Rue Réaumur

23. března 2017 v 12:00 |  2. obvod
Široká a živá rue Réaumur prochází napříč 2. a 3. obvodem, od pařížské burzy až k radnici 3. obvodu. Na rozdíl od některých jiných bulvárů v této části města na ní nenajdeme typické pařížské činžáky z poloviny 19. století, ale modernější domy z přelomu 19. a 20. století, kdy už byla zmírněna přísná pravidla na vzhled ulic a na jednotnost domů, zavedená prefektem Haussmannem při jeho přestavbě města v polovině 19. století. Architekti se tak mohli více rozmáchnout a předvést při stavbě nejen nové stavební a dekorační prvky, také nové materiály, hlavně beton a železo.



Pokud půjdeme od západu na východ, začne naše cesta po rue Réaumur u budovy burzy, nazývané také Palais Brongniard podle architekta, který ji postavil v roce 1808 na základě Napoleonova požadavku. Burza zde tedy stála už sto let předtím, než přišli noví architekti a pustili se do obnovy celé ulice.



Ulice byla od začátku koncipovaná jako komerční, najdeme v ní proto převážně vysoké paláce, v nichž byly umístěny nejen obchodní domy, ale také velkoobchody a částečně i výrobní činnost. Většina z domů je dnes využívána jako kanceláře, některé z nich však slouží jako obchody a proto je možné se aspoň do některých podívat dovnitř. Nejzajímavější je ovšem venkovní výzdoba domů, na kterou se tady dnes zaměříme.



Domy na nárožích mají většinou nárožní věže, často s hodinami, mozaikou nebo reklamním nápisem. Horní patra bývají zdobená štukováním a mají vypouklá okna, zdobená balkónky s tepaným zábradlím. To je příklad i obou rohových paláců naproti burze, které ulici otvírají.









Zatímco domy po pravé straně jsou secesně zdobné, dům číslo 124, ležící naproti nim po levé straně ulice má se svojí kovovou konstrukcí spíše průmyslový vzhled. Jednotnost a jednoduchost fasády je ozvláštněna vypouklými okny v předposledním patře a nečekanými cihlovými ornamenty až těsně pod střechou.









Jen o kousek dál najdeme další pozoruhodný dům s typickými secesními ozdobami na fasádě. Prosklená plocha, překrývající výšku tří pater, připomíná, že i v tomto případě šlo o prostory, určené k obchodním účelům.



Vedlejší dům 116 za svoji zdobnost získal dokonce cenu za nejlepší fasádu v roce 1898. V podobném slohu jsou potom postaveny i další domy, které následují až ke křižovatce s rue Montorgueil.









Abychom se nedívali pořád jen do výšky na domy, všimneme si samozřejmě i toho, že v jejich přízemí najdeme kromě obchodů i kavárny a restaurace. Jejich největší koncentraci ovšem najdeme za zeleným kovovým obloukem v rue Montorgueil, kolmé na rue Réaumur v místech, kde stojí stanice metra Sentier.






Přímo u metra se také rue Réaumur ještě více rozšířuje a vytváří tak prostor pro malé náměstí square Pierre Lazareff s parčíkem, který zabírá kus její pravé strany. V parčíku stojí jeden z typických pařížských holubníků a za ním řada starých nižších domů, jediných, které tady zůstaly z minulosti. Jak se přesvědčíme, narozdíl od nóbl secesních domů v dalších částech ulice se v nich zachovaly hezké klidné dvorky.






Na řadu původních domů po pravé straně navazují další novější stavby, mezi nimiž vyniká novogotická fasáda čísla 61-63 s obrovskými hodinami. Hodiny jsou zdobeny znameními zvěrokruhu, stejně jako dva oblouky, které přetínají vysoká okna pod hodinami.









Naproti na levé straně ulice stojí další z typických obchodních domů, který pod názvem A Réaumur fungoval od svého postavení v roce 1896 až do roku 1960. Ještě dnes jsou v přízemí obchodní prostory (hlavně s oblečením a s obuví, ale taky s outletem některých francouzských oděvních značek), zatímco horní patra slouží jako kanceláře.












Na rohu s boulevardem Sébastopol narazíme na další krásně zdobenou stavbu s kulatou nárožní rotundou, která byla postavená na začátku 20. století pro obchodní dům Félix Potin. Dnes v něm sídlí obchodní dům Monoprix, při jehož rekonstrukci v roce 2006 byly v podzemí objeveny zbytky středověkého hřbitova s několika společnými hroby, z nichž při výzkumech, vedených ještě v roce 2015, nejvíc archeology překvapil ten největší se sto padesáti těly. Podívat na objev se můžete TADY. Hřbitov je pozůstatkem nemocnice svaté Trojice, který v těchto místech stával kolem 12. století a v hrobech byly pravděpodobně pohřbeny oběti některé z epidemií.
Připomínkou nemocnice jsou dnes jen zbytky nedaleké fontány na rohu rue Greneta a také úzká ulička passage de la Trinité, kterou se dříve do nemocnice přicházelo. Ta zůstala zachována, i když je ve své první části překrytá novější stavbou.



Vlevo na nároží pozůstatky fontány







Za křižovatkou pokračuje rue Réaumur dalším blokem domů, za kterým se po pravé straně skrývá kostel St. Nicolas des Champs a vlevo moje oblíbené muzeum Conservatoire des Arts et des Métiers i se svou úžasnou kaplí, ve které jsou uchovávány modely dopravních prostředků, včetně starých letadel, a také Foucaultovo kyvadlo. Před vchodem stojí model sochy Svobody autora Augusta Bertholdiho, druhý je uvnitř.







O malý kousek později, na náměstí s parčíkem na square du Temple před radnicí 3. obvodu, rue Réaumur končí a mění se na rue de Bretagne. To už je ovšem úplně jiná káva a tak si ji necháme na jindy.




Ještě se podíváme, kudy jsme dnes šli:







 


Komentáře

1 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 23. března 2017 v 17:08 | Reagovat

Krása a kouzlo pařížských ulic...nikdy mi ty pohledy nezevšední :-) Díky za úžasné fotky a za velice zajímavé vyprávění! :-)

2 Michal Ptáček Michal Ptáček | 24. března 2017 v 13:08 | Reagovat

Jasný tip na příště. Jako pařížská ostuda jsem na této ulici pobýval jen v krátkém úseku okolo muzea Arts et Métiers a vidím, že to bylo málo. Ty secesní domy jsou úžasné.

3 Věra Věra | E-mail | 25. března 2017 v 12:53 | Reagovat

Díky za krásnou procházku. Věra

4 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 28. března 2017 v 12:52 | Reagovat

[1]: A já děkuji za milý komentář :-)

5 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 28. března 2017 v 12:52 | Reagovat

[2]: Takže letos v létě? :-)

6 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 28. března 2017 v 12:52 | Reagovat

[3]: Děkuji, paní Věro.

7 Michal Ptáček Michal Ptáček | 29. března 2017 v 12:23 | Reagovat

[5]: Kdepak. Možná za rok, možná až 2020.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama