Place Saint-George

27. dubna 2013 v 12:00 |  9. obvod
Okrouhlé náměstí obklopené paláci leží na dohled od Montmartru, jen pár desítek metrů od rušného boulevardu de Clichy. Náměstí bylo tady, v blízkosti tehdejších hradeb, vybudováno na základě podnětu, který podalo sdružení architektů a bankéřů, vytvořené pro tuto výstavbu z víceméně spekulativních důvodů. Jejich návrh byl schválen v dubnu 1824 královským výnosem, v němž byla uvedená podmínka, že náměstí a přilehlé ulice musí být zhotoveny "včetně chodníků, vydláždění vozovky a postavení koňského napajedla uprostřed náměstí" (to bylo nutné pro koně povozů, které v těchto místech zdolávaly převýšení a koně si před šplháním na Montmartre potřebovaly odpočinout). To vše bylo splněno, projekt parcelace a přípravy byl uskutečněn v průběhu dvou let a na náměstí postupně vyrostlo sedm neoklasicistních paláců, které se staly srdcem nově vznikající čtvrti la Nouvelle Athènes, Nové Athény.






Ze sedmi původních paláců dnes zůstaly jen dva. Tím nejvýstavnějším je číslo 28, které dodnes nese jméno markýzy Païva, přestože v něm bydlela pouze dva roky (1851-52), její jméno a hlavně život ovšem byly tak pozoruhodné, že žije v pověstech dodnes. Ruska Therèse Lachmann přišla do Paříže z moskevského židovského ghetta jako zcela chudá, ale velmi krásná - brzy se stala jednou z nejobletovanějších pařížských kurtizán, se kterou se oženil portugalský markýz Païva (a po něm další muži). Therèse nikdy nezapomněla na svoji bídu a s tím spojené ponížení a zařekla se, že jednou bude mít ten nejkrásnější palác v Paříži. To se jí nakonec podařilo - není to ovšem tento dům, ale palác číslo 25 na Champs Elysées.



Palác byl postavený v roce 1840 v tzv. trubadúrském stylu - směsi neogotiky a neorenesance a zaujme především zdobením svého portálu - od vstupních dveří, lemovaných květinovými ornamenty, až po dvě sochy, lemující prostřední okno prvního patra, které znázorňují Moudrost a Hojnost. Pilastry po stranách soch jsou zdobeny renesančními arabeskami, postavičkami putti a dalšími motivy. Výzdoba dalších pater už není tak bohatá, přesto ale stále zůstává výrazná.
Zajímavostí je, že do jednoho ze skromnějších bytů v tomto domě se těsně po svatbě se svojí dánskou novomanželkou Mette v roce 1873 nastěhoval malíř Paul Gauguin - tehdy ještě jako burzovní makléř vydělával spousty peněz a i předtím žil vždy v této čtvrti a blízko náměstí.



Dům je předzahrádkou, rozdělenou kovovou mříží, spojen s vedlejším číslem 30, malým půvabným palácem, trochu utiskovaným svým slavnějším a mohutnějším sousedem. Část předzahrádky je navíc zabraná pro vstup do metra.






Na opačné straně rue Notre Dame de Lorette, která náměstím prochází, najdeme potom další ze zajímavých paláců. Tento neoklasicistní dům s majestátním průčelím korunovaným trojúhelníkovým frontonem a balustrádou, si nechal postavit v roce 1873 tehdejší prezident republiky Thiers za peníze, které dostal jako odškodné od státu za zničení předchozího paláce své rodiny s tím, že nová budova bude tento starý palác identicky napodobovat. Původní palác, který na tomto místě stával, byl vypleněný, vypálený a srovnaný se zemí dva roky předtím za doby francouzské Komuny a jen díky zásahu malíře Courbeta nebyly spáleny i bohaté rodinné sbírky knih, obrazů, rytin a dokumentů.
V roce 1905 švagrová bývalého prezidenta dům, který zdědila, věnovala státu i se sbírkami. Od roku 1913 je v něm knihovna, ve které jsou tyto sbírky uložené a která se zaměřuje na období let 1789 - 1900.






Na opačné straně náměstí nesmí chybět ani obligátní kavárna a hned vedle ní jedno z divadel, kterými tato čtvrť oplývá.



Na novém průčelí divadla je zajímavé jeho členění - možná až na druhý pohled si všimneme, že téměř všechna okna jsou na fasádě jen namalovaná.






Uprostřed náměstí už dávno nestojí původní dvoupatrová kašna z bílého mramoru, která sloužila jako napajedlo pro koně a která vzala zasvé při výstavbě metra v roce 1911. Tady na rytině ji vidíme i s původním palácem Thiers, jak je zachytil Charles-François Daubigny.



A ještě jeden pohled z druhé strany - takhle kašnu viděl impressionista Gustav Caillebotte



Dnešní kašna představuje slavného karikaturistu a kreslíře Paula Gavarniho, který v blízkosti náměstí bydlel. Sloup, stojící v nízké nádrži a nesoucí bustu, je zdobený scénami z pařížského karnevalu. Z bronzových maskarónů v dolní části prýští voda (pokud to ovšem není v zimě, jako tady na fotkách).




Ještě jednou se vrátíme k centrálnímu sloupu fontány - taky vás na té fotce na první pohled něco zarazilo?


Ty klaunské nosy naaranžovalo na začátku minulé zimy na sochy v různých městech světa hnutí Klauni bez hranic (Clowns sans frontières), jako propagaci své činnosti. V Paříži se tomu nevyhnuly se ani ty nejoficiálnější sochy, včetně prezidentů nebo Sochy svobody, jak můžete vidět TADY. Po vzoru Lékařů bez hranic jezdí klauni do rozvojových zemí léčit nikoliv těla, ale duše nemocných a chudých dětí - svými klaunskými výstupy a hrami. O činnosti této mezinárodní organizace si můžete přečíst TADY.

9. obvod, place Saint-Georges


Jak se tam dostat: metro Saint-Georges (linka 12)




 


Komentáře

1 Elisa Elisa | E-mail | Web | 3. května 2013 v 8:57 | Reagovat

Oh la la!
Cette place, c´est la classe!
Super Hanna!
Maintenant, je suis en France, a Amboise. C´est un long tour le mien, pas Paris cette fois.
Passe un bon weekend
Bisous
Elisa

2 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 5. května 2013 v 23:05 | Reagovat

[1]: Elisa, merci pour le commentaire, c'est vrais que la place est très jolie. Je te souhaite bonnes vacances francaises!
Bises Hana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama