Festival Édith Piaf

26. října 2013 v 12:00 |  Události
Před dvěma týdny, 11. října, si celá Francie připomínala 50. výročí smrti Édith Piaf, zpěvačky malého vzrůstu, ale velkého hlasu, kterým si podmanila celý svět. Jednou ze vzpomínkových akcí byl Festival Édith Piaf, který se konal v Belleville, čtvrti, kde se Édith narodila, údajně na schodech v rue de Belleville (ve skutečnosti v nemocnici Tenon). Jako doprovodná akce byly ulice mezi kostelem Saint-Jean-Baptiste-de-Belleville a parkem de Belleville vyzdobeny street artem těch nejznámějších francouzských umělců tohoto oboru, připomínající malou velkou La Môme.
Bohužel jsem v té době v Paříži nebyla a za fotografie proto děkuji své bellevillské kamarádce Ireně, která mi je pro blog dala k dispozici.



Ulice u parku Belleville a pozvánka na akci



Terasa nad parkem de Belleville s portréty Edith


















Ani tady nesměl chybět Jerôme Mesnager se svým obvyklým bílým panáčkem, ani Mosko s barevnými zvířátky, ani Philippe Hérard s podivným naháčem se záchranným kruhem, který na všech zobrazeních v Belleville laškuje s Edith, personifikovanou do jejich typických malých černých šatů a černých lodiček. Všechna tato díla, vytvořená speciálně k tomuto výročí, jsou obkroužena úryvky z jejich nejslavnějších šansonů.
























Při tomto výročí si nemůžu nevzpomenout na dávný školní výlet (z Brna do Prahy!) v době, kdy mi bylo asi tak patnáct a kdy mi tam spolužačka půjčila knížku "o nějaké francouzské zpěvačce", který ji nebavila. Já jsem se do ní začetla hned a četla jsem a četla na jeden zátah a zatoužila jsem si tu zpěvačku poslechnout - jenže tehdy, milé děti, nebyl ještě internet a docela jsem se načekala, než velkou náhodou Supraphon vydal desku dokonce i s letákem s francouzskými texty (mám ji dodnes). A pak už to šlo jedno za druhým, francouzština v jazykovce, abych těm textům rozuměla, a celoživotní láska k Edith, Paříži a dalším francouzským zpěvákům, které jsem jednoho po druhém objevovala.
Znám téměř všechny její písně, mnoho z nich nazpaměť, a kdybych si měla vybrat svoji nejoblíbenější, asi bych volila tuhle:






TADY je k vidění pětiminutový pořad, který nedávno vysílala francouzská stanice TF1 (bohužel nejde vložit přímo).



 


Komentáře

1 Elisa Elisa | E-mail | Web | 26. října 2013 v 17:31 | Reagovat

Super!
Le street art, une belle maniere de lui rendre hommage!
Bon weekend ma chere Hana
Elisa

2 Gabreta Gabreta | 26. října 2013 v 23:48 | Reagovat

Hani, mám husí kůži....pod tohle bych se podepsala! Ani nevím, kdy, kde a proč jsem četla životopisnou knížku o Edith a rázem se zamilovala. Francouzštinu mám tedy hodně vágní :-( , bohužel...ale miluju ji, miluju Francii, Paříž...a Editku stoprocentně! Vím, že měla výročí a vzpomínala jsem si...v červnu jsem v Belleville šla po jejích stopách... Nevím, nějak mě s ní něco spojuje, nějak se s ní sžívám...utápím se v jejích šansonech a prožívám je, jako by byly moje. A to od mládí, ačkoliv se říká, že šanson musí být prožit. Takže...díky za článek :-)

3 HANA HANA | 27. října 2013 v 11:30 | Reagovat

Je to možná trapné, ale pod tento komentář se musím  podepsat. Nenapsala bych to líp. Díky.

4 Eva Eva | 27. října 2013 v 16:37 | Reagovat

Vždy, když slyším Edith, chce se mi plakat, mám husí kůži, nikdo nezpíval tak procítěně jako ona...Je nezapomenutelná! Díky za článek též...

5 Praga-magica Praga-magica | 28. října 2013 v 21:23 | Reagovat

[1]: Chère Elisa, tu as raison, elle mérite bien d'être toujours rappelée!

6 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 28. října 2013 v 21:25 | Reagovat

[2]:
[3]:
[4]:
Hanko a Hano, děkuji za milé vzkazy, vidím, že kromě jména máme společné i další věci :-) Totéž platí, samozřejmě, i pro Evu, také moc děkuji za milý komentář :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama