UNESCO 1

29. května 2016 v 12:00
Fotky, které jsem vyfotila v sídle UNESCO, právě oslavily jeden rok od svého vzniku. Byla jsem tam při příležitosti loňské květnové Muzejní noci, kdy svoje brány otevřely i ty nejvýznamnější instituce. UNESCO se k akci připojilo proto, že má ve svém sídle velkou a významnou sbírku (nejen) moderního umění.
Snažila jsem se dovnitř dostat už dřív, před pár lety jsem byla dokonce přihlášená na organizovanou prohlídku, kterou UNESCO občas pořádá, ale na poslední chvíli ji tehdy zrušili. Proto jsem se šla tentokrát postavit do fronty před vstupní bránu nedaleko Champs de Mars s nadšením, že to tentokrát vyjde. Fronta sice postupovala rychle, přesto jsem však s obavami sledovala, jak se zapadajícím sluncem ubývá světlo a děsila se toho, jak budu v setmělé zahradě fotit (obavy se naplnily, žádné velké zázraky se v polotmě už udělat nedaly).






Budova pařížského sídla UNESCO byla slavnostně otevřená 3. listopadu 1958. Kromě hlavní budovy ve tvaru písmene Y (nebo trojcipé hvězdy, jak chcete), k ní patří ještě další tři budovy, postavené o něco později - zasedací sál ve tvaru harmoniky, kancelářská budova, tvořící krychli, a další prostory v podzemí, které o sobě dávají vědět jen světlíky svých šesti patií, které vykukují na zahradě. Návrh komplexu vytvořili společně architekti tří národností - Bernard Zehrfuss, Pier Luigi Nervi a Marcel Breuer. Jeho vzhled nám nejlépe ukáže maketa na další fotce. Hlavní vchod je na ní vlevo nahoře.




Už od okamžiku vzniku tohoto svého sídla shromažďuje UNESCO bohatou sbírku umění, které od 50. let 20. století systematicky objednávala od těch nejproslulejších umělců. V interiéru i exteriéru tak najdeme díla od Picassa, Le Corbusiera, Joana Miró, Antonia Tapiése a dalších slavných i méně známých umělců druhé poloviny 20. století.
Kromě moderního umění zahrnují sbírky i různé staré artefakty a architektonické prvky, od antických sloupů nebo římských mozaik, přes votivní thrácké reliéfy nebo japonské vázy, až po různé makety starých strojů, lodí, zbraní nebo hudebních nástrojů, které sem darovaly jednotlivé členské státy. Vystaven je, samozřejmě, pouze zlomek sbírky, celkový soubor si můžete prohlédnout TADY.



Východ do největší části zahrady, z níž je výhled na Eiffelovku. V této části zahrady jsou umístěna ta nejrozměrnější venkovní díla. Většina z nich je vidět aspoň z dálky přes mřížový plot i z ulice.



Bílou travertinovou sochu s názvem Odpočívající silueta vytvořil Henry Moore přímo pro výzdobu tohoto sídla v roce 1958. Vedlejší Symbolická zeměkoule (tak se ta konstrukce, která je večer osvětlená, skutečně jmenuje) je dílem Erika Reitzela a Unesco ji získalo v roce 1995 darem od dánského ministra kultury.



Takto si ji můžete prohlédnout přes plot z avenue de Suffren



Objekty Alexandera Caldera můžeme vidět v Paříži na více místech, tento má název Spirála a UNESCO ji získalo v roce 1959



Na pozadí "harmonikový sál", jehož interiér tady bude příště



U hlavního vchodu stojí červená ocelová skulptura Roberta Jacobsena. Bez názvu.



Sochu Zrození nového člověka vytvořil v roce 1992 Zurab Tseretelli při příležitosti svého jmenování vyslancem dobré vůle a Unescu ji darovalo Rusko



To, co jsem nejvíc chtěla v sídle Unesca vidět, byla japonská zahrada. V roce 1958 ji zde jako dar nechala vytvořit japonská vláda. Upřímně řečeno, bylo to pro mě trochu zklamání, do zahrady se nesmí vstupovat a navíc leží mírně pod úrovní terénu, takže všechny její tradiční prvky (bambusy, lotusy, malá kamenná zahrada, magnólie, sakury, potůček a můstky) nejen že nevyniknou, ale velká část z nich ani není vidět.
Zahradu je možné navštívit i při tradičních Slavnostech zahrad, které se v Paříži konají obvykle v druhé polovině září.






Součástí japonské zahrady je i Mírová fontána japonského umělce Noguchi Isamu z roku 1957



Tradiční japonská zahrada pokračuje kamennými prvky na terase u jednoho ze vstupů do budovy






Japonské město Nagasaki v roce 1976 darovalo Unescu Anděla, který se jako jediný zachoval z křesťanského kostela, zničeného po výbuchu atomové bomby 9. srpna 1945. V době výbuchu se v kostele právě konala mše.






Pět skulptur řeckého umělce Vassilise Takise s názvem Větrné návěsti tvoří černé konstrukce s různě barevnými "křídly". Jsou umístěny v části zahrady, vedoucí k avenue de Saxe, z níž jsou vidět.



Ve stejné části zahrady najdeme i symbolické dílo, které Unescu daroval v roce 1996 izraelský stát. Dílo s názvem Náměstí tolerance vytvořil Dani Karavan a je poctou zavražděnému izraelskému premiéru Jikchaku Rabinovi. Je tvořeno několika prvky - především olivovníkem jako symbolem míru, zasazeném na malém pahorku při plotu zahrady, do něhož je zvenčí vytvořený průzor. Dále zde najdeme kamennou desku, do níž je vyryta první věta preambule zakládací listiny UNESCO v deseti jazycích, žulový sloup, z něhož vyvěrá potůček a také několik antických a byzantských vykopávek z dob mezi 1. a 7. stoletím n.l., nalezených v Izraeli.





Příště se podíváme dovnitř do vstupních prostor.


UNESCO
7. obvod, 7 place de Fontenoy


Jak se tam dostat: metro Cambronne (linka 6), Ségur (linka 10) nebo François Xavier (linka 13)


 


Komentáře

1 goldfly goldfly | E-mail | 29. května 2016 v 12:14 | Reagovat

Uzasne informace - jako vzdycky:-) Dekuji

2 Věra Věra | E-mail | 29. května 2016 v 15:01 | Reagovat

Dnešní kapitola a fotografie mne vrátily do roku 1988,kdy jsem Palác UNESCO navštívila a  obdivovala.Podruhé jsem tam byla před třemi roky,ale to už byly problémy se vstupem. I nový plot mě překvapil.Hlídači nás tam ale pustili,ovšem pouze do přízemí.

3 Věra Věra | E-mail | 30. května 2016 v 8:07 | Reagovat

Znovu jsem si prohlédla Vaše krásné fotografie. Mnohá místa byla pro mne nová.V.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama