Dny evropského dědictví / Journées européennes du patrimoine

24. září 2015 v 12:00 |  Události
Dnů evropského dědictví v Paříži jsem se nemohla dočkat a dopředu jsem si v seznamu zpřístupněných míst zaškrtala všechno, co bych chtěla vidět. Pak jsem ovšem zjistila, že na to, abych všechno stihla, by akce musela trvat celý týden. Ani po velkém proškrtání jsem toho však stejně nestihla víc než třetinu.
První zjištění bylo, že oproti Praze jsou Dny dědictví v Paříži pojaté nesrovnatelně velkoryseji. Není to jen záležitost uštvaných pracovnic z městských částí jako tady, ale velká akce, podporovaná nejen radnicemi jednotlivých obvodů a pařížským magistrátem, ale také státními orgány a úřady, které zpřístupňují svá sídla. K vidění jsou tak významné státní budovy - počínaje Elysejským palácem, přes všechna ministerstva, státní organizace a dokonce i státní banku, až třeba po slavné klenotnické firmy, drahé restaurace nebo prestižní soukromé školy, nemluvě o muzeích, kde se konají různé speciální akce, nebo kostelech s koncerty se vstupem zdarma. Myslím, že tu pestrost a rozsah jim můžeme jen závidět.
Já jsem si vzala do hlavy, že když už, tak už, a že se chci podívat do Elysejského paláce. Všichni, všichni mě varovali, ale já jsem měla svou hlavu a taky jsem na to doplatila. Nebudu vám říkat, jak dlouho jsem čekala ve frontě, protože byste si mysleli, že jsem se úplně zbláznila. Bylo to hodně dlouho a když jsem se konečně dostala dovnitř, vůbec jsem už na žádnou prohlídku neměla náladu (ale ano, stálo to za to).



Vstup do prezidentského sídla byl tzv. Kohoutí bránou v dolní části Champs Elysées, která se, nevím proč, nesmí fotit (ale byla jsem rychlejší, než ochranka, která mi to řekla). Od brány se vinula fronta až na place de la Concorde. To dlouhé čekání bylo způsobené nejen tím hrozným davem, ale hlavně pomalou a důkladnou kontrolou, vzhledem k tomu, že v Paříži teď v poslední době platí nejvyšší stupeň protiteroristické ochrany, tzv. Vigipirate. Ty kontroly byly vlastně dvě - jedna ještě na Champs Elysées, kde mi policista v rukavičkách prohlédl důkladně celou kabelku (opravdu otevřel všechny kapsičky i taštičku s kosmetikou) a druhý mě zkontroloval takovou tou pískací tyčí. Druhá kontrola byla u brány do paláce - teprve tam byl umístěný ten tunel jako na letišti, znovu mi prohlédli kabelku, musela jsem upít z vody v láhvi (jestli to není tekutá výbušnina) a policistka mě důkladně osahala. Teprve potom mě pustili dovnitř do zahrady.



Samozřejmě se do Elysejského paláce i do dalších budov, které jsem během této akce navštívila, podíváme podrobně v samostatných příspěvcích (až to kvantum fotek uspořádám a všechno to sepíšu, což vůbec netuším, kdy bude).
Na to, jak byli opatrní u kontroly, a na to, že se nesmí fotit vstupní brána, nás potom uvnitř nechali chodit volně a mohli jsme si prohlédnout úplně všechno. Fotku prezidentského psacího stolu si necháme na jindy, dnes vám kromě pohledu na fontánu v zahradě ukážu ještě jednu zajímavou věc.



U zdi slavnostního sálu paláce stojí dva nenápadné bronzové obelisky. Jejich autorem je český sochař Ivan Theimer, který je zhotovil v roce 1984 pro prezidenta Mitterranda. Obelisky trochu připomínají Theimerův pomník Deklarace lidských práv na Champs de Mars pod Eiffelovkou.




Poté, co jsem se po prohlídce téměř doslova vypotácela z Elysejského paláce, jsem byla přesvědčená, že mi můžou být celé Dny dědictví ukradené, a že už nikam jinam ten den nepůjdu. Jenže z paláce se vycházelo oficiálním vchodem do rue du Faubourg Saint Honoré a hned naproti přes malé náměstí stojí palác Beauvau, sídlo ministerstva vnitra, kde stálo ve frontě jen asi deset lidí, takže další cíl byl jasný. Zvlášt když dovnitř zvali policisté na koních a v zahradě hrálo policejní dechové kvarteto. Ministerstvo tady taky bude časem celé.







Samozřejmě to potom chtělo odpočinek v kavárně a plánovaná byla už jen procházka centrem, jenže snadný vstup na ministerstvo vnitra mě nalákal na další pokus - při cestě jsem měla Palais Royal, sídlo několika dalších státních institucí - Státní rady, Ústavní rady a ministerstva kultury.



Nadšení mě ovšem rychle přešlo při pohledu na frontu, takže jsem si to raději nechala na jindy. O kousek dál jsem potom narazila na druhou budovu ministerstva kultury, tzv. budovu Bons Enfants, kterou jste v centru jen kousek od Louvru určitě viděli. Poznáte ji podle zvláštní kovové dekorace na fasádě. Tam byla k vidění jen ministerská zasedačka a hlavně vnitřní zahrada, vytvořená ve dvorním traktu.
















No a pak už to vyšlo přesně na koncert v nedaleké Oratoři Louvru, která je jinak pořád zavřená, a do které jsem se taky už dávno chtěla podívat.



Druhý den byl plán jasný - hned ráno Institut de France a potom další z nejzajímavějších věcí, které jsem si v centru vytipovala. Jen jsem si slíbila, že opravdu nikde nebudu čekat víc, než patnáct minut (a taky jsem to dodržela).



Francouzský institut je ta důstojná budova s kopulí, ke které ústí lávka pro pěší Pont des Arts, v dřívějších letech zneuctěná tisíci zámků, navěšených na zábradlí, které je kvůli tomu teď zakryté ošklivými panely. Mimochodem, když si člověk přivstane, může si ji v 9 ráno vyfotit bez všech těch turistů, kterých jsou tu později davy.
Uvnitř institutu je k vidění, kromě jiného, krásná stará knihovna, která nese jméno kardinála Mazarina, který je v institutu pohřbený (lépe řečeno byl, teď je tam sice náhrobek, ale bez ostatků, ty hodili revolucionáři při revoluci v roce 1789 do Seiny.
(Taky to tady všechno jednou bude).




Věděli jste, že je ta kupole oválná a ne kulatá? Já předtím ne.



A protože jsem se do istitutu vypravila brzy, abych se vyhnula frontě, hned potom jsem si za odměnu dopřála druhou snídani.
Další cíl byl jasný - nedělní procházka po nábřeží, která měla končit v Assemblée nationale - pokud tam nebude fronta.






Po celém týdnu deště se v neděli konečně udělalo hezky, takže procházka po nábřeží s výhledem na Louvre na druhém břehu za mosty Pont du Caroussel a Pont Royal byla víc než příjemná.



Hned vedle Musée d´Orsay jsem našla zpřístupněné sídlo Čestné legie, bez fronty, takže změna plánu a jde se dovnitř. K vidění byly nejen slavnostní salóny a kanceláře, ale i zahrada a také muzeum Čestné legie. Zajímavé, přestože neplánované a nevybrané.









No a když jsem popošla o kousek dál k původně vybranému Národnímu shromáždění a našla tam dlouhou frontu, otočila jsem se na podpatku a řekla si, že nemusím vidět všechno.






Raději jsem to vzala procházkou přes most na place de la Concorde s tím, že budu hledat nejdřív zmrzlinu - jenže jsem v boční ulici narazila na otevřené Marshallovo centrum (ano, "toho" Marshalla, který v tomto paláci projednával a podepsal svůj poválečný plán). Průvodci v dobových kostýmech mě opravdu nemuseli dvakrát přesvědčovat k návštěvě.









Hned za rohem leží polský kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde Poláci s vlajkami lákali na podpis nějaké volební petice, mě ovšem přitáhla vedlejší budova Cour des Comptes, Účetního dvora, s dokořán otevřenými vraty a bez fronty, kde každého návštěvníka vítal osobně jeho prezident (na fotce vpravo nahoře na schodech).






A toto je jeho kancelář...



Ještě jsem hodně toužila po Národní knihovně, tak jsem se k ní po obědě napříč centrem vydala. Přitom jsem štítivě obešla dlouhatánskou frontu před státní bankou Banque de France, kterou bych sice taky chtěla vidět uvnitř, ale ne za cenu takového čekání.



Na rozdíl od banky před knihovnou nestál nikdo a tak jsem si mohla prohlédnout tu krásnou starou studovnu, kterou jsem znala předtím jen z fotografií. Knihovna je v rekonstrukci, na nádvoří stojí stavební buňky a některé části jsou pod lešením. Toto byla údajně poslední příležitost, jak studovnu vidět, než se do ní pustí dělníci.



Na další a poslední místo, které jsem chtěla navštívit, jsem se vydala autobusem přes řeku do srdce 5. obvodu. Hned vedle Panthéonu, v sousedství krásného kostela Saint-Étienne a prestižní školy Lycée Henri IV. se středověkou věží (taky v rámci EHD zpřístupněného, ale s komentovanými prohlídkami, které jsem už nestihla), tady totiž stojí další knihovna, kterou jsem znala jen z fotek na internetu, Bibliothèque Sainte-Geneviève.



Tímto pohledem do ohromné studovny (všimněte si té nádherné konstrukce, která drží střechu) jsem se rozloučila s letošními Dny evropského dědictví, nadmíru spokojená, přestože bych toho bývala chtěla vidět mnohem, mnohem víc.

Byl to současně můj poslední večer v Paříži a proto jsem byla ráda, že mi zbyla ještě spousta času na uličky za Panthéonem (konečně zbaveným obalu, který během rekonstrukce kryl jeho kupoli), procházku Latinskou čtvrtí a na poslední pařížskou večeři.






Schody kostela Saint-Étienne - právě na nich sedával hlavní hrdina filmu Woodyho Allena Půlnoc v Paříži, když čekal na auto, které ho převeze do minulosti, vzpomínáte?
 


Komentáře

1 Gita Gita | 24. září 2015 v 12:55 | Reagovat

I já jsem měla před čtyřmi roky v plánu Elysejský palác. V 8 hodin ráno se fronta, která už byla na place de la Concorde zatáčela a pomalu, ale jistě se po druhé straně parku vracela ke svému začátku. Tak jsme to s kamarádkami okamžitě vzdaly, a za půl hodiny jsme už procházely ministerstvo námořnictví a do Senátu v Lucemburské zahradě jsme se dostaly bez jakéhokoliv čekání. Obdivuju Vás, co jste všechno stihla...

2 marie marie | E-mail | 24. září 2015 v 13:33 | Reagovat

Frontu jsem zkusila před osmi roky také a po dvou hodinách vzdala. Tehdy jsme také stihli mnoho dalšího krásného na rozdíl od ostatních účastníků zájezdu...........

3 Věra Věra | E-mail | 24. září 2015 v 15:01 | Reagovat

Krása krásoucí!Dík za Latinskou čtvrť,kterou miluju.Před dvěma roky jsem odpočívala na schodech kostela Saint-'Etienne. A netušila jsem,že si ony schody vybral i  W.Allan.

4 eva bovoli eva bovoli | E-mail | Web | 24. září 2015 v 17:43 | Reagovat

Hezky Vàs chci pozdravit a vyslovit obdiv a ùctu k Vasemu kràsnèmu psanì a vyjadrovànì.Je to vse moc hezkè a kultivovanè a zajìmavè a je videt,ze jste vzdelanà a inteligentnì zena. Dekuji Vàm a mnoho hezkych dnì preju.

5 Elisa Elisa | E-mail | Web | 24. září 2015 v 19:38 | Reagovat

Ah! Ces journées sont une belle occasion pour les découvertes!
En 2009 j´ai bien profité
Bisous Hana

6 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 24. září 2015 v 23:50 | Reagovat

[1]: Gito, ta fronta se později taky u Concorde točila nazpět a údajně ji v poledne už uzavřeli, aby se tam vůbec stihli dostat ti, co v ní stáli. A u min. námořnictví stála z druhé strany náměstí :-)

7 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 24. září 2015 v 23:51 | Reagovat

[2]: Udělala jste dobře, že jste to vzdala. Já jsem pořád měla pocit, že když už tam stojím, tak to musím dotáhnout do konce, ale měla jsem to taky nechat plavat.

8 pariz pariz | 24. září 2015 v 23:53 | Reagovat

[3]: To není tak špatné, mít stejný vkus jako Woody :-)

9 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 24. září 2015 v 23:53 | Reagovat

[4]: Evo, moc děkuji a úplně se červenám.

10 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 24. září 2015 v 23:56 | Reagovat

[5]: Elisa, moi aussi, j'en ai bien profité. Pour moi c'était la première fois et j'ai déjà envie de le refaire l'année prochaine.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama