Cité Fleurie

24. ledna 2017 v 14:27 |  13. obvod
S tím, jak se v době vznikající umělecké moderny Paříž v druhé polovině 19. století čím dál více stávala uměleckým a kulturním centrem, narůstal počet malířů, kteří sem přicházeli nejen z celé Francie, ale prakticky z celého světa. Současně s tím rostla i poptávka po ateliérech, pokud možno co nejlevnějších, protože většina nově příchozích neměla ani vindru. Usazovali se proto v nuzných domcích a starých dílnách, nejdříve na Montmartru; ten se pro ně kvůli své proslulosti brzy stal cenově nedostupný a proto zamířili na druhý břeh, do míst nově budovaného boulevardu Montparnasse, kolem něhož se ještě rozkládaly nezastavěné opuštěné plochy, pole a venkovské domky a především malé dílny. Právě v nich mnoho z nově příchozích našlo domov.
Poptávka po levném bydlení a místu k práci vyvolala také stavební činnost, kdy někteří bohatí - nebo častěji zbohatlí -příznivci umění stavěli jednoduché a chatrné ateliéry, které umělcům pronajímali. Velká část těchto atelérů vznikla z materiálu z likvidovaných světových nebo všeobecných výstav, kterých se v Paříži mezi lety 1855 a 1937 konalo velké množství, a po jejichž ukončení z nich často byly na nově zakoupené pozemky přenášeny celé pavilóny nebo jejich části. Přestože byly stavěny jako provizorní, většina z nich přežila až do 70. let minulého století, kdy padly za oběť velké rekonstrukci kolem nádraží Montparnasse. Ty, co ležely dál od centra Montparnassu, a tedy dál od zájmů betonářské lobby, tento stavební boom přežily a jejich obyvatelé, poté, co budovatelské nadšení 70. let pominulo (často díky tomu, že si Francouzi pod vlivem všech těch postavených hrůz, které tady vyrostly, uvědomili, že tudy cesta nevede), je dokázali před dalším bouráním uhájit.
Některé z nich jsme tady už viděli, dnes se podíváme na další z nich.







Umělecká kolonie Cité Fleurie, jak se nazývá soubor asi třiceti atelérů v dodnes tak trochu zapadlé čtvrti ve 13. obvodu, byla postavená z materiálu ze všeobecné výstavy v roce 1878. Díky tomu, že byl materiál získán z jediného pavilonu (údajně potravinářského), mají všechny budovy stejný styl, zarámovaná vínově červenými trámy a nápodobou hrázdění.
V průběhu desetiletí její existence tady pracovalo mnoho známých umělců; těmi nejproslulejšími byl zřejmě Paul Gauguin, který sem do ateliéru svého přítele Daniela de Montfreid chodil malovat v době, kdy se připravoval na svůj poslední a definitivní odjezd do Tichomoří, nebo Amedeo Modigliani. Někteří sochaři, v čele s Augustem Rodinem, si v jedné ze zdejších dílen zase nechávali patinovat svoje bronzové sochy.
V ateliérech se dodnes pracuje, i když jejich obyvatelé zažili těžké chvilky v 80. letech, kdy si na pozemky brousili zuby developeři. Historický komplex se však podařilo uhájit, i díky tomu, že se tehdejší prezident Mitterrand, který místo osobně navštívil, zasadil o to, aby ateliéry odkoupil stát a pronajímal je umělcům. V roce 1994 byly částečně (fasády a střechy) zapsány na seznam památek. Teprve tehdy dostalo do té doby bezejmenné místo také svůj název, který zvolili organizátoři záchrany.




Celý komplex je rozdělený na více částí. Hned za vstupními prostory leží rozlehlá obdélníková zahrada, kolem níž jsou rozesazeny dřevěné domečky jak pro panenku. Malebný umělecký dojem zvyšují pozůstatky kamenných soch nebo reliéfů, sem tam rozmístěných v prostoru, stolky s židličkami, nádoby na květiny a především všudypřítomná zeleň, která některé ateliéry doslova pokrývá. Ateliéry v zadní části komplexu mají pro změnu malé dvorky a předzahrádky a ústí do úzké nedlážděné uličky, kde už zeleň dávno převzala vládu.
Představovat si, že tady člověk žije, je nedostižný sen a většině z nás musí stačit jen krátká procházka, která ve vás i přesto zanechá pocit klidu a krásy. Snad vás zatím potěší i dnešní virtuální návštěva.



Traduje se, že právě v ateliéru číslo 9 pracoval a žil Modigliani



















































Překvapení na jednom z oken



Oproti některým jiným podobným místům není Cité Fleury hermeticky uzavřená před světem. Od bulváru, na kterém leží, ji dělí mřížový plot, přes který je možné nahlédnout dovnitř. Takto vypadají ateliéry z uličky, která tento plot kopíruje.







Cité Fleury není bohužel veřejně přístupná, ale dovnitř je přesto možné se podívat. Jednak je brána občas otevřená, jednak stačí vyčíhat si někoho, kdo vchází nebo vychází a požádat o vpuštění. Vcelku ochotně vám vyhoví, není to však na žádné turistické výpravy a je nutné brát ohled na to, že se uvnitř pracuje.
Kromě toho bývá pro veřejnost otevřeno každoročně druhý víkend v červnu při tradiční akci otevřených ateliérů, pořádané s této čtvrti skupinou Les Lézards de la Bièvre, kdy umělci zpřístupňují i interiéry svých ateliérů.



13. obvod, 65 boulevard Arago


Jak se tam dostat: metro Glacière (linka 6) nebo Les Gobelins (linka 7) nebo Denfert-Rochereau (linky 6 a 4, RER B)







 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama