Zeď André Bretona / Le Mur d´André Breton

3. července 2013 v 12:00 |  9. obvod
Při prohlíce stálých sbírek v Centre Pompidou můžeme v jednom ze zadních sálů v 5. patře narazit na zajímavou expozici uměleckých děl, celou překrytou sklem. Ta sem byla přenesena z ateliéru André Bretona, spisovatele, básníka a čelného představitele surrealismu, který měl tuto svoji sbírku přesně takto uspořádanou ve svém ateliéru na zdi za svým psacím stolem.



Jde nejen o obrazy a sochy umělců, ale také o různé orientální předměty, vyřezávané masky, sošky a amulety z Oceánie, Afriky a Mexika, zvláštní přírodniny a cenné kousky nábytku. Všechny tyto předměty darovala státu vdova po André Bretonovi Elisa, která takto splatila svoji dědickou daň.
Celá sestava více než dvě stě padesáti předmětů je korunována třemi velkými obrazy - jejich autory jsou Francis Picabia, Joan Miró a Jean Degottex. Na některá další menší díla se podíváme blíž.



Skupince, která je vyfotografovaná na tomto snímku, dominuje Zátiší s třešněmi, které namaloval Celník Rousseau. Malý obrázek vedle něj je Picassova studie pro obraz Žena v košili. Velká polychromovaná maska pochází z ostrova Nové Irsko v Papui-Nové Guineji, stejně jako další černá, menší uprostřed je z Markézských ostrovů.



Na dřevěné skříňce se zásuvkami leží ryba vyřezaná z velrybí kosti z Britské Kolumbie, nad ní můžeme obdivovat hladkost dřevěné Zavěšené koule od sochaře Alberta Giacomettiho.



Sbírka afrických sošek a masek z Oceánie



Soška od Alberta Giacomettiho - paleta za ní patřila slavnému malíři, ale bohužel jsem zapomněla kterému

Tento zachovalý soubor je jen částí sbírek, které André Breton za svůj život nashromáždil, je však jediným, který zůstal francouzskému státu. Po Bretonově smrti v roce 1966 se jeho manželka Elisa a dcera Aube snažily jeho pozůstalost, skládající se z více než pěti tisíc položek (knihy, dokumenty, dopisy, fotografie, rukopisy, umělecká díla a další předměty) zachovat v ateliéru, zpřístupnit ho a založit tam muzeum surrealismu. Malý prostor ateliéru to však neumožňoval a i přes podporu, vyslovenou několika po sobě jdoucími francouzskými prezidenty, ministry kultury, umělci a intelektuály se ani během dalších desetiletí nepodařilo najít vůli k nalezení jiných prostor a vytvoření muzea. Elisa Breton o to bojovala až do své smrti v roce 2000 a dcera Aube, unavená a znechucená marnými snahami (a také nátlakem majitele domu, v němž byl ateliér v pronájmu) v roce 2003 rozprodala veškerou pozůstalost v dražbě. Francie tak přišla o jedinečnou příležitost získat další výjimečné muzeum (člověk by řekl, že něco takového se může stát jen u nás, ale jak je vidět, je to všude stejné).

Když jsem celý tento příběh četla, samozřejmě jsem okamžitě chtěla vidět alespoň dům, kde býval ateliér umístěný. Není tak těžké ho najít, navíc je na něm pamětní deska.




9. obvod, 42 rue Fontaine

Dispozice domu je ovšem trochu složitější. Vchod je sice z rue Fontaine, kde sídlí divadlo Comédie de Paris, je však nutné vejít do průjezdu, projít přes dvorek a vejít do zadního traktu. Do průjezdu to šlo, ale další digikód na dvůr jsem už nepřemluvila, takže moje cesta skončila tímto pohledem.



Dvoreček vypadá malebně, ale tady to není. Do zadního traktu s bývalým ateliérem se odtud jde ještě doleva a okna vedou na boulevard de Clichy, přímo nad dnešním vchodem do supermarketu a přes křižovatku téměř naproti Moulin Rouge.



Právě tady, ve 2. patře, se v Bretonově ateliéru konaly všechny ty schůzky surrealistů, kterým říkali Elektrické muzeum, prý podle jiskřící atmosféry, která tady vládla, když se umělci ve svých diskuzích, automatickém psaní a přednášení a předčítání svých děl dostávali do tvůrčího opojení (často i pod vlivem hašiše nebo opia).
André Breton těmto schůzkám předsedal a vládl ve své roli "papeže surrealismu". Jen on rozhodoval o programu, o tom, kdo se sezení zúčastní, i o tom, co se bude pít (prosazoval prý pouze pernod jako dělnické pití a údajně ze skupiny vyloučil Louise Aragona jen proto, že pil raději vermut). Sem také jednou Paul Éluard se svojí ženou Galou přivedli mladého Katalánce - Salvadora Dalího (který se Éluardovi odvděčil tím, že mu přebral ženu a udělal si z ní nejen celoživotní múzu, ale také manželku). Breton se o Dalího nejdříve živě zajímal, ale po nějakém čase mu jeho extravagantní chování - a pravděpodobně také úspěch - vadilo tak, že se ho ze skupiny snažil vyloučit - poprvé neúspěšně v roce 1934, kdy ho ještě Dalí - prý na kolenou - uprosil. Druhé vyloučení v roce 1948, pod záminkou Dalího přátelství s generálem Francem, se už Bretonovi podařilo, Dalimu to však tehdy už bylo jedno, protože se mezitím stačil proslavit tak, že už surrealistickou skupinu k ničemu nepotřeboval.



