Osm mistrovských děl Augusta Perreta - Huit chefs d´oeuvre d´Auguste Perret

11. února 2014 v 12:00 |  Muzea a galerie
Pokud máte do Paříže namířeno ještě teď v únoru, můžete navštívit výstavu, kterou mi doporučila moje čtenářka Svatava (které tímto děkuji), a která by mohla zajímat všechny milovníky architektury, nebo ty, kdo si prostě jen chtějí prohlédnout další z nezvyklých pařížských budov a výstavních síní.
Architekt Auguste Perret, o jehož stavbách dnes bude řeč, se narodil v roce 1874 a byl prvním odborníkem na použití železobetonu v architektuře. Dokázal z něj už na začátku 20. století vytvořit stavby, které dodnes patří k průkopnickým, přestože ho ještě v druhé polovině 20. století odborníci, především ti, kteří byli blízcí Le Corbusierovi, nepočítali k nejlepším francouzským architektům. Dnes jsou jeho stavby uznávány a většina z nich je památkově chráněna.



Výstava se koná v Palais d´Iéna, který je také jeho dílem. Navrhl ho ve stylu art déco pro Všeobecnou výstavu umění a techniky v roce 1937 a kromě železobetonu zde použil růžový mramor a zelený porfyr. Později v něm bylo zřízeno Muzeum veřejných prací, které bylo zavřeno pro nezájem v roce 1955. Od roku 1959 v něm sídlí Hospodářská a sociální rada.



Autora sousoší, které stojí před vchodem, se mi nepodařilo zjistit






Výstava se koná ve velkém sále, jehož strop je podpíraný dvěma řadami vysokých nahoru se rozšiřujících sloupů a jehož široká okna, umístěná po obou stranách, která nabízejí výhled na Eiffelovku, byla tentokrát, bohužel, pro výstavu zakryta.
Výstava je zaměřená na osm nejvýznamnějších Perretových staveb, které jsou zde dobře dokumentovány nejen výkresy a fotografiemi, ale i maketami a ukázkami použitých materiálů.



Perretovou nejstarší zde připomínanou stavbou z roku 1913 je Théâtre de Champs Elysées, které stojí na rohu Champs Elysées a avenue Montaigne



V letech 1922-1923 navrhl společně se svým bratrem Gustavem kostel Notre-Dame du Raincy v městečku Raincy poblíž Paříže. Byl to první kostel z železobetonu ve Francii.



Perretovou možná nejvýraznější stavbou, která ční do daleka, je kostel Saint-Joseph v Le Havre, kde v roce 1954 navrhl rekonstrukci celého centra města, zničeného válkou, včetně nové radnice



Perret postavil mnoho průmyslových a veřejných staveb, ale také bytové domy. Tím nejznámějším v Paříži je tento železobetonový dům v rue Franklin, jen kousek od Trocadéra, z 20. let minulého století. Jeho fotku naživo, bohužel, nemám, ale můžete ho vidět na Wikipedii TADY.



Perret na svých stavbách používal kromě betonu i další různé materiály - mně učarovaly tyto cihly z foukaného skla, použité na domě v rue Franklin



Na výstavě jsou vystaveny i ukázky nábytku, který Perret také navrhoval



Obraz z roku 1922, který znázorňuje architekta Perreta. Namaloval ho Josef Šíma, který patřil do skupiny umělců, do níž ho přivedl sochař Antoine Bourdelle, kterého Perret poznal v době, kdy navrhoval divadlo na Champs Elysées, na jehož dekoraci Bourdelle a další výtvarníci spolupracovali.



Bourdellovým dílem je i basreliéf, umístěný v horní části průčelí divadla, jehož kopie byla na výstavě také k vidění



V době, kdy budova sloužila jako Muzem veřejných prací, zde byl v rámci ukázek pokroku francouzského průmyslu vystaven také tento člun ze železobetonu, který se k tématu výstavy hodí. Člun byl vyrobený v roce 1849 a byl považovaný za průkopnické dílo v tomto oboru už v roce 1855, kdy byl poprvé vystavený na Všeobecné výstavě. Nesloužil jen k prezentaci, jeho vynálezce a majitel Lambot ho běžně používal na jezeře, u něhož žil (nechápu, jak se beton může udržet nad vodou)



V rámci výstavy sice nebylo možné si prohlédnout celou budovu, ale k vidění bylo alespoň monumentální a přitom v tomto prostoru subtilní schodiště budovy, které se mi zdá jednoduše nádherné. Ve večerním osvětlení tak nevynikne, protože nejsou vidět zajímavé prosklené stěny za ním, ale můžete se podívat TADY. Schodiště vede do kulaté hlavní zasedací místnosti pod skleněnou kopulí. Fotografie najdete TADY.



Jak zasedací místnost, tak i další prostory jsou zdobené gobelíny, pocházejícími převážně z 50. let minulého století



Další z Perretových budov, které stojí v Paříži, jsem znala už z dřívějška ze svých toulek po čtvrti Passy, aniž bych věděla, kdo ji navrhl. Perret v tomto domě v rue Raynouard žil až do své smrti, jak připomíná pamětní deska, která je na domě umístěná.






Dva peroucí se andílci na římse nad vchodem domu jsou taky z betonu


Myslím, že výstavu můžu doporučit stejnými slovy, jakými byla doporučena mně: je tak akorát rozsáhlá, aby to bavilo i člověka, který třeba architekturu moc nemusí, je v centru a je zdarma.



Le Palais d´Iéna
16. obvod, place d´Iéna
Otevřeno denně od 11 do 18 až do 19. února 2014
Vstup zdarma

Jak se tam dostat: metro Iéna (linka 9)



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama