Église Sainte-Marguerite - Kostel Sainte-Marguerite

18. listopadu 2014 v 12:00 |  11. obvod
Dnes se spolu vydáme do malého kostela ve čtvrti Bastille, působícího i přes svoje rušné okolí jednoduchým a venkovským dojmem. Byl postavený v roce 1624, kdy šlechtic Jean de Vitry daroval pozemek na stavbu tehdy pouze pobočného kostela, který patřil pod kostel sv. Ludvíka a sv. Pavla. Farním kostelem se stal až v roce 1712. U kostela byl po jeho založení zřízený hřbitov, na kterém byla v době francouzské revoluce pohřbena také těla lidí, popravených gilotinou na nedalekém náměstí place de la Bastille.







Klasicistní kostel je v hlavní lodi jednoduchý, s nízkým klenutým stropem, ze kterého se otvírají kulatá okna. Nad křížením s transeptem se tyčí věž, za jednoduchým oltářem je na zdi vytvořený reliéf a nad ním vitrážové okno, znázorňující sv. Markétu Antiochijskou, které je kostel zasvěcený.





Kaple, zasvěcená Duším z očistce, byla přistavěná až v roce 1760 a malbami ji vyzdobil Paolo Antonio Brunetti. Nejzajímavější jsou v kostele však vitráže. Některé z nich pocházejí z doby po jeho vzniku, některé jsou novější. Část z nich jsou votivní, byly věnovány kostelu jako dík za uzdravení, jedno z nich připomíná popravu karmelitek v době po francouzské revoluci. Ty další potom připomínají některé svaté nebo také události 1. světové války. Jsou ale bez výjimky všechny opravdu krásné.
























V kostele je také pohřben zakladatel kostela a jeho první farář abbé Antoine Fayet



O hřbitově jsem se už zmínila nahoře. Byl sice uzavřený už v roce 1804 a později úplně zrušený, dodnes zde však zůstal prostor, na kterém je umístěný památník popraveným. Připomíná je také pamětní deska nad vraty z ulice, na které je napsáno, že zde bylo v červnu 1794 pohřbeno 73 popravených na place de la Bastille.






Na pamětní desce se také dočteme, že zde bylo 10. června 1795 pohřbeno "dítě, které zemřelo v donjonu v Templu". Pro podrobnosti k té poslední informaci se musíme vrátit do minulosti, až do jedné červnové noci roku 1791. Král Ludvík XVI. se právě rozhoduje k útěku z Tuilerijského paláce, kde jemu i jeho rodině hrozí čím dál větší nebezpečí ze strany zdivočelých revolucionářů. Jeho kočár vyráží po půlnoci 21. června 1791 potají z královského paláce. Kromě Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty v něm sedí jejich dvě děti, třináctiletá Marie-Therèse a šestiletý Louis Charles, králova sestra Elisabette a guvernantka dětí. Jejich útěk je ráno odhalen a začne velké pátrání. Druhý den večer jsou uprchlíci dostiženi a 23. června ráno jsou přinuceni vrátit se do Paříže, zatím ještě do svého paláce, kde zůstávají "pod dozorem lidu". Král je zbaven moci a vztahy mezi monarchií a revolucionáři se dále prudce zhoršují. 10. srpna 1791 revolucionáři vniknou do Tuilerijského paláce, vyplení ho, pozabíjejí devět set členů královské gardy a zmasakrují veškeré služebnictvo. O den později je král s celou rodinou převezen do Templu, uzavřené pevnosti, která zbyla v centru Paříže po vyhlazení řádu Templářů. Rodina je rozdělena, ale zatím se smí stýkat. 21. září 1792 rozhoduje Národní konvent o zrušení království. Královská rodina je stále v Templu, ale už zavřena ve zrekonstruované věži - zvlášť král a zvlášť královna s dětmi a královou sestrou. Když je v prosinci 1792 zahájen soud proti králi, nazývanému už jen "občan Kapet", znamená to pro královské manžele začátek cesty na popraviště - Ludvík je odsouzený k smrti a popravený 21. ledna 1793 na dnešním place de la Concorde, Marie-Antoinetta stráví dalších devět měsíců ve vězení v Conciergerie a skončí pod gilotinou 16. října 1793. Obě jejich děti zůstávají i dále ve vězení v Templu. V roce 1795 je Marie-Therèse revolucionáři vyměněna s Rakouskem za Francouze, uvězněného ve Vídni, kam princezna po svém propuštění odjíždí k rodině své matky. V červnu stejného roku umírá ve věži v Templu na špatné zacházení a chatrné zdraví desetiletý nástupník trůnu Ludvík XVII. Jeho tělo je převezeno na hřbitov u kostela Sainte-Marguerite.
Než se na hrob nešťastného malého krále podíváme, sluší se ovšem dodat další podrobnosti. Identita těla v hrobě, který jako jediný zůstal na svém místě i po zrušení hřbitova, nebyla nikdy potvrzena. Tělo bylo dvakrát exhumováno a byly provedeny analýzy, které neprokázaly, že by šlo o královského potomka. Navíc bylo tělo podle velikosti odhadnuto na víc než šestnáct let.
To vše později rozpoutalo vlnu spikleneckých teorií - podle některých byl mladý král z vězení odvezen a na jeho místo bylo podstrčeno jiné mrtvé tělo. Někteří čekali, že se král po obnovení monarchie objeví, jiní se za něho později vydávali. V roce 2000 byla provedeno poslední porovnání DNA srdce, které bylo údajně vyňato z mrtvého těla a je uchováváno v královské hrobce v katedrále v Saint-Denis, s DNA Marie Antoinetty. Příbuzenství se sice potvrdilo, ale současně nebylo prokázáno, zda zkoumané srdce je skutečně Ludvíka XVII., nebo jeho staršího bratra Louise-Josepha, který zemřel v roce 1789. Obě srdce byla po desetiletí uchovávána na různých místech a dědila se v královské linii a nikdo dnes nedokáže říct s určitostí, čí které je. Opar záhady a tajemství nad malým pomníkem u zdi kostela tak pořád zůstává.









Église Sainte-Marguerite
11. obvod, 36 rue Saint-Bernard

Hřbitov není běžně přístupný, je nutné požádat o jeho otevření faráře, který je velmi ochotný a pustí vás tam bočními dveřmi z kostela (jen nesmíte přijít, jako já dvakrát, v poledne, kdy je na obědě).


Jak se tam dostat: metro Ledru Rolin nebo Faidherbe Chaligny (linka 8)



 


Komentáře

1 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 18. listopadu 2014 v 14:17 | Reagovat

Opět, jako pokaždé po přečtení Vašich zajímavých článků, musím poděkovat za krásné, zajímavé vyprávění a za úžasné fotografie!
Mimořádně dojímavý je popis hrobu "dítěte, které zemřelo v donjonu v Templu"; zda to byl opravdu nekorunovaný mladičký král Ludvík XVII, to se už asi nikdy nevysvětlí.
Jen si dovolím poznamenat, že analýzy DNA srdce (které je uloženo v bazilice Saint-Denis) naopak POTVRDILY příbuzenství s Marií Antoinettou (Marie Terezie měla medailonek s jejími vlasy i s vlasy jejích dvou sester. Navíc byla do zkoumání přibrána i DNA žijících potomků královské rodiny.) Srdce, které bylo neuvěřitelnou shodou náhod zachováno až do dnešní doby, bylo nad veškerou pochybnost vyňato z mrtvého těla dítěte Marie Antoinetty.
Poznámka:
Pro ty, kteří se špetkou škodolibosti říkají, že se muselo zkoumat příbuzenství po mateřské linii (a narážejí tak na pomluvy o rozmařilém životě královny), chci poznamenat, že lze dokázat původ pouze mateřské linie každého člověka. To umožňuje mitochondriální DNA (mtDNA). Každý muž i každá žena vlastní tuto DNA, ale pouze ženy ji mohou předat svým dětem.Každý člověk dědí svou mtDNA po matce, nikdy ji nezíská od otce. Matka kohokoliv z nás ji zdědila od své matky,ta zase od své. Tak to pokračuje do minulosti, až k pramatce celé mateřské linie.

2 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 18. listopadu 2014 v 15:57 | Reagovat

[1]: Paní Olgo, děkuji za komentář, text jsem pod vlivem vašeho komentáře opravila, chtěla jsem tím původně zkráceně říct, že není prokázáno, že jde skutečně o Ludvíka XVII. Pokud jde o zkoumané srdce ze Saint-Denis, máte pravdu, že tam analýza DNA příbuzenství potvrdila, jen zase není jasné a Francouzi se přou, jestli je to opravdu srdce Louise-Charlese nebo Louise-Josepha, staršího syna Marie Antoinetty. Tak nějak jsem to sem zkráceně i opravila. Děkuji taky za info o mtDNA, neměla jsem o tom ani tušení :-)

3 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 18. listopadu 2014 v 16:33 | Reagovat

Milá paní Hano,
děkuji Vám za vlídné přijetí mé poznámky :-)

Ano, souhlasím s Vámi, že už se zřejmě navždy budeme jen dohadovat, kdo byl pohřben u kostela St. Marguerite. Lékařská komise, která v 19. století ostatky zkoumala a došla k závěru, že patří osobě starší 15 let, se mohla mýlit (??) - tehdy nebyly k dispozici exaktní vědecké metody.

To, že by zkoumaná tkáň srdce mohla patřit staršímu synovi Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty, je nesporně zajímavá úvaha, proti které se pravděpodobně nedá namítnout nic, co by nešlo ihned vyvrátit. Mezi smrtí obou královských synů uplynulo jen šest let, což je s odstupem doby příliš krátká doba.

Napadá mě jedině to,že popis událostí, které vedly až k slavnostnímu uložení srdce v bazilice Saint-Denis, je tak dramatický, že snad ani nejde vymyslet...

(Při pitvě těla královského dítěte vyňal lékař chlapcovo srdce a tajně ho uschoval v nádobě s lihem. Líh v láhvi vyschl a srdeční tkáň se proto vysušila. Pak nádobu ukradl lékařův asistent, ale po jeho smrti jej vdova vrátila.
Poté relikvii dostal pařížský arcibiskup.
Ovšem při nepokojích v roce 1831 byla sklenice se srdcem opět poškozena, ale srdce se podařilo mezi střepy najít a nakonec předat jedné větvi královské rodiny.
Po putování Francií, Rakouskem a Itálií se v roce 1975 dostalo do kaple v katedrále v Saint-Denis.)

Ovšem - kdo vymyslí lepší historku než právě baron Prášil, že? :-)

Znovu Vám děkuji za krásné vyprávění...
Olga

4 Paříž-pro-pokročilé Paříž-pro-pokročilé | 18. listopadu 2014 v 23:54 | Reagovat

[3]: Zajímavé je to i se srdcem toho staršího chlapce - bylo uloženo k ostatním srdcím mrtvých "královských dětí" z minulosti do opatství Val de Grace, které revolucionáři vyplenili a královské ostatky rozházeli. Toto srdce údajně skončilo někde na hromadě písku, kde ho někdo sebral, později se dostalo k bratrovi toho lékaře, který vyoperoval to druhé, pak se ty pozůstatky různě předávaly - načetla jsem k tomu spoustu pramenů a každý to vše líčí jinak :-)

5 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 19. listopadu 2014 v 5:34 | Reagovat

Já obdivuji nejenom Vaše vyprávění a nádherné fotky, ale i Vaše rozsáhlé vědomosti o všech místech, které nám takhle přibližujete. Paříž miluju - a díky Vám je mi mnohem bližší :-)
O.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama