Na naši dnešní procházku na Montmartru se vydáme z horní části rue Cortot od vodojemu z roku 1927, který stojí na dohled od Sacré-Coeur. Procházka opět povede místy, kde už tolik nepulzuje turistické šílenství a kde můžeme, i když jen sporadicky, vidět, jak se žije na Montmartru dnes, i jak se tam žilo dříve.
Rue Cortot vede prudce dolů kolem starých domů se vchody z vysokého schodiště. Za nimi leží po pravé straně v nejstarším místním domě Museé de Montmartre.
Bývalý statek patřil v 17. století herci Moliérovy společnosti Rosimondovi, ale nejvíc se proslavil až v 19. století, kdy zde žili a tvořili umělci - kromě jiných zde maloval Renoir, jehž jméno nesou loni zrekonstruované zahrady muzea. V ateliéru, vedoucím do zahrady, žila a malovala Susanne Valadon a její syn Maurice Utrillo. Ateliér je v rekonstrukci a od podzimu by měl být přístupný veřejnosti. V muzeu teď momentálně probíhá výstava, věnovaná Picassovi. Nečekejte jeho plátna, jsou zde vystavovány jen obrázky z komiksu, který byl o Picassovi nedávno vydán, a který popisuje dobu, kdy později slavný, ale tehdy jen dvacetiletý malíř žil na Montmartru. Jako doprovodný program prořádá muzeum každou sobotu dopoledne vycházku po místech, kde Picasso působil.
Na zdi naproti muzeu si všimneme vtipného street artu - Lautrec tady sice tady nežil, ale dá se předpokládat, že místní ateliéry navštívil
Když se vydáme dolů ulicí, budeme mít po levé straně mohutnou opěrnou zeď a po pravé straně hezké, ale nepříliš historicky cenné vily, které byly postaveny na místě starých montmatreských domů. V jednom z nich bydlel na začátku své kariéry i Aristide Bruant, zakladatel montmartreských kabaretů, jehož černá silueta s červenou šálou je dodnes jedním z poznávacích znamení Montmartru.
Po roce 1900...
... a zhruba stejný pohled dnes
Za křižovatkou s rue des Saules rue Cortot končí a začíná rue de l´Abreuvoir, pojmenovaná podle napajedla, které leželo pod dolní částí ulice, ke kterému vodili venkované svá zvířata.
I v této ulici zmizela velká část původních domů, které byly nahrazeny zajímavými vilami. Ten nejzmánější dům zde ale zůstal - známý růžový domek, který mnohokrát maloval Maurice Utrillo.
Kolem roku 1900...
Kolem roku 1900...
... a dnes. Pod růžovým domkem se tyčí dům, obrostlý psí vínem, v jehož horním patře můžeme vidět malířský ateliér, a hned vedle něj vysoký kamenný dům s dřevěnou pavlačí a slunečními hodinami.
"Až ty zazvoníš, já zazpívám". Kohout na slunečních hodinách se údajně obrací s těmito slovy na zvon Sacré-Coeur (i když je obrácený na druhou stranu).
A opět dva pohledy na zhruba stejnou část rue de l´Abreuvoire, svažující se dolů k náměstíčku, které posledních několik let nese název place Dalida
Tragicky a předčasně zesnulá Dalida bydlela nedaleko a je pohřbená na hřbitově pod Montmartrem.
Po schodech z náměstíčka bychom se dostali do míst dřívějšího napajedla, kde dnes najdeme klidný parčík. My se ale někdy příště vydáme jiným směrem - úzkou uličkou kolem tajuplného domu, nazývaného Château des Brouillards, do dalších míst, kam nevedou turistické cesty.
Nádherná procházka! Známý růžový domek a krásná busta Dalidy, jejíž písně byly úžasné! Miluji Paroles, paroles, kterou zpívala společně s Alainem D. nebo J´attendrai...krásně jsem se s vámi prošla! :-)