Surrealistická skupina v roce 1930. Samá slavná jména. Shora zleva Man Ray, Jean Arp, Yves Tanguy, André Breton, v dolní řadě Tristan Tzara, Salvador Dalí, Paul Éluard, Max Ernst, René Crevel.



Dnes v blízkosti Bretonova ateliéru slavnou éru surrealismu připomíná jen malé náměstí, které je po něm pojmenováno

Pro nás je Bretonův ateliér ovšem zajímavý ještě z jiného důvodu. Členy Bretonovy surrealistické skupiny se po svém příchodu do Francie v roce 1947 stala i česká malířka Toyen a básník Jindřich Heisler. Znali se ostatně už z předválečné doby, kdy Toyen žila v Paříži s Jindřichem Štyrským a kdy Breton navštívil Prahu.
Poté, co Jindřich Heisler v roce 1953 nečekaně zemřel, se Toyen s Bretonovými ještě více sblížila a po smrti André Bretona jí jeho manželka Elisa nabídla jeho ateliér k používání. Toyen tady tvořila od roku 1966 až do své smrti v roce 1980.



André Breton, Toyen a další surrealista - básník Benjamin Péret (foto Wikimedia)

Všichni tito tři surrealisté z fotografie zůstali i po smrti spolu a na stejném místě - na hřbitově Batignolles v 17. obvodu (na rozdíl od toho, co se píše v některých českých zdrojích, není zde pochován i Jindřich Heisler - ten byl uložen na hřbitově Pantin, licence k hrobu však nebyla po třiceti letech obnovena a hrob tak v roce 1983 zanikl.)
Hrob Toyen jsme už viděli TADY (mimochodem, při jeho úpravě se už angažuje česká ambasáda v Paříži). Na Bretonově hrobě nás zvlášť zaujme podivná osmicípá hvězda, která je na něm připevněná.




Breton ji našel náhodou v roce 1966 a stala se dalším předmětem v jeho sbírce kuriozit. Jak napsal v jednom eseji, byla pro něj "zobrazením kamene mudrců a tajemného hvězdného hradu v tom hermetickém městě, kde v malé úzké Zlaté uličce pracovali alchymisté císaře Rudolfa na výrobě zlata".
A možná ne náhodou jeho epitaf říká "Je cherche l´or du temps" - "Hledám zlato času".


4. obvod, Centre Pompidou
9. obvod, 42 rue Pierre Fontaine
17. obvod, Cimetière des Batignolles



 


Komentáře

1 Biby ♥ Biby ♥ | Web | 3. července 2013 v 12:19 | Reagovat

Milujem Paríž! Je tak pekný :)

2 goldfly goldfly | E-mail | 3. července 2013 v 13:56 | Reagovat

to se tak krasne cte...nadherne informace o uzasnych lidech, jak to vsechno stihnu,kdyz budu v Parizi jen 4 dny?

3 Paříž-pro-pokročilé Paříž-pro-pokročilé | 3. července 2013 v 20:40 | Reagovat

[2]: Jak všechno stihnout, to je ten největší problém, který taky vždycky řeším. Jediná možnost: často se tam vracet :-)

4 Vincent Vincent | E-mail | Web | 4. července 2013 v 15:12 | Reagovat

Merci pour ton Comment, et bien sûr, tu as totalement le droit d'utiliser l'article !
Merci de me souhaiter de bonnes choses, mais je suis hélas malade depuis juillet 2011, donc je ne peux plus me promener... Mais ton Blog est très joli, avec beaucoup de belles photos, et même si je ne peux pas le lire, je suppose qu'il est aussi très bien de ce pôibt de vue là !

5 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 4. července 2013 v 17:35 | Reagovat

[4]: Merci, Vincent, pour ta disponibilité et pour tes gentils mots. Il s´agira alors d´un lien vers ton article avec tes photos extraordinaires (c´est rare qu´on puisse s´approcher à un orgue comme ca).
Oui, j´ai lu sur ton blog en 2011 ce qui c´était passé et je te souhaite, vraiment de tout mon coeur, un bon retablissement.

6 Vincent Vincent | E-mail | Web | 4. července 2013 v 18:00 | Reagovat

Merci beaucoup pour tes souhaits !
Soit dit au passage, on trouve des photos plus impressionnantes (et surtout beaucoup plus rares) ici :

http://vincentthe2.blogspot.fr/2006/06/linterieur-des-grandes-orgues.html

J'espère que ça marchera bien !

7 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 4. července 2013 v 18:10 | Reagovat

[6]: Oh la la, mais c´est vraiment impressionant! Je ne l´ai pas vu! Alors si tu est d´accord, j´utilise plutot cet autre lien.

8 Vincent Vincent | E-mail | Web | 4. července 2013 v 21:55 | Reagovat

Oui, vas-y sans problème... Comme c'est plutôt rare d'escalader à l'intérieur d'un orgue, je serais très content que tu fasses un article là-dessus !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama