Par les ruelles du quartier des Épinettes - Uličkami čtvrti Épinettes

3. ledna 2013 v 12:00 |  17. obvod
Ze Champs Elysées, které jsme tady viděli minule, se velkým skokem přesuneme na sever města, do mých milovaných starých uliček, kde můžeme ještě dýchat atmosféru lidové Paříže. Tentokrát to bude část čtvrti Épinettes, kde se podíváme do několika malých úzkých průchodů a pasáží, kterých je v těchto místech plno.
Čtvrť Épinettes nebyla ještě na začátku 19. století ničím jiným, než vinicemi a zemědělskou půdou. Ostatně údajně i její název pochází z francouzského názvu odrůdy révy rulandského bílého, ve francouzštině l´épinette blanche, které se tady pěstovalo, nebo snad prý podle ostružiní, které tady rostlo (trn = l´épine). Po stavbě nových pařížských hradeb v roce 1840 doplatila čtvrť na svoji polohu, ocitla se totiž přesně u nich a její část spadala do země nikoho, která byla před hradbami vytvořená. K jejímu rozvoji došlo proto až na konci 19. století společně s rozmachem průmyslu - ze zemědělské čtvrti se rázem stala průmyslová a byly zde velkou rychlostí vystavěny jak činžáky hausmannova typu, tak i malé dělnické kolonie.
Další změny potom čekaly čtvrť v 70. a 80. letech minulého století, kdy byly ty nejchudší a nejzanedbanější části nahrazeny novou výstavbou - která ji, jak už to tak bývá, připravila o malebnost a autentičnost. Na to, co z ní zbylo, se dnes podíváme.


Na cestu se vydáme z rue Pouchet (kde bydlel během svého pobytu v Paříži Jan Zrzavý), ze které zahneme do krátké uličky passage Pouchet s vysokými ploty maličkých předzahrádek a unifikovanými domečky bývalé dělnické kolonie.











Z této uličky odbočuje kouzelná impasse Deligny, kterou jsme v celé kráse viděli už TADY









O trochu větší domy najdeme na kolmé rue des Épinettes, z které odbočuje také úzký vchod do uličky CIté Joyeux, k mému velkému smutku skryté za vysokou mříží. Ale aspoň se přes ni dalo nahlédnout dovnitř.









Další části tohoto koutu potom přesně vypovídají o demolicích a nové výstavbě - uličky sice mají pořád stejné názvy, místo malebných domečků tady ale stojí nevzhledné činžáky ze 70. a 80. let, na které je škoda plýtvat pixely. Dokonce ani vietnamská křesťanská misie, která stojí ve Villa des Épinettes, není nijak architektonicky zajímavá. Když už jsme už toho Vietnamu, dočetla jsem se, že ve 20. letech minulého století, předtím, než se vydal budovat ve své zemi socialismus, žil v této čtvrti během svého pařížského pobytu i Ho-Či-Min.






O kousek dál v passage Flourens zůstala řada cihlových dělnických domků se zajímavými detaily, hned za rohem najdeme ale opět osmdesátkové betonové zdi uliček villa Saint-Ange a passage Saint-Ange





Ty nás přivedou až k průchodu na boulevard Saint-Ouen, který je plný malých obchodů, bister, kaváren a pekáren



Z bulváru můžeme ještě nakouknout do částečně zachované uličky impasse Milord - a potom sejdeme k malé a zanedbané budově bývalého vlakového nádraží, dnes opuštěného stejně jako celý malý železniční okruh, tzv. la Petite ceinture.




Dnes tady naše cesta bude končit, ale někdy jindy právě odtud vyrazíme na prohlídku vedlejší čtvrti Moskova, která patří už do 18. obvodu.


Jak se tam dostat: metro Porte St.Ouen nebo Guy Moquet (linka 13)





 


Komentáře

1 Gabreta Gabreta | E-mail | Web | 3. ledna 2013 v 12:14 | Reagovat

Hodně zajímavé, děkuji .

2 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 4. ledna 2013 v 16:02 | Reagovat

[1]: Já děkuji za komentář - já mám pro ta předměstí prostě slabost  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama