Rue de Ménilmontant

6. prosince 2014 v 12:00 |  20. obvod
Z venkovské uličky Villa de l´Ermitage, ve které jsme byli minule, se vydáme směrem k rue de Ménilmontant, dlouhé tepně, která vede napříč východem města. Nejdřív si ještě prohlédneme domy v rue de l´Ermitage, která nás tam přivede. Tady si na žádný přepych nehrajeme, jsme v bývalé dělnické čtvrti, kde najdeme ještě dnes nízké chudé domky a mezi nimi vklíněné malé dílny. Přesto tady stojí pár domů, které stojí za pozornost, jako například úzký cihlový novogotický dům, který se chlubí památkově chráněnou fasádou.









Kamenné hlavičky podél oken a dveří časem skoro ztratily podobu







Rue de Ménilmontant sbíhá s prudkého kopce do centra. Na hranici 20. a 11. obvodu mění jméno a pod názvem rue Oberkampf nás přivede až téměř do samého centra. Vidíte v dálce Centre Pompidou?



Ulice tvoří hranici mezi čtvrtí Belleville a Ménilmontant. Obě historicky chudé dělnické čtvrti i dnes zůstaly lidové a žije tady pestrá směsice lidí všech barev pleti. Ulice je plná malých krámků, kaváren a obyčejných bister.






Když sejdeme po rue de Ménilmontant o kousek níž k centru, narazíme na pestrou zeď a bránu bývalé dílničky na zrcadla. Opuštěné budovy s dvorem se před několika lety staly squatem umělců, punkerů a anarchistů, pořádaly se tady výstavy a koncerty, od léta je tady však zavřeno.









Další pestrá zeď nás přiláká o kousek výš, na rohu rue de Ménilmontant s rue des Pyrenées. Tentokrát se za ní skrývá malý parčík, nad kterým se se zvedá trojúhelníkový štít bílého klasicistního domu, na který se podíváme podrobněji.



Dům byl postavený v 18. století jako venkovské sídlo a letohrádek, které tehdy v této části města překotně rostly (a které většinou vzaly zasvé při pozdější industrializaci východu města). V roce 1770 vilu zdědil Nicolas Carré de Baudouin, jehož jméno dodnes nese, který ji nechal přestavět a vytvořil průčelí ve stylu italských vil se čtyřmi jónskými sloupy. Později se vila dostala do vlastnictví rodiny Goncourtů a bratři Jules a Edmont (který se později stal slavným spisovatelem a jehož jméno dnes nese známá francouzská literární cena) zde strávili dětství. V roce 1836 dům i s vedlejší budovou přešel do vlastnictví řádu sester sv. Vincenta z Pauly, které zde provozovaly nejdřív sirotčinec a později sociální středisko. V roce 2003 jeptišky dům prodaly městu, které tady vytvořilo kulturní a umělecké centrum.




V malém parčíku před domem si můžeme po dnešní procháce odpočinout a nabrat sílu na prohlídku další zajímavosti hned v těsném sousedství, kam se podíváme příště.


Jak se tam dostat: metro Jourdain nebo Pyrenées (linka 11)


 


Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 16:13 | Reagovat

Jé, tak v téhle ulici jsem spala při mé poslední  návštěvě Paříže. Našly jsme si s kamarádkou na couchsurfingu takovýho asijskýho sympaťáka, který má byt právě v této ulici. Z jeho střečního okýnka bylo docela i hezky vidět na Eiffelovku. :) A když jsme od něj ráno šly, tak silnice v ulici byla uzavřená, protože tam probíhaly nějaký závody, takže tam strašnou rychlostí lítali dolů z kopce týpci na bruslích a na skatech. :D A to bylo taky zajímavý. :)) Taky se mi tam líbí ty kresbičky na zdech tam a je pravda, že lidi jsou tam taková velká směska. Takže za mě každopádně supr vzpomínky na tuhle ulici. :)

2 Eva Eva | 6. prosince 2014 v 20:03 | Reagovat

Tak mne zase pobavilo foto bistra U dvou přátel - takové si přece představoval Gérard Depardieu ve filmu Drž hubu...:-)

3 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 7. prosince 2014 v 16:03 | Reagovat

[1]: Tak to jsem ráda, že se vám tam líbilo a taky chválím francouzský blog a povídání o Paříži, ráda jsem si početla :-)

4 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 7. prosince 2014 v 16:04 | Reagovat

[2]: Evo, to mě nenapadlo, ale zaujaly mě ty ušmudlané montérky jako u nás, to se jinde v Paříži nevidí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama