Výstava C´étaient des enfants - Byly to děti

28. srpna 2012 v 12:00 |  Muzea a galerie
Celý můj předchozí článek o zátahu na židovské obyvatelstvo, ke kterému došlo 16. a 17. července 1942, byl vlastně takovým úvodem k výstavě, která v Paříži právě probíhá a na kterou vás chci dnes pozvat. Najdete ji v budově pařížské radnice a pod názvem Byly to děti se skrývá vzpomínka na osudy židovských dětí, na jejich život v Paříži se žlutou hvězdou na srdci a na jejich konec v trasportech do vyhlazovacích táborů.
Na výstavě se nesmí fotografovat, ale upřímně řečeno, ani bych to nedokázala. Exponáty působí tak emotivně, že člověk prochází sály se zatajeným dechem. Najdeme tady spoustu fotografií, kreseb, hraček, sešitů, dopisů i některé předměty denní potřeby. Výstava je rozdělená do pěti částí, které popisují život a osud židovských dětí, od "identifikace a vyloučení" až po touhu "přežít a vyrůst". Jsou zde také připomínáni ti Francouzi, kteří židovské děti skrývali a zachránili jim tak život.
Na výstavě se dozvíme další podrobnosti o raziích, které byly v Paříži prováděny v roce 1942. Původně byly namířeny jen proti dospělým mužům, ale později byl tento německý příkaz změněn a zátahy se týkaly i žen a dětí. Německo si dál nepřálo, aby po Židech, odvezených do plynových komor, zůstaly děti "které by se později mohly mstít našim dětem", jak řekl Himmler.
Pokud se týká zátahu z července 1942, při němž byli zadržení internováni na Krytém velodromu u mostu Bir-Hakeim, nejdříve byli odtud do vyhlazovacích táborů odvezeni dospělí, aby bylo zachováno zdání, že jedou na práci. Téměř 4000 dětí zůstalo potom samo ve sběrných táborech u Paříže, mezi nimi hodně malých dětí ve věku 2 - 4 let, které samozřejmě nic nechápaly a neustále plakaly. Ty starší se jich často ujímaly a staraly se o ně. Nakonec i tyto děti byly naloženy do vagónů a odvezeny na cestu bez návratu. Tomu nejmladšímu bylo 18 měsíců.










Hôtel de Ville
29 rue de Rivoli
Otevřeno denně kromě pondělí a svátků od 10 do 19 hod až do 27. října 2012
Vstup zdarma

Jak se tam dostat: metro Hôtel de Ville

 


Komentáře

1 Elpiska Elpiska | 28. srpna 2012 v 17:21 | Reagovat

Čím jsem starší, víc a víc oceňuji, jaké mám v životě štěstí. Člověka až píchne u srdce, když si představí, co ti lidé zakusili, jak se cítili. Brr. Stydím se, když si vzpomenu, jak kolikrát brblu nad prkotinami.

2 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 28. srpna 2012 v 20:36 | Reagovat

[1]: Ano, přesně tak to cítím taky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama