Po stopách Alfonse Muchy - Sur les pas d´Alfons Mucha

24. března 2014 v 12:00 |  České stopy v Paříži
Pařížský život Alfonse Muchy se dnes dá vystopovat už jen podle informací v knihách Kankán bez svatozáře, Anfons Mucha nebo Podivné lásky, které napsal jeho syn Jiří Mucha. Těžko se dá objektivně posoudit, nakolik se Muchovu synovi podařilo rozkrýt stopy svého otce, a co jsou jen dohady nebo umělecká licence. Na druhou stranu nikdo jiný už nepřinese žádné lepší svědectví, než právě Jiří Mucha, který zapisoval - jak sám přiznává - leckdy nepřesné otcovo vyprávění, a který žil před válkou v jeho posledním pařížském ateliéru. Z jeho knih jsem proto vycházela, když jsem se v Paříži snažila aspoň částečně sledovat jeho stopy.



Když přišel Alfons Mucha v roce 1887 do Paříže, ubytoval se nejdříve v impasse Mazagran v dnešním 10. obvodu, v blízkosti Ateliéru Julian, kde začal studovat. Dům, ve kterém bydlel, už dnes nenajdeme, celá ulička byla později zbouraná a na jejím místě dnes stojí ohromná budova pošty. Ani další dům, kam se Mucha přestěhoval, už neexistuje - číslo 52 v avenue du Maine v blízkosti nádraží Montparnasse padlo za oběť rozsáhlé asanaci v 60. letech minulého století.



Podaří se nám najít až třetí místo, kam se Mucha přestěhoval poté, co přišel o podporu svého mecenáše hraběte Kuehna - do chudého pokojíku na rohu rue d´Assas a rue Joseph Bara poblíž Lucemburské zahrady.
Tady se údajně také odehrál známý příběh, kdy Mucha na pokraji vyčerpání zimou a hladem dostal na poslední chvíli zakázku na vytvoření plakátu pro herečku Sarah Bernhardt, a to jen proto, že to bylo o Vánocích a nikdo jiný v Paříži nezůstal. Plakát měl úspěch a odstartoval tak Muchovu strmou cestu k pařížské slávě.



Mucha se odtud brzy přestěhoval do ateliéru v blízké rue de la Grande Chaumière, která byla jedním z center uměleckého života na Montparnassu. Jeho ateliér ležel nad malou restaurací madame Charlotte, která malířům často dávala najíst na dluh. Mucha jí za to vymaloval výkladce restaurace, ty ovšem později zmizely a byly nahrazeny dnešními dřevěnými. Mucha zde našel mnoho přátel, přímo naproti v čísle 10 ležela totiž malířská akademie Colarossi, kam Mucha chodil, s jejímiž žáky a profesory se přátelil a kde později i sám učil (a kterou později navštěvovali, mimo jiné, i František Bílek a Josef Čapek).




Později se přestěhoval do protějšího čísla 8, kde s ním v ateliéru jednu dobu bydlel jeho přítel Paul Gauguin. Dolní fotografie by měla být právě z tohoto období - Gauguin bosý a bez kalhot sedí u Muchova harmonia (které s ním z Paříže cestovalo zpět do Čech a ještě dnes by mělo být údajně v růžovém domku na Hradčanech, kde bydlel Jiří Mucha).



Ve stejném domě číslo 8 v rue de la Grande Chaumière o mnoho let později žil a zemřel Amedeo Modigliani, ale to už je jiná historie.
Během tří let, kdy zde Mucha bydlel, se vypracoval z chudého studenta na uznávaného ilustrátora a malíře plakátů pro herečku Sarah Bernhardt. Bohužel se na rozdíl od svých kolegů neproslavil natolik, aby byl také uvedený na pamětní desce na domě.







Z Montparnassu se náhle proslavený a zbohatlý Mucha přestěhoval do většího ateliéru v rue du Val de Grâce, v němž později před 2. světovou válkou při svém pařížském pobytu bydlel i jeho syn Jiří Mucha (viz jeho kniha Podivné lásky).


Mucha ve svém ateliéru cca kolem roku 1900



Ateliér stál na dvoře tohoto domu, byl však zbouraný po roce 1945



Pamětní deska, jejímž autorem je sochař Václav Hanzík, byla umístěná na dům v roce 1999 z iniciativy radnice v Ivančicích, kde se Mucha narodil

Pokud bychom chtěli v dnešní Paříži pátrat po Muchově díle, nebude to zrovna lehký úkol. Jako jedna z vůdčích osobností stylu Art Nouveau se tady proslavil hlavně známými plakáty a návrhy nejrůznějších dalších, bohužel pomíjivých předmětů - od jevištních dekorací, přes šperky až po nádobí. Některé plakáty jsou součástí sbírek Musée de la Publicité (Muzea reklamy), které patří pod Musée des Arts Décoratifs (Muzeum dekorativních umění), to však žádné stálé výstavy plakátů nemá z důvodu jejich křehkosti a možného zničení; můžeme je částečně vidět na stránkách muzea TADY. Nějaké další odkazy na Muchu jsem našla i ve Francouzské národní knihovně a v některých dalších knihovnách.

Předloni jsem také náhodou objevila v Petit Palais v jedné zastrčené vitríně v nejzazším sále suterénu šperky, které Mucha navrhl pro zlatníka Fouqueta.







Pro stejného zlatníka také navrhl celý obchod ve stylu Art Nouveau. Nádhera obchodu byla však současně i jeho slabou stránkou, brzy se okoukal a navíc Art Nouveau rychle vyšlo z módy, zařízení bylo proto už po několika letech odstraněno a Fouquetovi dědici ho věnovali Musée Carnavalet. Tam můžeme obchod vidět sestavený v plné kráse a protože stojí opravdu za to, příště se na něj podíváme v samostatném příspěvku.




V loňském roce v létě a znovu v zimě jsem také viděla několik Muchových litografií - zmenšenin plakátů - z roku 1896 ve výloze malého antikvariátu na Île Saint-Louis.









Jiří Mucha ve své knize uvádí i to, že díla jeho otce byla často kopírována a zneužívána jinými umělci, kteří se snažili napodobit "le style Mucha". Může se nám proto stát, že na různých místech narazíme na staré malby mozaiky, které Muchu nápadně připomínají, jako je to třeba v případě tohoto domu číslo 8 na boulevardu Saint-Martin.



Stejně tak bude Muchou ovlivněný návrh průčelí jednoho z obchodů v rue Cavalotti, s dívčími hlaami s typickými Muchovými "špagetovými" vlasy.
Muchu kopíroval zcela jistě také dekoratér interiéru restaurace Julien z roku 1903, který na čtyřech velkých panó zobrazuje postavy, které jako by vyskočily z Muchových plakátů, jen nejsou tak mistrovské. Fotografii nemám, ale můžete se podívat TADY.



Podobné a stejně nedokonalé kopie Muchy můžeme vidět i v koncertním sále Bataclan, kde je ve výklenku na zdi motiv z Muchova plakátu na Dámu s kaméliemi (a kde byla tma jako v pytli, takže to skoro nešlo fotit). Pro srovnání:





A ještě jedna poslední fotka - nečekané setkání s inspirací Muchovým Zvěrokruhem jako street artem od známé skupiny umělců Lézarts de la Bièvre.
 


Komentáře

1 Eva Eva | 24. března 2014 v 19:54 | Reagovat

Krásná procházka, moc děkuji! Myslím, že Muchovu tvorbu snad má rád každý, jeho rukopis je nezaměnitelný. Procházky po Paříži spojené s osudy umělců jsou ve vašem podání opravdu velmi příjemné! :-) Bude pokračování se synem Alfonse Muchy - Jiřím?

2 Paříž-pro-pokročilé Paříž-pro-pokročilé | 25. března 2014 v 10:15 | Reagovat

[1]:Evo, děkuji za komentář a taky za nápad s J.M. Uvidíme, až si někdy znovu přečtu Podivné lásky, tak třeba...

3 Jana Lecleire Jana Lecleire | E-mail | 27. března 2014 v 10:25 | Reagovat

Renovace zahrad  Renoira neni jeste dokoncena, budou se otvirat az koncem tohoto roku. Bydlim v 18 arr.a nasla jsem dum: La maison Eymonaud et hotel de l' Escalopier ve slepe ulicce Marie-Blanche, a ulici Constance. Pokud mate zajem, mam z techto mist fotografie Jana

4 Paříž-pro-pokročilé Paříž-pro-pokročilé | 28. března 2014 v 13:13 | Reagovat

[3]:Jano, děkuji za komentář, jste si jistá, že mluvíme o stejné zahradě? Já jsem ve svém článku o Renoirových zahradách měla na mysli zahrady u Musée de Montmartre, které byly loni v létě propagovány jako nově zrenovované, a ani na stránkách muzea jsem teď nenašla, že by se na nich ještě pracovalo. Třeba se ale jedná o nějaký objev, který neznám... :-)
Pokud jde o Impasse Marie Blanche a domy v ní a v  okolí, mám je tady: http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz/1103/impasse-marie-blanche (ale samozřejmě, pokud máte fotografie uloženy někde veřejně, ráda se na ně podívám :-))

5 Věra Veldová Věra Veldová | E-mail | 6. dubna 2014 v 17:49 | Reagovat

Není pamětní deska A.Muchy od sochaře STANISLAVA Hanzíka?

6 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 10. dubna 2014 v 14:22 | Reagovat

[5]: Věro, našla jsem to takto někde na internetu (a nemůžu teď najít znovu, kde to bylo), ale máte pravdu, že by to bylo pravděpodobnější - pro jistotu to křestní jméno tedy radši vymažu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama