Francouzská kinotéka / La cinemathèque française

14. února 2017 v 13:00 |  12. obvod
V parku Bercy a tak trochu stranou rušného centra města stojí pozoruhodná budova z roku 1994, jejímž autorem je americký architekt Frank Gehry. Přestože mnohem více zájmu si vydobylo jeho poslední pařížské dílo - Nadace Louis Vuitton - tato stavba si přesto pozornost určitě zaslouží.
Stavba byla původně koncipovaná jako Americké centrum, které však tak daleko od centra trpělo nezájmem návštěvníků a proto budovu opustilo. V roce 1998 proto tehdejší ministryně kultury rozhodla, že do ní budou přestěhovány sbírky Francouzské kinotéky, které do té doby sídlily v paláci Chaillot, odkud je v červenci 1997 vyhnal požár.
Na jednom místě se tak spojila mimořádná architektura s výjimečně širokou sbírkou archiválií z oblasti filmu.







Základ kinotéky vznikly v roce 1935 ve formě určitého filmového klubu, v němž byly shromážděny staré filmy. Už o rok později byla založena skutečná filmotéka, jejímž cílem byla záchrana, restaurování a konzervace nejen starých filmových pásů, ale také plakátů, kamer, dekorací a kostýmů.
V roce 1948 vzniklo první skutečné sídlo filmotéky v rue de Messine v 8. obvodu, kde bylo zřízeno i kino, které tyto staré filmy promítalo. Právě tyto prostory sloužily jako místo setkávání vycházejících hvězd francouzské filmové školy - chodíval sem François Truffaut, Jean-Luc Godard, Éric Rohmer a další režiséři, jejich jména najdeme pod nejlepšími filmy té doby.
V průběhu dalších desetiletí se filmotéka dále rozšiřovala, ale také několikrát stěhovala. V revolučním roce 1968 zažila také skandál, kdy tehdejší ministr kultury odvolal z jejího čela zakladatele Henriho Langloise, který celý projekt vymyslel a v podstatě vydupal ze země. Na jeho podporu vystoupili ti největší francouzští režiséři i herci v čele s Jeanem Marais, a přidali se i zahraniční filmové celebrity, jako napříkald Charlie Chaplin nebo Stanley Kubrick. Díky těmto protestům byl Langlois znovu ve své funkci potvrzen a svým příznivcům se odvděčil v roce 1972 otevřením nového muzea filmu v paláci Chaillot na Trocadéru. Za svoji činnost dostal v roce 1974 čestného Oscara i francouzskou filmovou cenu César.
Po jeho smrti v roce 1977 se muzeum s kinotékou znovu stěhuje, v roce 1980 otvírá nový filmový sál v Centre Pompidou a v roce 1981 je do jeho čela jmenován režisér Costa-Gavras, který působí dodnes jako předseda představenstva.
Definitivním sídlem sbírek se měl v roce 1998 stát Palais de Tokyo vedle Muzea moderního umění, musely by však čekat na jeho rekosntrukci a proto bylo nakonec rozhodnuto o jejich umístění do této prázdné Gehryho budovy.




Sbírky dnes obsahují přes čtyřicet tisíc filmů, šest tisíc filmových kamer a jiných zařízení, přes dva tisíce filmových kostýmů a stejný počet dekorací, přes půl milionu fotografií z oblasti filmu a další stovky tisíc dalších předmětů, plakátů, kreseb a filmových časopisů, a to nejen z oblasti francouzské, ale v podstatě celé světové kinematografie.
Sbírky jako celek nejsou kromě malé části starých filmových kamer veřejně přístupné, ale některé předměty jsou vystavovány na tematických krátkodobých výstavách, které se v kinotéce konají. Momentálně je to výstava předmětů z oblasti japonského filmu (dekorace, kostýmy, plakáty a podobně).
Kromě toho se v kinotéce konají hlavní výstavy, které trvají většinou jeden rok, a které jsou věnovány vždy některému z významných režisérů. Na konci ledna skončila výstava s názvem "Od Mélièse ke 3D - Filmová kamera", která byla zaměřená na animovaný film a jeho průkopníka Georgese Mélièse. Další nová výstava ještě není avizována.
Pro zájemce je zde zpřístupněná i knihovna nejen s vázanými svazky, ale také s filmy, časopisy, fotografiemi a dalšími filmovými archiváliemi. Samozřejmostí je i obchod s knihami, filmy a jinými předměty.



















Kino, které v prostorách kinotéky hraje většinou dvakrát denně, promítá staré archivní filmy, často uspořádané do retrospektiv jednotlivých režisérů. Kromě toho se zde konají i besedy s herci či režiséry - například minulý týden zde byl hostem Roman Polanski, včera herečka a zpěvačka Jane Birkin.

Pokud vás film zas až tak moc nezajímá, stojí za to alespoň vejít do rozlehlého a vysokého vestibulu a prohlédnout si budovu z hlediska architektury. Stejně jako samotná kinotéka, i stavba totiž stojí za to.
Zatímco směrem do ulice je fasáda střídmá, ta část, která je obrácená do parku, překvapí bohatými tvary. Sám autor ji definoval jako "tanečnici, která si nadzvedává sukni a zve lidi, aby vstoupili". Přestože tvary fasády připomínají Gehryho Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbasu, je zde tak trochu vidět i paralela s pražským Tančícím domem, na němž se Gehry podílel jako spoluautor.



Cinemathèque française
12. obvod, 51 rue de Bercy
Otevřeno denně kromě úterý od 12 do 19 hod (knihovna od 10 hod)
Vstupné: muzeum 5 eur, kino 6,50 eur, knihovna 3,50 eur, přednášky a besedy 4 eur


Jak se tam dostat: metro Bercy (linka 6 a 14)









 


Komentáře

1 Eva Eva | 14. února 2017 v 17:35 | Reagovat

Co jméno, to pojem ve filmařském světě. Jako vždy skvělý článek a pro milovnici filmů (obzvlášť francouzských ze 70. let, na kterých jsem vyrostla) je četba opravdu potěšením. Architektura má také svůj půvab, i když to není zcela můj styl :-)

2 Věra Věra | E-mail | 17. února 2017 v 9:47 | Reagovat

"Stávkoval" mně počítač. Konečně se mohu "kochat" Věra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama