Pařížský hřbitov v Thiais / Cimetière parisien de Thiais

25. dubna 2017 v 12:00
Velký hřbitov za jižní hranicí Paříže v městečku Thiais jsem v minulosti viděla vždy jen z autobusu, kterým jsem jezdívala z letiště v Orly. Podle dostupných informací na něm zas tak nic zvláštního k vidění nebylo, takže jsem jeho návštěvu roky odkládala. Došlo na ni teprve před dvěma týdny, když jsem se v Thiais ocitla kvůli něčemu jinému, a využila jsem příležitosti, abych si hřbitov, který sice leží mimo Paříži, ale ve svém názvu nese slovo "pařížský", prošla. Navíc také jaro, a především rozkvetlé sakury, z tohoto jinak prý zvlášť nehostinného místa udělalo vcelku příjemný prostor.















Co tady zaujme nejdřív, jsou ohromné vzdálenosti. Hřbitov je druhým největším v Paříži, má 103 hektary, rozdělené na jednotlivé části podle původu pohřbívaných. Je zde část židovská, muslimská, čínská, ale také třeba srbská a mnoho dalších. Tradičně zde byla pohřbívaná chudina, lidé, kteří zemřeli bez příbuzných a bez majetku, ale také oběti atentátů, různých katastrof, vražd nebo teroristických činů, a také jejich pachatelé. Skončilo zde i mnoho bezejmenných bezdomovců a své zvláštní místo tady mají například vyhrazené i ti, kteří se rozhodli dát svoje tělo vědě. Někde jsou zde anonymně a bez označení pohřbeni také pachatelé teroristických činů, včetně těch v Bataclanu i jinde v Paříži.
Hřbitovu se odjakživa říká "hřbitov chudých" a je to na něm vidět. Většina hrobek je tady nikoliv z kamene nebo mramoru, ale z obyčejného betonu. Najdete tady celá velká oddělení úplně stejných hrobek, stejným způsobem opotřebených časem, otlučených a zvětralých, oddělení, na kterých je na první pohled vidět, že sem nikdo dlouhá léta nevkročil.






Součástí hřbitova je i velká část s hroby padlých v 1. světové válce



Zajímavé náhrobky tady nejsou skoro žádné, až na malé výjimky. Zde leží dva mrtví, zdánlivě jen tak přikryti prostěradlem.
Přestože se v literatuře dá najít několik známých jmen, jejichž nositelé jsou zde pohřbeni, já jsem se v těch velkých vzdálenostech do žádného velkého hledání pouštět nechtěla. Šla jsem vlastně původně jen za dvěma jmény a až na místě jsem zjistila, že přestože jsou všude uváděna, ve skutečnosti jejich hroby už neexistují.
Šlo především o hrob pouliční zpěvačky, která si říkala Line Marsa, vlastním jménem Anetta Maillard, která porodila a brzy po narození opustila svoji malou dceru, ze které vyrostla slavná zpěvačka Édith Piaf.
Druhý hrob, který jsem chtěla najít, byl hrob modelky, známé pod jménem Kiki de Montparnasse, která byla ve 20. a 30. letech minulého století královnou Montparnassu. Malovali ji všichni od Modiglianiho až po surrealisty a přátelila se s každým, včetně Ernesta Hemingwaye. Americký fotograf Man Ray vytvořil tuto její známou fotografii.



Bohužel až na místě jsem zjistila, že ani jeden z těchto hrobů už nenajdu. Obě ženy zemřely v bídě a opuštěné, byly tedy pohřbeny do hrobu s co nejkratší koncesí a poté byly jejich hroby zrušeny. K hrobu Kiki se na Wikipedii píše, že byl zrušen v roce 1974.



Hrob matky Édith Piaf ležel někde v tomto oddělení. Prošla jsem ho celé, jestli někde nenajdu nějakou zmínku, ale nikde nic není. Zemřela v roce 1945, v době, kdy její dcera byla už na vrcholu slávy a zatímco otec Édith je pohřben společně s ní, její matka doslova zmizela.



Ze známých jmen je v Thiais pohřben také rakouský spisovatel Joseph Roth, nebo syn Lva Trockého Lev Sedov






Na rozlehlé louce plné pampelišek a sedmikrásek jsou sem tam poházeny zbytky pomníčků a náhrobních desek. Tady zřejmě končí ostatky těch, jejichž koncese na hrob už vypršela.



Ze všech různých národnostních částí hřbitova je snad nejzajímavější ta čínská. Nejen nádherou žulových a mramorových pomníků, často velkých jako dospělý člověk, zdobených zlatem a sochami, ale také proto, že Asiaté nosí svým pozůstalým na hrob jídlo. Stáli jsme překvapení před doslova hostinami, které byly na některých náhrobních deskách připraveny. Kromě nejobvyklejšího ovoce zde byly k vidění misky s čínskými jídly a s rýží, závitky, sendviče, kusy masa a ryb, sladkosti, ale také skleničky s nalitou pálenkou, šálky s kávou a čajem nebo otevřené plechovky piva a coca coly. Navíc všechno vypadalo poměrně čerstvě, zdá se tedy, že v této části hřbitova je čilý provoz pozůstalých, kteří o hroby pečují.
















Hřbitov v Thiais je sice zajímavý, je však záležitostí spíše pro ty opravdu pařížsky pokročilé, pro ty, kteří už viděli všechny ostatní pařížské hřbitovy a chtějí si do sbírky zařadit další kuriozitu.



Jak se tam dostat: metro Villejuif Louis Aragon (linka 7) a potom tramvají T7 do zastávky Cimetière Parisien de Thiais




 


Komentáře

1 Michal Ptáček Michal Ptáček | 25. dubna 2017 v 12:29 | Reagovat

Tak - J. Roth není špatný úlovek. Při pohledu na jídlem obsypané čínské hroby mě ovšem napadlo, co dělají místní bezdomovci a jak by takový hřbitov vypadal u nás (možná jak u snědeného krámu...)?

2 Věra Věra | E-mail | 25. dubna 2017 v 14:10 | Reagovat

Moc, moc zajímavé. Snad někdy....V.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama