Versailles - Míčovna / Salle du Jeu de Paume

23. února 2016 v 13:00 |  Versailles
Před dnešní prohlídkou versailleské míčovny, k níž jsme došli minule při procházce po čtvrti Vieux Versailles, si musíme aspoň krátce připomenout, jaký měla tato nenápadná stará budova význam pro francouzskou historii. Vrátíme se do jarních dnů roku 1789, kdy bylo francouzské království v polovičním rozkladu - státní pokladna byla prázdná, stát přestával fungovat, zatímco král Ludvík XVI. předstíral, že nic nevidí, a Marie Antoinetta si hrála ve versailleských zahradách na pastýřku. Všude se rozmáhalo násilí, jednak ze strany lidu, který (i pod vlivem všudypřítomných pomlouvačných pamfletů) útočil na šlechtu, jednak ze strany královských vojsk, která se snažila tato lidová povstání potlačovat.
V květnu král svolal po mnoha letech zasedání Generálních stavů, staleté instituce, která ve Francii od 14. století vykonávala poradní, a po boku krále i rozhodovací funkci v důležitých politických otázkách. Svoje zastoupení v nich měla nejen šlechta a duchovenstvo, ale také zástupci lidu - tzv. třetí stav.
Když se Generální stavy na začátku května bouřlivého roku 1789 sešly ve Versailles, jejich hlavním cílem bylo vyřešení tíživé finanční situace a zadlužení království. Od zasedání se však čekalo mnohem víc, především změna neudržitelné politické situace a správy země. Generální stavy zasedaly několik týdnů bez jakéhokoliv pozitivního výsledku - nedokázaly se shodnout ani na způsobu hlasování. Část zástupců, především třetí stav a někteří zástupci ostatních dvou stavů, nakonec vyhlásila změnu statutu - přeměnila Generální stavy na Ústavodárné národní shromáždění, které mělo přijmout první ústavu země. Ludvík XVI., oslabený smrtí dauphina - svého nejstaršího, sedmiletého syna - k níž došlo 4. června, se snažil vznikajícím změnám, prosazovaným zástupci třetího stavu, zabránit, a to také tím, že uzavřel zasedací síň. 578 rebelujících poslanců (z celkového počtu 1139) se proto 17. června odebralo do nedaleké míčovny, kde si 20. června přísahali, že se nerozejdou dřív, dokud nepřijmou ústavu.
Král se sice snažil toto zasedání rozpustit a prohlásit za neplatné, v bouřlivých předrevolučních a revolučních dnech k tomu však už neměl ani sílu, ani autoritu. Po revolučních událostech a pádu Bastilly 14. července Ústavodárné shromáždění přijalo 26. srpna Deklaraci práv člověka a občana, která se později stala preambulí samotné ústavy. Ta byla odhlasovaná 3. září 1791 a definitivně přenesla moc a vládu z krále na lid.






Míčovna je nenápadná jednoduchá stavba s řadou prosklených oken v dřevěném ostění, která stojí v úzké rue du Jeu de Paume. Stavba pochází z roku 1686, kdy ji Ludvík XIV. nechal postavit jako místo pro tehdy se rozmáhající hru, která byla předchůdkyní dnešního tenisu.
Po revoluci sloužila míčovna jako dílna a skladiště. Před stým výročím revoluce byla zrekonstruována a symbolicky 20. června 1883 v ní bylo otevřeno muzeum revoluce. To v ní sídlí dodnes a my se do něj teď podíváme.



Přísaha v míčovně byla ztvárněna mnoha malíři. Tím nejznámějším z nich byl Jacques Louis David, z jehož obrazu vycházel v roce 1883 Luc-Olivier Merson, který vytvořil nástěnnou malbu na čelní stěně míčovny. Ta je kromě toho vyzdobená bustami těch nejvýznamnějších osobností revoluce, maketou Bastilly, mnoha dokumenty a rytinami z předrevolučních a revolučních dnů a také sochou Sylvaina Baillyho, dočasného předsedy prvního Ústavodárného národního shromáždění a od července 1789 starosty Paříže, kterého, jak už se v této revoluci stávalo, popravili jeho kolegové revolucionáři v listopadu 1793.










Z řady revolucionářů se potutelně usmívá člověk, jehož jméno představuje jeden z nejhorších vynálezů revoluce. Doktor Guillotin byl vzdělaný lékař a jako takový si údajně opravdu myslel, že jeho vynález zmírní utrpení popravovaných tím, že přivodí smrt rychle a bez bolesti, na rozdíl od předchozích nelidských praktik katů.






Když jsme v míčovně na podzim udělali čelem vzad, narazili jsme na poslední z děl britsko-indického umělce Anishe Kapoora (pamatujete si, že jsme jeho podivná a zneklidňující díla viděli ve versailleském zámku TADY?). Instalace má anglický název Shooting into the corner, a Kapoor "nastřílel" do rohu míčovny, těsně vedle "hajlujícího" Baillyho, náboje, připomínající ze všeho nejvíc nakrájené červené voskovky (nebo rtěnku). Divné, divné, divné.










Anishe Kapoora sice už v míčovně nestihnete, výstava skončila v listopadu, ale pokud budete mít ve Versailles čas, odbočka do tichých starých uliček určitě stojí za to, stejně jako návštěva míčovny.


Salle du Jeu de Paume
Versailles, rue du Jeu de Paume
Otevřeno denně kromě pondělí od 14 do 18 hod
Vstup zdarma




 


Komentáře

1 Michal Ptáček Michal Ptáček | 24. února 2016 v 12:12 | Reagovat

Hezké a poučné, zejména ten delší úvod před prvním obrázkem. Pro naprostou jasnost bych se tam přimluvil alespoň jednou za uvedení králova jména, ať je zřejmé, že šlo o Ludvíka XVI.

2 Věra Věra | E-mail | 24. února 2016 v 17:13 | Reagovat

Ach jo,to je zajímavých novinek.V.V.

3 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 24. února 2016 v 17:17 | Reagovat

[1]: No jasně, děkuji, asi to tam opravdu bude nutné doplnit :-)

4 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 24. února 2016 v 17:18 | Reagovat

[2]: To je ta potíž s Paříží a okolím, že je tam toho tolik :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama