Znovu na Montmartru 1 - Montmartre encore 1

13. srpna 2014 v 12:00 |  18. obvod
Když jsme se procházeli spolu na Montmartru naposled, nechala jsem vás stát na malém náměstí na severní straně kopce, pojmenovaném po zpěvačce Dalidě, jejíž bronzová bysta vítá návštěvníky už zdaleka. Dnes se vydáme úzkou uličkou, vedoucí z náměstí podél domu za vysokým plotem.




Domu se říkalo Mlžný zámek, le Château des Brouillards, protože byl ponořen do vodních výparů napajedla, které se ještě na začátku 20. století nacházelo pod ním. Stejný název získala i ulička.
V domě bydlel jednu dobu, kromě jiných, i nešťastný spisovatel Gérard Nerval, který později skončil v nedalekém sanatoriu pro choromyslné. Zámek byl součástí rozlehlejšího dvora, ve kterém žil se svojí rodinou i malíř August Renoir. Kdo rád podrobnosti, může si o tom všem přečíst podrobněji ve starším příspěvku TADY.



Ulička, do které jsme vešli, končí terasou s balustrádou, a právě v okamžiku, kdy se bude zdát, že jsme ve slepé uličce, objeví se před námi kamenné schodiště, po kterém sestoupíme na place Casadesus, náměstí, pojmenované po... a teď po kom, protože rodina Casadesus má ve čtyřech generacích tolik významných hudebníků, že těžko říct, kterému z nich náměstí patří (a nikde jsem to nedokázala dohledat). Ať je to kdokoliv, náměstí má půvabné.







Z náměstí bychom se mohli vydal rovnou za nosem do avenue Junot, široké výstavní třídy, která obkružuje Montmartre ze severovýchodu, my ale raději vejdeme malými vrátky do vedlejšího parku.









V parku dohlíží z výšky na dráhu na pétanque socha sv. Denise, biskupa, který byl tady na kopci s dalšími dvěma druhy zavražděn, což údajně dalo název nejen kopci (Mons martyrs, Hora mučedníků, ale to je jen jedna z několika verzí vzniku názvu), ale i obci Saint Denis na severu od Paříže, kam Denis prý ještě došel se sťatou hlavou v podpaží, než definitivně padl. Celá legenda pro zvídavé je TADY.






Z parku vyjdeme v horní části avenue Junot, hned vedle domku, kde měl ateliér malíř Gen Paul. Přímo naproti stojí Ciné 13, staré kino, dnes přeměněné na divadelní sál. Taky jsme ho tady někde už jednou, možná i dvakrát viděli.



Dnes nás zaujme vedlejší železná brána, která vede do krásné zahrady. Tady bych asi dokázala bydlet.



Tam někde vzadu v zahradě, kde je dnes toto exkluzivní bydlení, se dřív točily lopatky mlýna Moulin de la Galette, který sice vidíme z rovnoběžné rue Lepic, ale ke kterému se nikdy nedostaneme, protože zahrada je soukromá. Stejně tak tam někde leží i horní obelisk, který vyznačuje severní část pařížského poledníku, který byl ještě před dvaceti lety přístupný mezi domy vedlejší rue Girardon, ale to už dávno neplatí.

Příště se vydáme dolů po avenue Junot a podíváme se, co nás tam cestou k metru ještě čeká.
 


Komentáře

1 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 13. srpna 2014 v 17:01 | Reagovat

Opět neuvěřitelně kouzelné obrázky z Montmartru - čtvrti, která si alespoň někde dokázala zachovat starosvětský půvab navzdory nájezdům turistických hord. Člověk se až zdráhá uvěřit, že nedaleko od Vašich idylických uliček, dvorků a domů se valí zástupy návštěvníků z celého světa, kterým se prodavači suvenýrů snaží vnutit Eiffelovku z kovu nebo plastu.
Myslím si, že by stálo za to - pokud by na to člověk měl čas i finance - věnovat jednu pařížskou dovolenou jenom procházkám po Montmartre.
Děkuji Vám, nádherně jsem si u Vašeho článku zavzpomínala a zároveň se namlsala na příště :-)
Olga

2 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 14. srpna 2014 v 0:57 | Reagovat

[1]: Olgo, děkuji za milý komentář. Máte pravdu, že je na MOntmartru spousta věcí, které stojí za to najít. A taky máte pravdu v tom - a já to taky nechápu - proč se všichni turisté tlačí v těch třech nebo čtyřech uličkách na samém vršku,zatímco ostatní ulice, především na severním svahu, jsou úplně prázdné.

3 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 14. srpna 2014 v 8:25 | Reagovat

Já si myslím, že je to nejspíše proto, že Paříž je sice neuvěřitelně lákavá, atraktivní destinace, ale většina cestovek vychází vstříc přání většiny klientů a tak nabízí cenově i časově výhodné balíčky "Paříž levně a za pár dní". Což je Eiffelovka, Vítězný oblouk, Sacre Coeur, Moulin Rouge, Notre Dame, plavba po Seině a Versailles...za pár tisícovek a na prodloužený víkend.
Nic proti tomu, pokud to má být jako první okouknutí a pokud si člověk netroufne sám se bez průvodce a zajištěných služeb na tuto cestu.
Ale pak opravdu není čas na to, vydat se dál než právě do těch tří či čtyř uliček na Montmartre, které určí průvodce.
A upřímně řečeno - je to i dobře, protože ty davy turistů by nenapodobitelnou atmosféru i kouzlo zničily. Je něco jiného, když návštěvník a milovník Paříže tiše, s obdivem a potěšením chodí po romantických místech a kochá se, řečeno dle populární filmové hlášky, než když se někam vhrnou stovky povykujících a neukázněných lidí, kteří stejně nemají smysl pro nic jiného než získat co nejatraktivnější fotku "tady jsem byl".

4 David David | E-mail | 14. srpna 2014 v 8:53 | Reagovat

[3]: To nebude jen těmi cestovkami. O Paříži bohužel mluvit nemůžu, ale 17 let jsem bydlel na hlavní turistické tepně na pražském Starém Městě, takže velice dobře vím, jaký tam je provoz, a naopak jaký klid je doslova hned za rohem. Myslím, že minimálně ve městech s rozsáhlejší historickou zástavbou se chová většina turistů stejně, i když zrovna třeba nejdou přímo s nějakou organizovanou grupou. Výjimky samozřejmě jsou, ale souhlasím s Vámi, zaplaťpánbůh za to, že je jich tak málo.

5 Ervín Schulz Ervín Schulz | E-mail | 14. srpna 2014 v 9:49 | Reagovat

Děkuji za krásné obrázky a vyprávění.Každé ráno,když si uvařím své kafíčko,hledám,jestli mi přišel váš blog.Pak si při jeho čtení to oboje vychutnám.

6 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 15. srpna 2014 v 3:43 | Reagovat

[3]:Olgo, asi to bude taky tím, že ty nejfrekventovanější uličky jsou taky ty nejpřímější a hlavně nejkratší k dalšímu cíli cesty a málokdo se odhodlá od nich odklonit. Což je pro nás samozřejmě jenom dobře :-)

7 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 15. srpna 2014 v 3:44 | Reagovat

[4]: Davide, tomu rozumím, kdysi dávno  jsem bydlela (naštěstí krátce) v Železné :-)

8 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 15. srpna 2014 v 3:46 | Reagovat

[5]: Ervíne, děkuji, to mě těší a je to od Vás milé :-)

9 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 15. srpna 2014 v 8:51 | Reagovat

[4]: Ano, já si také nemyslím, že za to mohou především cestovky - ty se jen snaží získat co nejvíce klientů a nezkrachovat...
A vzhledem k tomu, že bydlím kousek od Václavského náměstí, tak i já mám nějaké zkušenosti s tím, jak určitou lokalitu změní turistický ruch. Je tu opravdu hodně hotelů větších i docela malých; a když nějaká skupina nastupuje či vystupuje do/z autobusu a já kvůli tomu nemohu projít po chodníku anebo když si jdu do obchodu koupit mléko a rohlíky, načež tam vtrhne povykující banda, která se shání po levném alkoholu, tak si vždy vzpomenu na Pařížany a říkám si, že jsou na cizince vlastně až podivuhodně vlídní :-)

10 Olga Suchomelová Olga Suchomelová | E-mail | 15. srpna 2014 v 8:53 | Reagovat

[6]:Máte pravdu, já jsem tomuto jevu také ráda :-)

11 HANA HANA | 17. srpna 2014 v 14:57 | Reagovat

Vidím, že nejsem zdaleka sama, kdo po zapnutí počítače hledá nejdříve svoji (lépe řečeno vaši) Paříž. Ale bylo by mi trapné stále jen áchat a áchat, tak si jen tiše čtu a prohlížím obrázky.... Moc vám za vše děkuji, je to moje živá voda.

12 Aleš Aleš | E-mail | 19. srpna 2014 v 23:05 | Reagovat

Před pár roky jsem se V Čechách přihlásil na zájezd Paříž pro pokročilé, který (odvážně) pořádala jedna jediná cestovka. Zájezd se pochopitelně nejel, následně jsem se dozvěděl, že se z celé ČR přihlásilo pouhých 22 zájemců, zatímco jich mělo být alespoň něco přes třicet.
Pokud vím, tak ale např. zájezdy do pařížského Disneylandu se neodříkají nikdy:-) To ale není problém CK, to je ... čí je to vlastně problém? Všichni to přece víme :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama