Zahrada tropické agronomie / Jardin de l´Agronomie Tropicale

20. října 2016 v 12:00 |  Kousek za městem
Na nejvzdálenějším konci vincenneského lesa leží podivuhodná zahrada, napůl opuštěná a napůl plná života. Život tady představuje Centrum pro mezinárodní spolupráci v zemědělském výzkumu a jeho pozemky; zmar a opuštěnost potom bývalá Zahrada tropické agronomie se svojí bohatou a nečekaně zajímavou historií a smutnou současností.
Téměř sedmihektarová zahrada byla založena v roce 1899, kdy Francie pro své kolonie hledala ty nejvhodnější zemědělské plodiny, které by jim pomohly v zemědělském rozvoji. Vznikl zde komplex pokusných skleníků a pozemků, na kterých bylo zkoušeno pěstování a šlechtění kávovníků, kakaovníků, gumovníků, banánovníků a dalšího tropického ovoce a potravinářských a průmyslových plodin. Vyšlechtěné plodiny byly potom odesílány do kolonií, kde sloužily ke zvyšování zemědělských výnosů.
V roce 1907 se v areálu konala Koloniální výstava, při níž byla zahrada přeměněna na naučné centrum. Byly postaveny pavilony jednotlivých kolonií, jiné sem byly přeneseny z dřívějších koloniálních výstav; především však zde byly vytvořeny domorodé vesnice, které měly Pařížanům ukázat život v koloniích. Zvědaví diváci si tak mohli prohlédnout konžskou, indočínskou, malgašskou nebo kanackou vesnici, súdanskou farmu či tábor Tuaregů. Všechny tyto atrakce byly postaveny s původními stavebními prvky a přivezenými uměleckými památkami, ale také s původními obyvateli, kteří byli pro tento účel ve svých zemích najati, přivezení do Francie a placení za předvádění svého života a zvyků. To se setkalo s velkou kritikou, která takovou "lidskou zoo" doslova ztrhala.
V průběhu první světové války sloužily pavilony jako součást nemocnice pro vojáky z kolonií. Po ní už areál dlouhá desetiletí jen chátral, přestože se ještě v roce 1931 konala další a poslední Koloniální výstava; ta však byla vybudována v mnohem větším měřítku na opačném konci vincenneského lesa, blíže Paříži u Porte Dorée.
V roce 1960 byl celý areál zapsán na seznam památek, ani to však nepomohlo k jeho záchraně. Mnohé pavilony byly zničeny vandaly a bezdomovci, některé vyhořely, jiné se napůl zřítily. Na to, co z nich zbylo, se spolu dnes podíváme.



Stejně jako kdysi, i dnes se do areálu vstupuje čínskou branou. Jen kousek za ní nás čekají pozůstatky indočínské vesnice.



Z vesnice zbylo jen průčelí, před kterým stojí bronzová pohřební urna z dnešního vietnamského města Hue, do 50. let minulého století hlavního města Annamu, koloniální součásti francouzské Indočíny. Když se podíváte přes dvířka průčelí, uvidíte pobořené dřevěné domy, prorostlé neprostupnou vegetací.







Součástí areálu je i jezírko, z něhož vytéká potok. V místech bývalé indočínské vesnice ho překračují dva můstky - ten horní je khmérský (a tedy kambodžský), dolní tonkinský (a tedy severovietnamský)







Najdeme zde i pomník kambodžským vojákům, padlým za Francii. Podobných pomníků, které byly vybudovány po 1. světové válce, je v zahradě několik, jak ještě uvidíme.
V blízkosti jsou potom uloženy i některé poškozené původní sochy, pocházející ze zemí bývalé Indočíny.






Malá červená pagoda je oproti jinym budovám v dobrém stavu, však také pochází až z 80. let 20. století, kdy byla postavená jako náhrada za původní chrám, který i s cenným vnitřním vybavením lehl popelem.
V jeho blízkosti se ve větru kymácí vysoký bambusový lesík, který zůstal jako jeden z mála pozůstatků původních rostlin, které zde byly vysázeny. Kromě bambusu tady zůstalo už jen pár tropických stromů, jako například kaki nebo pár gumovníků a palem, všechny ostatní byly už vytlačeny evropskými druhy rostlin.







Na kraji bambusového lesíka stojí pozůstatek expozice ostrova Réunion; zatím co pavilon už zmizel, tento stánek, ktetý sloužil na Koloniální výstavě pro občerstvení, se ještě drží, i když mu chybí kus střechy a skla v oknech.



V lesíku jsem také zažila docela slušný šok, kdy mě najednou vyděsil záblesk; vypadalo to jako fotopast, ale nakonec se z toho vyklubal fotograf, který zde fotil s modelkou módní fotografie a právě na dálku odpálil blesk. Mezi bambusy měli rozvěšené části garderoby.







Tuniský pavilon je jeden z těch šťastných, který ještě stojí, i když je obrostlý lesem. Ty vějířky v oknech nejsou původní, ale jsou pozůstatkem architektonické výstavy z roku 2011.








Asi nejzachovalejší budovou je zde bývalý indočínský pavilon. Ten byl nedávno zrekonstruován a slouží nahoře uvedenému mezinárodnímu centru.






Malý skleník z Dahome je jedním z nejstarších prvků zahrady; sloužil zde prý k chovu termitů, na nichž se testovala exotická dřeva a jejich odolnost proti těmto dravým a žravým mravencům. Proto taky nebyl zasklen, ale zabedněn speciálními deskami s modrým povrchem.



Původní skleníky z roku 1899 stojí v zadní části zahrady. Některé mají sice ještě původní skla, jiné jsou však vytlučené a zdevastované. Všechny bez výjimky jsou uvnitř hustě zarostlé náletovou vegetací.











Stejně tak zarostlé jsou některé další části zahrady, kde zeleň doslova pohřbila sochy i zbytky pavilonů






Bývalý marocký pavilon je jedním z těch nejhůř poškozených (když pominu třeba ten konžský, ze kterého po požáru v roce 2001 zůstaly jen vyhořelé základy, teď už prorostlé kořeny stromů, které ho úplně pokryly)










Další pomníky koloniálním vojákům, nahoře těm africkým (doslova je uvedeno "černým"), dole madagaskarským, stojí uprostřed zatravněné plochy poblíž mezinárodního centra






Kromě obrazů zkázy najdeme v zahradě i hezká zákoutí, cestičky přes louku a lesní zákoutí.

Zahrada je podle mě perfektní místo k neobvyklému výletu jen kousek za město. Moc lidí v ní nepotkáte, málokdo o ní ví a vydá se sem. Samozřejmě jsem tady nemohla uvést všechno, je tam toho k prozkoumání ještě mnohem víc.

Nevím jak vám, ale mně moc hlava nebere to, jak je možné, že tak bohatá země, která vyhazuje stovky milionů eur za zbytečné projekty, jako je například ta nová střecha Les Halles, nedokáže zachránit pár zbylých památkově chráněných pavilonů, mapujících její historii (i když jde o tu nepříjemnou koloniální).


Nogent sur Marne, 45 bis avenue de la Belle Gabrielle
Otevřeno denně od 9.30 hod do 18.30 hod
Vstup zdarma


Jak se tam dostat: RER A (stanice Nogent sur Marne)





 


Komentáře

1 jana jana | E-mail | 20. října 2016 v 21:00 | Reagovat

Za novou střechu má někdo plusové body, ale zahrada je jen práce bez slávy.

2 JPD JPD | E-mail | Web | 21. října 2016 v 23:22 | Reagovat

Bravo !
Et tout à fait d'accord avec le dernier paragraphe !

3 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 26. října 2016 v 1:45 | Reagovat

[1]: Jano, asi tak nějak to bude, bohužel.

4 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 26. října 2016 v 1:47 | Reagovat

[2]: Merci Jean Paul, quel dommage que les pavillon sont si délabrés!

5 Mirka Mirka | 1. října 2017 v 18:11 | Reagovat

Tak tohle byla opravdu perlička,kterou jsem si vypíchla, že se sem musím podívat. Je veliká škoda, že ty pavilony
takhle dopadly. Marocký byl podle původní fotografie krásný. U čínské pagody s bambusem okolo si člověk připadá jako v Číně.

6 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | E-mail | Web | 1. října 2017 v 23:23 | Reagovat

[5]: Mirko, to je super, že jste se vydaly tak daleko z centra! Jsem ráda, že se Vám můj tip líbil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama