Un jardin partagé spécial / Zvláštní zahrádkářská kolonie

23. září 2012 v 12:00 |  18. obvod
Minule jsme tady viděli malebnou Villu des Tulipes, Tulipánovou uličku, plnou květin, keřů a popínavých rostlin. Její obyvatelé tvoří skutečnou komunitu, která společně prožívá všechny události - od společných oslav vánoc, velikonoc, narození dětí a dalších svátků, přes pomoc potřebným (jako například pomoc čínskému spoluobčanu, který potřeboval svůj dům opravit po požáru), až po poslední doprovázení obyvatel při pohřbech. Jednou z mnoha činností, kterým se věnují, je vytváření společné zahrady, na kterou se dnes podíváme.



Ulička leží vmáčknutá vedle širokého bulváru, obepínajícího Paříž kolem dokola rovnoběžně s okružním bulvárem, jehož společný název zní boulevard des Marechaux, bulvár Maršálů, a jehož jednotlivé úseky jsou pojmenovány podle různých vojenských hrdinů. Zrovna v těchto místech nese bulvár jméno maršála Ney.
Z druhé strany uličky leží hluboký příkop dřívější okružní železnice Petit ceinture, která už mnoho let nefunguje a jejíž koleje už jsou někde odstraněny a z trati vznikly pěší stezky (např. v 16. obvodu), zatímco na většině trasy zůstaly zachovány a staly se z nich nebezpečné kaňony, plné grafitti, odpadků a náletové zeleně. Tady na severu města se jedná spíš o ten druhý případ - a obyvatelé Villy des Tulipes si s ním poradili po svém.



Z druhé strany této trati můžeme přes vysoký plot, který ji ohrazuje, vidět zadní stranu domů v uličce. I když se to nezdá, nejedná se o žádné malé domečky, ale pěkné výstavní vily se zahradou, dosahující až ke srázu trati, ohraničenému kamennou zdí. Místní se rozhodli k expanzi, jak sami říkají, k "terorismu semínky slézových růží".



Když náš pohled sklouzne o trochu níže, vidíme, že jejich zahrady plynně pokračují až k trati. Koleje jsou ohrazeny plotem, to aby se sem po nich nedostal nikdo nezvaný, a podél nich bují ve stovkách květináčů květiny a rozměrné truhlíky na zemí tvoří záhony se zeleninou.



Zahradu si ovšem obyvatelé nerozšířili sobecky sami pro sebe, ale vytvořili v ní pedagogické centrum pro okolní školy a školky, kam se děti, žijící v tomto šedivém koutu Paříže, chodí dívat, jak se co pěstuje.






Přístup do kaňonu z křižovatky za uličkou je střežen bránou, která mi silně připomíná návody v Receptáři - zkrátka použij to, co máš po ruce - v tomto případě to byly staré bicykly.



Na druhé straně ulice se do zahrádky dá sejít po starých schodech, které vedou na perón bývalého nádraží.



Shora z mostu je vidět, že zahrádka pokračuje až k tunelu, který nad tratí tvoří boulevard Ornano, vedoucí k Porte Clignancourt.
Dobrý nápad, ne? Podle internetu podobné místo existuje i v 17. obvodu, v blízkosti hřbitova Batignolles, a údajně i jinde, na vlastní oči jsem je ale neviděla. Jako myšlenka mě to baví a takový terorismus bych rozhodně podpořila i u nás.

Jak se tam dostat: metro Porte de Clignancourt (linka 4)

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama