Nemocnice sv. Anny / Hôpital Sainte-Anne

9. března 2016 v 12:00 |  14. obvod
V Paříži existuje mnoho nemocnic, které jsou sice zmodernizovány na špičkovou úroveň a mají velkou část moderních budov, jejich jádro však zůstává stále historické. Dnes se podíváme do jedné z nich, která je současně i jednou z nejstarších. Na místě, kde už v 15. století stával útulek pro nemocné s nakažlivými nemocemi (především morem) a ještě předtím ve 13. století špitál, založený Markétou Provensálskou, manželkou Ludvíka IX., nechala postavit novou nemocnici v polovině 17. století Anna Rakouská, matka-regentka Ludvíka XIV. Nemocnice dostala jméno sv. Anny, patronky své zakladatelky. Nemocnice byla nejdříve málo využívaná, proto ji částečně přeměnili na farmu, kam chodili pracovat v rámci léčby pacienti z psychiatrické nemocnice Bicêtre.
Většího využití se nemocnice dočkala až stodvacet let po svém založení, když v roce 1772 vyhořela nemocnice Hôtel-Dieu v centru vedle katedrály Notre-Dame.
V roce 1863 rozhodl Napoleon III. o kompletní rekonstrukci nemocnice sv. Anny a o založení psychiatrické kliniky. Toto zaměření zůstalo nemocnici v podstatě dodnes - kromě psychiatrie se specializuje na neurologii, neurochirurgii, neurozobrazování a adiktologii. Právě v tomto zařízení lékaři objevili v 50. letech minulého století první neuroleptika (antipsychotika), která se používají k potlačování psychotických symptomů u schizofrenie, maniodepresivní psychózy a jiných psychických chorob.



Nás ovšem nemocnice zajímá hlavně z hlediska svého vzhledu. Její stará část pochází většinou z rekonstrukce z 19. století a z pozdější doby. Zůstaly v ní zachovány zelené plochy, takže působí místy spíš jako park, ve kterém navíc stojí spousta soch. Většina z nich byla vytvořena v první polovině 20. století, nemá žádnou zvláštní kvalitu a zřejmě ani hodnotu, ale dodává těmto prostorům určitý půvab.






Nejvíc soch najdeme na hlavním prostranství mezi starými budovami. Z nich se mi podařilo zjistit jen identifikaci mytologické postavy Dafné na spodní fotce, ty ostatní jsem nikde nenašla.


















Ředitelství sídlí v hezké vilce, obklopené parčíkem. V něm najdeme další soubor soch.






Tomuto zmalovanému fešákovi říkám Meresjev - ti starší budou vědět proč, mladší o nic nepřišli









Autorem některých soch je bretaňský sochař Louis-Henry Nicot, jehož jedno dílo je umístěné i v Lucemburské zahradě






Sochy najdeme i na těch nejpodivnějších místech. Bakchus, autor Pierre Blanche.



Nemocnice je hodně rozlehlá a jsou v ní vytvořeny skutečné ulice, pojmenované po různých spisovatelích nebo básnících (přičemž někteří z nich byli i jejími pacienty). Nás může potěšit, že mezi slavnými jmény objevíme i jedno naše.



Kafkovu galerii najdeme v jedné z částí nemocnic, kde jsou mezi pavilony vytvořeny dřevěné galerie. Brňákům asi ze všeho nejvíc připomenou starou část bohunické nemocnice.












Menší kuriozitou je funkční tenisový kurt



Kaple sv. Anny z roku 1869. Byla zamčená.



Vedle kaple stojí i věž, která dřív byla pravděpodobně součástí jednoho ze vstupů



Poslední zajímavostí, kterou lze v nemocnici najít (lépe řečeno na vnější straně jejich zdí) je tzv. le plancher de Jeannot - něco jako Honzova podlaha. Jde skutečně o prkennou podlahu jednoho domu, v němž se odehrála rodinná tragédie. Mladík Jeannot, jehož otec v domě spáchal sebevraždu, zde po svém návratu z alžírské války na konci 50. let minulého století žil se svojí matkou. Po její smrti v roce 1971 ji pohřbil pod schody domu, přestal jíst a do podlahy svého pokoje začal vyrývat dlouhý text. O pár týdnů později zemřel ve věku 33 let. Prkna z podlahy později odkoupil místní psychiatr, který pochopil, že mladík trpěl psychózou - prkna byla poté vystavována i v rámci výstav jako tzv. art brut a později byla věnována této psychiatrické klinice.





Hôpital Sainte-Anne
14. obvod, 1 rue Cabanis



 


Komentáře

1 Věra Věra | E-mail | 9. března 2016 v 13:18 | Reagovat

Všechny tři poslední články jsem si s velkým zájmem přečetla.A těším se na další...V.

2 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 9. března 2016 v 15:15 | Reagovat

To je hodně zajímavý článek, zase - jako pokaždé - Vám za něj děkuji :-) Nemocnice takto rozlehlá a umístěná v zeleni i mezi sochami vypadá jako místo, které může na pacienty působit blahodárně i tím pocitem klidu a pohody, který vzbuzuje... (A "Meresjev" je pro tu sochu velice vtipné označení, zejména pro výraz zobrazeného muže!! :D)

3 JPD JPD | E-mail | Web | 9. března 2016 v 20:23 | Reagovat

Hana chez les fous ! On aura tout vu ! ;-))

4 Hadys Hadys | 10. března 2016 v 18:58 | Reagovat

"Meresjev je hustej" :)

5 Věra Sára Věra Sára | 16. března 2016 v 5:04 | Reagovat

Velké díky za vaše psaní. Je nesmírně poutavé. Také se těším na další. Věra Sára

6 jarka jarka | E-mail | 19. března 2016 v 9:10 | Reagovat

Díky za zajímavé povídání a fotky... ty sochy se mi tam moc líbí ..
Mějte se krásně. Jarka

7 Kunhuta Voltérová Kunhuta Voltérová | 23. dubna 2016 v 19:53 | Reagovat

Ty poznámky o Meresjevovi byly opravdu zbytečné.K tak poutavým článkům bych je nečekala. Jinak příměr s bohunickou nemocnicí je trefný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama