Rue Falquière nová a stará

8. března 2013 v 12:00 |  15. obvod
Dnes se podíváme do jedné z částí Montparnassu, kde se na začátku 20. století vytvořila silná umělecká kolonie, složená tehdy nejen z francouzských umělců, ale především z rusko-židovských, španělských, italských a jiných přistěhovalců. Dodnes v této čtvrti, především kolem rue Vaugirard, existuje spousta starých i nových uměleckých ateliérů. My si dnes projdeme jinou a méně známou ulici v této části - rue Falquière, do které mě nalákala také zajímavá moderní architektura, která tady v poslední době vznikla. Jen jsem to nějak neodhadla časově, dostala jsem se tam až po setmění, takže to s focením tak úplně nevyšlo, ale napravit to můžu třeba příště.



Rue Falquière začíná u stejnojmenné zastávky metra, ale už těsně před ní, v areálu nemocnice Necker, je dokončována nová budova ústavu genetiky, pocházející z ateliéru slavného architekta Jeana Nouvela. Členění fasády a černé a bílé prvky na ní mají připomínat jednu ze sekvencí DNA, ovšem to já jako laik samozřejmě těžko poznám a posoudím. Spíš se mi zdá, že se ve sklech bude zrcadlit obloha a staré domy hned naproti, a to mě na tom dost baví.



V budově s hladkým zaobleným průčelím jen o kousek dál sídlily od roku 1989 do roku 1996 noviny Le Monde. Po přestěhování redakce do větších prostor ve 13. obvodě tady teď najdeme sídlo nějakého úřadu pro urbanizaci.



Skleněná budova prorůstá celým blokem a její zadní část hned za rohem v rue Antoine Bourdelle se mi líbí ještě víc



Když jsem tady byla minule, na křižovatce rue Falquière a rue Antoine Bourdelle stála stavební ohrada, za kterou bylo vidět jen hlubokou jámu. Dnes na tomto místě vyrostla nová budova, kterou kdyby viděl Václav Klaus, tak se v tu ránu přiváže k nejbližšímu bagru. Mně se naopak líbí. Chtělo by to ovšem denní světlo, abychom mohli ocenit všechny barevné odstíny skleněné fasády.



Až teď mě napadlo, co mi budova ve své zářivé barevnosti, lesklosti, průsvitnosti a zdánlivé křehkosti i tvrdosti připomíná. Bonbóny Bon pari (stejně jsem nepochopila, kdo mohl za socíku vymyslet pro bonbóny takový - a notabene francouzský - název).



Když se vydáme ulicí dál, najdeme v ní nejen moderní nákupní pasáž Galerie Vaugirard, ale především staré domy, kavárny, obchody a pekárny
















Za křižovatkou s boulevardem Pasteur potom konečně dojdeme k místu, kvůli kterému jsem vás až sem vláčela. Ulička Cité Falquière je ale natolik zajímavá, že si zaslouží samostatný článek a proto se do ní podíváme příště.


15. obvod, čtvrť Necker, Rue a Cité Falquière

Jak se tam dostat: metro Falquière (linka 12) nebo Pasteur (linka 6 nebo 12)



A, B, C - moderní budovy
D - Cité Falquière


 


Komentáře

1 Gita Gita | 8. března 2013 v 12:11 | Reagovat

Po Paříži se nechám ráda vláčet kdykoliv a kamkoliv. Až se mi poštěstí se do Paříže dostat, zajdu se podívat na tu dvoušroubovici DNA. U nás je tento motiv použit na fasádě Mikrobiologického ústavu v Krči a ve stejném areálu také v nové budově Ústavu molekulární genetiky - dokonce to bylo oceněno jakousi cenou architektů.

2 Michal Ptáček Michal Ptáček | 8. března 2013 v 12:41 | Reagovat

Šestá fotka shora je zvláště parádní! Škoda, že jsem vám tam nemohl udělat figuranta, sedice + popíjejíce víno...

3 Paříž pro pokročilé Paříž pro pokročilé | 8. března 2013 v 20:45 | Reagovat

[1]: Gito, děkuji za doplnění, já jsem biologií absolutně nedotčená, takže kdybych si to o té DNA nepřečetla, nepoznala bych to :-)

4 Paříž pro pokročilé Paříž pro pokročilé | 8. března 2013 v 20:45 | Reagovat

[2]: Co není, může být příště, až se tam zase náhodou potkáme :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama