Za bazilikou Sacré-Coeur, samozřejmě. Za její zadní částí leží několik pozoruhodných uliček a míst, kam se turisté většinou moc nedostanou a o nichž není v průvodcích ani slovo. Není tady totiž k vidění žádná turistická atrakce - jen obyčejný život jednoho krásného města.
My si dnes projdeme jednu z těchto uliček - rue du Chevalier de la Barre. Ulice je pojmenovaná po rytíři de la Barre, mladíku, který byl v roce 1766 odsouzený na mučidla a ke stětí kvůli tomu, že nesmekl klobouk před procházejícím náboženským procesím.
Ulice začíná ještě v "turistické" části, kudy kolem obchodů se suvenýry proudí davy lidí...
... potom prochází přímo za kostelem kolem pařížského arcibiskupství...
... a náhle se lomí a spadá dolů po schodech mezi dvěma malými parčíky. Mimochodem, v jednom z nich stojí socha ubohého rytíře (bohužel ji nemám žádné fotce).
Ulice se v potom v jednom místě stáčí prudce vpravo do zatáčky a spadá dolů, zatímco rovně vede uzoulinká passage Cotin: ta je malebnější, takže sejdeme dolů tam tudy.
Ta průrva mezi domy končí na malém náměstíčku, ze kterého je to už jen pár kroků kolem starých obchodů dolů do rue Ramey
V antikvariátu na rohu za výlohou vystavovali knížku o Floře Tristan a kdyby nebylo ještě zavřeno, možná bych si ji koupila. Flora Tristan byla vzrušující osobnost, zarytá feministka a zastánkyně teorie socialistické utopie, mě zajímá ale spíš proto, že byla babičkou Paula Gauguina. Byla dcerou Francouzky a peruánského šlechtice, dokonce na sklonku svého života tvrdila, že jejím otcem byl Simon Bolívar a neváhala pro podporu svého tvrzení vyrobit několik padělaných "důkazů", tato možnost byla ale později vyvrácena. Její dcera Aline byla Gauguinovou matkou a právě díky ní malý Paul prožil dětství v Peru - jeho matka neustále vzpomínala na své dětství v této zemi, takže když se rodina ocitla ve finančních potížích, přemluvila svého muže k cestě do země svých předků (kterou Gauguinův otec nepřežil, zemřel cestou na lodi). Možná právě po Floře zdědil Paul Gauguin svoji divokou a nepoddajnou povahu, zatímco malířský talent možná po svém prastrýci, bratru Flořina manžela, malíři a rytci Antoinu Chazalovi.
Zpět z Peru na Montmartre. Od úpatí schodů se vydáme uzounkou uličkou doprava, vedoucí mezi domy a opěrnou zdí ve svahu. Mezi zdí a domy jsou vzepřeny železné traverzy, které pravděpodobně slouží k udržení základů domů (nedovedu si představit, že by naopak držely a udržely svah). Tato ulička nás přivede zpět do rue du Chevalier de la Barre.
Pohled vzhůru do rue du Chevalier de la Barre
I v této části, stejně jako na mnoha dalších místech na Montmartru, jsem narazila na neobvyklý poutač Muzea Montmartru, který takto avizuje svoji novou zajímavost - nově zrekonstruované Renoirovy zahrady. Můžete se těšit, právě do nich se příště podíváme.
Montmartre, rue du Chevalier de la Barre
Jak se tam dostat: metro Château Rouge (linka 4)
Paříž pro pokročilé | 30. srpna 2013 v 17:57 |
Jé, tak to se těším :-), bloumám po Mortmartre moc ráda. Díky.