Po záplavách / Après les inondations

22. června 2016 v 12:00 |  Události
Do Paříže jsem tentokrát přiletela ráno 13. června, týden poté, co Seina kulminovala na 6,10 metrech, a co nás i naše televize a internet krmily mírně katastrofickými obrázky ze zaplavených nábřeží. Ve skutečnosti si to Pařížané tak moc nebrali. Povodňových turistů bylo sice podél řeky dost, ale jak mě mí přátelé ujišťovali, škody zas tak velké nebyly a Paříž rozhodně trápily víc jiné věci, které se na ni v té době naráz sesypaly.
Kromě policejních manévrů, spojených s fotbalovým mistrovstvím, protiteroristických opatření i řešení situace migrantů, především těch, kteří v Paříži momentálně doslova kempují v 19. obvodu v jednom z parků i u metra a odmítají se přemístit do zařízení, které jim město nabízí, to byly a stále jsou odborářské protesty a stávky, týkající se nového zákoníku práce, který údajně ruší některé vymoženosti, jako je pětatřicetihodinový pracovní týden. Jak se zdá, tématu se chytili ti největší odboroví a anarchističtí křiklouni, kteří minulý týden při úterní manifestaci vytloukli skleněné tabule nové dětské kliniky na Montparnassu, protože se jim nelíbilo, že lékaři pracují a nestávkují (ve stejné nemocnici byly ve stejnou dobu hospitalizovány dvě malé děti policistky a policisty, které pár dnů předtím zavraždil muslimský agresor).

Situace je proto poměrně složitá, ale nepřipadala mi nijak výrazně nebezpečná (to pro ty, co se tam chystají), jen je pro jistotu lepší vyhnout se místům s větší koncentrací lidí.

Přestože v pondělí, kdy jsem cestovala, byly hlášeny stávky Air France, let z Prahy odletěl bez problémů a na čas. Jediná potíž, na kterou jsem při cestě narazila, bylo RER na letisti CDG, kdy jezdil kvůli stávce jen každý čtvrtý vlak a musela jsem tam hodinu čekat (přičemž nebylo jasné, co a kdy pojede, jinak bych asi volila taxi).

Poté, co jsem v pondělí vyřídila naplánovaný program, zamířila jsem rovnou k Seině, tentokrát k mostu Mirabeau v 15. obvodu.


Ještě pár dnů předtím byly náplavky i špička ostrova Île des Cygnes, na jehož špici stojí kopie sochy Svobody, pod vodou (na ostrově z vody vykukovalo jen zábradlí kolem sochy). Minulé pondělí už byla voda téměř na své původní výšce, na ostrov se smělo, ve venkovní posilovně pod mostem cvičila spousta lidí a prostředkem ostrova se k večeru proháněly davy běžců. Na opačném konci, odkud je hezký výhled na Eiffelovku, se jako vždy fotily nevěsty a všechno se zdálo v pořádku jako dřív.




Ze záplav na ostrově zbylo jen pár louží











Pohled z dálky na Eiffelovku mě přivedl na myšlenku vyfotit si ten zavěšený míč zblízka, netušila jsem ovšem, jak přísná opatření pod věží teď panují. Celé prostranství je, stejně jako Champs de Mars, ohrazeno a při vstupu procházíte kontrolou. Sebrali mi i láhev s vodou. Na druhou stranu, tak prázdno jsem tam zažila naposled někdy před dvaceti lety, ani na vstup na Eiffelovku dokonce nebyly žádné fronty.
Samozřejmě, všude je spousta policistů a vojáků.













U nedalekého Pont de l'Alma najdete potom největší hvězdu uplynulých pařížských dní. Socha kamenného Zuáva (Zuávové jsou alžírští Berbeři, kteří byli členy francouzské koloniální pěchoty) dříve stávala na opačné straně mostu a byla jednou ze čtyř, které znázorňovaly příslušníky různých francouzských jednotek, které se zúčastnily Krymské války v 50. letech 19. století. Socha pochází z roku 1856 a jejím autorem je Georges Diebolt.

Říká se, že když má Zuáv nohy ve vodě, jsou v Paříži záplavy. Při těch největších novodobých v roce 1910 mu sahala voda až po krk, tentokrát to bylo jen po rozkrok.
Minulé pondělí ovšem už měl nohy v suchu, i když podle podstavce nebyla hladina pořád ještě na své obvyklé výšce. Jak je vidět, dokonce ještě ani nebyly uklizené naplavené větve.


Výška a síla vody byly dobře vidět na náplavce mezi Pont de l'Alma a Musée d'Orsay, která je jinak upravená jako dlouhá pěší zóna s mnoha atrakcemi a několika kavárnami. Celá tato oblast byla při záplavách pod vodou, která ještě minulý týden sahala až po okraj náplavky a při každém projetí lodí po řece se přes něj přelévala.
Všechno vybavení pěší zóny je tady zničené a břehy zatím nebyly ještě ani vyčištěné. Přesto se tu už vesele korzovalo, běhalo i piknikovalo.








Minulý týden byla ještě stále pod vodou část náplavek mezi Musée d'Orsay a place Saint-Michel. Přímo pod muzeem se nedalo ještě projít suchou nohou, nikomu to ale moc nevadilo.





















Square du Vert Galant, jinak špička ostrova Cité, byla při záplavách kompletně pod vodou, z níž vykukoval jen vrcholek malého zeleného pavilonu. Týden na to byl sice ostrov ještě pokrytý blátem a náplavka, která ho obkružuje, byla částečně zaplavená, ale na ostrov se už smělo a společnost, která na něm má přístaviště vyhlídkových lodí, prostě jen prodloužila nástupiště o ponton.


Na druhé straně řeky, kde vede nábřežní komunikace těsně podél vody, se už také dávno jezdilo a minulý týden hned po otevření náplavky tady začali připravovat každoroční pláž. Jen doufám, že ji budou moci Pařížané využívat, protože letošní deštivé a chladné počasí, to je kapitola sama pro sebe.
Dešti a zimě jsem, samozřejmě, minulý týden neunikla ani já. Jako by pokračovala ta moje deštivá a chladná tradice z loňského léta.




 


Komentáře

1 DanaV. DanaV. | 22. června 2016 v 13:09 | Reagovat

Jé, tak to jsme byli v Paříži "spolu". Přiletěli jsme v 14.6. a vrátili se včera. Máme podobné zážitky a fotky, jen v úterý vlaky jezdili už normálně. Putovali jsme opět podle Vašich rad: byli jsme v nemocnici Pitié-Sapletrere, v kapli Vzkříšení,Musée Jacquemart-André, u nejstaršího stromu,v Saint-germain-en-Laye,ve Versilles na trhu. Všude nám pršelo, ale bylo to opět nezapomenutelné. A to vlastně také díky Vám. děkujeme opět za inspiraci.

2 rejcka rejcka | Web | 22. června 2016 v 14:08 | Reagovat

děkuji za krásné. objektivní a zajímavé zpravodajství. Ráda si s Vámi užívám Paříž,tedy i tu po záplavách a fotbalovou:-)

3 Bára Bára | E-mail | Web | 23. června 2016 v 12:59 | Reagovat

Moc krásná je ta fotka líbajících se cyklistů. Klidně by mohla viset někde v galerii... úžasná poetika.

4 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 23. června 2016 v 23:44 | Reagovat

[1]: Dano, tak to mě, samozřejmě, těší, že Vám byl můj blog užitečný, a že jste toho stihli tolik :-)

5 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 23. června 2016 v 23:45 | Reagovat

[2]: Jitko, děkuji, snad se konečně dostanu k tomu, abych sem dala tu slíbenou rue Daguerre, nezapomněla jsem :-)

6 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 23. června 2016 v 23:46 | Reagovat

[3]: Báro, děkuji, to je od Vás milé, ale buďme realisty:-)

7 David David | E-mail | 24. června 2016 v 10:47 | Reagovat

[6]: Cha cha, to ano, ale stejně s Bárou souhlasím. Před úplným pádem do reality ještě jedna fantazie: výpravná publikace "Evropské povodně ve fotografii". Tak tam by ti Vaši cyklisté pasovali za Paříž nádherně :)

8 Hadys Hadys | 26. června 2016 v 22:26 | Reagovat

Ano, ten polibek je novodobý "Le Baiser de l'hôtel de ville". Vřelý dík!

9 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 2. července 2016 v 13:35 | Reagovat

Skvělá reportáž. :) A ta fotka toho líbajícího se cyklo-páru mi přijde jako naprostá bomba! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama