La Sorbonne

2. srpna 2016 v 12:00 |  5. obvod
Na prohlídku Sorbonny jsem se chystala dlouho, ale pořád jsem se nemohla trefit do vhodného termínu. Nedávno se mi to konečně podařilo a tak se dnes podíváme, co jsem v té důstojné budově v srdci Latinské čtvrti viděla.






Jedna část areálu Sorbonny se táhne podél rue Saint-Jacques. Uprostřed je vidět astronomická věž.

Sorbonnu založil v roce 1253 v rámci tehdejší Pařížské univerzity teolog Robert de Sorbon, kromě jiného zpovědník Ludvíka Svatého, původně jako teologickou kolej pro asi dvacítku chudých studentů. V průběhu následujících desetiletí se díky královským darům a šikovným nákupům sídlo koleje rozrostlo o další sousední budovy, ale až do začátku 17. století ji jen tvořila změť a slepenina starých gotických domů, sýpek, menších novostaveb a kaple.
Až doba kardinála Richelieu, který byl sám absolventem koleje a v roce 1622 se stal jejím ředitelem, přinesla změnu - kardinál nechal všechny historické domy zbořit a na jejich místě nechal postavit nový ambiciózní projekt v klasicistním slohu. Jeho součástí byla i nově přestavěná kaple, v níž měl být kardinál po své smrti pohřben.
V té době byl už samozřejmě význam koleje oproti původním začátkům mnohem větší - stala se z ní věhlasná univerzita, vybavená bohatou knihovnou, na níž se kromě teologie vyučovala i filosofie a politické vědy,
Po francouzské revoluci revolucionáři univerzitu v roce 1791 zavřeli a kapli přeměnili na chrám bohyně Rozumu. V roce 1806 provedl Napoleon kompletní reorganizaci a založil pět fakult - věd, filosofie, teologie, práva a medicíny. Zatím co poslední dvě našly sídlo v jiných prostorách, vědy, filosofie a teologie byly umístěny do původních prostor Sorbonny, kde byla zahájena velkorysá přestavba a rekonstrukce, která trvala v podstatě celé 19. století. K dalším přestavbám došlo v první polovině 20. století, kdy musela Sorbonna čelit stále většímu náporu studentů.
Po reformě v roce 1970 došlo k rozčlenění Pařížské univerzity podle zaměření na několik samostatných univerzit. Tři z nich používají stále ve svém názvu slovo Sorbonne a čtyři z nich zůstaly ve starém sídle, které sdílejí ještě s dalšími institucemi, jako je například astronomická observatoř.



Za průčelím najdeme tento vstupní vestibul. Z něj se prochází k tzv. Velkému schodišti. Všechny tyto prostory pocházejí z přestavby na konci 19. století, kterou provedl architekt Nénot, a byly slavnostně otevřeny v roce 1901.
Třemi portály v přízemí se prochází do velké auly, tzv. Velkého amfiteátru.






Velký amfiteátr je opravdu obrovský a vyniká výzdobou. Nejznámějším z těch, kteří tady nechali svoji stopu, je určitě Puvis de Chavanne, který je autorem obrovského obrazu, který visí v čele amfiteátru. Obraz je plný symboliky, jsou na něm znázorněny dvě skupiny postav, z nichž ty napravo představují symboly věd, jako matematiku, geometrii, astromii a podobně, zatímco vlevo jsou humanitní vědy, jako filosofie, historie, teologie a další. Uprostřed pramení symbolický pramen poznání, z něhož jednomu mladíkovi dává pít starý muž, zatímco druhý mladík pije sám.






Pohled z pódia do hlediště. To je rozděleno šesti sloupy, v nichž jsou v nikách umístěny sochy těch nejvýznamnějších francouzských vědců a filosofů, z nichž každý zastupuje jeden obor - je tu Pascal, Lavoisier, Descartes a Rollin, po stranách nechybí zakladatel de Sorbon a kardinál Richelieu.






S Velkým amfiteátrem sousedí malé předsálí, které slouží ke shromažďování přednášejících. I tady jsou na zdi symbolické obrazy, které představují jednotlivé předměty, které se na univerzitě v době jejich vzniku vyučovaly. Na dolním obraze spolu, například, laškují astronomie a matematika.
Mně se tady líbila hlavně ta krásná mozaika na podlaze.










Když potom vystoupáme po čestném schodišti do prvního patra, ocitneme se ve vestibulu před slavnostním sálem. Krásné zábradlí má v medailonech znaky francouzských měst, v nichž tehdy už byla univerzita.









Pařížský znak na proskleném stropu vestibulu



Podél celého vestibulu jsou na zdech nástěnné malby, které představují chronologicky historii Sorbonny, počínaje od jejího založení. Na té první je znázorněn Ludvík Svatý, který předává Robertu de Sorbon zakládací listinu koleje.






O několik století dále vidíme na zdi i Descarta (v černém) v rozhovoru s Pascalem



Slavnostní sál zabírá celé průčelí prvního patra budovy. I on byl vytvořen v době přestavby na konci 19. století a je bohatě zdoben. Obrazy na stěnách představují všechny významné postavy, které Sorbonnou prošly a vyučovaly na ní, a výjevy z její historie; na zlaceném kazetovém stropě jsou opět znaky univerzitních měst v celé Francii.









Vedle slavnostního sálu je ve stejném stylu zařízen i menší zasedací sál




Víc už jsme toho z vnitřních prostor neviděli. Celý komplex budov je rozsáhlý, má několik dalších velkých aul, které vznikly zastřešením původních dvorů na začátku 20. století, spoustu přednáškových sálů a jiných prostor a určitě by bylo zajímavé si je všechny projít. Pro představu přikládám plánek, který ukazuje situaci po Nénotově přestavbě na konci 19. století, jejíž dispozice zůstala v podstatě zachována dodnes. My jsme viděli jen některé (i když nejvýznamnější a nejhezčí) prostory v levé části komplexu. Nejstarší část je ta dole při rue de la Sorbonne.




Plánek jsem si vypůjčila ze stránek Wikipedie



Pohled do čestného dvora, kterému na jižní straně dominuje průčelí kaple. Pokud vám ve výčtu zajímavostí Sorbonny tato kaple s Richelieuovým hrobem chyběla, tak tu jsme taky navštívili a tady si ji prohlédneme příště.


Sorbonna bohužel není volně přístupná. Občas sama pořádá prohlídky (termíny je potřeba hlídat na jejích stránkách), jednodušší je ale návštěva v rámci komentované prohlídky. Já jsem volila tohoto osvědčeného průvodce, s nímž jsem se už dřív dostala i na další zajímavá a běžně nepřístupná místa Paříže.



5. obvod, rue des Écoles


Jak se tam dostat: metro Cluny-Sorbonne (linka 10)
 


Komentáře

1 Michal Ptáček Michal Ptáček | 2. srpna 2016 v 13:13 | Reagovat

Nová výzva na příště. Ty schodiště a sály jsou famózní!

2 Hanka Hanka | E-mail | 3. srpna 2016 v 18:31 | Reagovat

Moc dekuji za úžasné zprostředkování SORBONNY! Mockrát jsem šla kolem a vždycky na mne působí majestátně a nedotknutelně. Vyvolává ve mne úctu ke stoletím vzdělání. Škoda, že můj věk je tak pokročilý-jinak bych zde určitě toužila studovat. Škoda,že v době mých studií to bohužel nebylo možné :-( A jsem ráda, že jste dodala i doporučení, jak je možné si Sorbonnu prohlédnout. Mnohé obrazy, zvlášť ten velký mi tak trochu připomíná Slovanskou Epopej od Alfonse Muchy (jsem z Mor.Krumlova). Těším se na další povídání o univerzitním kostele-jednou se mi dokonce pri nějaké výstavě podařilo dostat dovnitř a konečně shlédnout náhrobek kardinála Richelieu. Docetla jsem se o tom,ale skoro nevěřila, že tam skutečně je. Diky a přeji samé krásné letní dny :-) Váš blog je něco  na co se neustále těším a způsobuje mi velkou radost, těžko se to dá popsat. Vaše věrná čtenářka

3 Paříž pro pokročilé Paříž pro pokročilé | 5. srpna 2016 v 14:10 | Reagovat

[1]: Michale, nepochybuji o tom, že se tam taky podíváte! :-)

4 Paříž pro pokročilé Paříž pro pokročilé | 5. srpna 2016 v 14:12 | Reagovat

[2]: Hanko, moc děkuji za milý komentář. Máte pravdu, že Puvis de Chavanne místy Slovanskou epopej připoníná. No a taky bych na Sorboně ráda studovala :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama