Musée Carnavalet

9. července 2012 v 12:00 |  Muzea a galerie
Jedním z nejkrásnějších pařížských muzeí je to, které se věnuje historii města. Sídlí ve dvou rozlehlých palácích v srdci čtvrti Marais a není v lidských silách prohlédnout si je naráz při jedné návštěvě - je dobré se sem znovu a znovu vracet a objevovat další zajímavosti.
V muzeu najdeme velké množství památek na historii hlavního města, které ilustrují vývoj města od prehistorie až po začátek minulého století - malby, kresby, sochy, dekorační předměty, numismatická sbírka, dokumenty i předměty běžného dne. Výhodou je, že vstup do muzea je zdarma, není proto problém zastavit se v něm kdykoliv, když jde člověk kolem a má chvilku času, aby si mohl prohlédnout další část bohatých sbírek.



Oba historické paláce ve čtvrti Marais, v nichž muzeum najdeme, jsou spolu propojeny. Ten, který dal muzeu jméno, byl postavený v roce 1544, současný vzhled ale pochází z renesanční přestavby v roce 1655. Muzeum původně sídlilo jen v tomto paláci, ale v 60. letech 20. století už byly sbírky tak rozsáhlé, že se muzeum muselo rozšířit i do vedlejšího paláce Hotel de Peletier de Saint-Fargeau, ve kterém jsou umístěny především celé zachovalé interiéry z různých pařížských paláců.






Po vstupu do muzea z rue Sévigné jsou na řadě jako první sály, věnované Paříži v 16. století. Je to moje oblíbené období a proto se tady zastavím pokaždé, i když mám v plánu prohlídku jiné části muzea. V interiérech, zařízených v duchu té doby, najdeme spoustu obrazů, které nám ukazují, jak tehdy město vypadalo.



Pohled na nově postavený Pont Neuf. Socha Jindřicha IV. tehdy ještě na mostě nestála, v pozadí vidíme ostrou špičku Sainte-Chapelle a hned za ní hranoly věží Notre-Dame. Dnešní Square Vert-Galant je vidět v popředí jako zelení zarostlý neupravený cíp ostrova.



Z mostu Pont Neuf se zachovaly pouze čtyři původní maskarony. Ty dnešní jsou samozřejmě kopiemi a všechny čtyři historické jsou vystaveny v muzeu..



Ve stejném sále najdeme i tuto bystu mého oblíbence krále Jindřicha IV. Navarrského. Vytvořil ji sochař Michel Bourdin někdy na konci 16. století a údajně jde o odlitek z královy posmrtné masky - jiné prameny ovšem udávají, že je to nepravděpodobné, že na to je výraz krále příliš "živý".



Hned vedle šibalského výrazu oblíbeného krále narazíme na podezřívavý a nesympatický pohled jeho druhé manželky Marie Medicejské. Jindřich si Italku vzal poté, co zapudil svoji první manželku - svoji sestřenici Markétu z Valois, řečenou Margot (ano, tu královnu Margot, o které psal Dumas), protože nutně potřeboval dědice, kterého mu Margot nemohla dát. Marie mu během jejich krátkého desetiletého manželství dala hned šest potomků - prvním ze synů byl budoucí král Ludvík XIII.



Několikrát jsem se setkala s názorem, že muzeum je určeno spíše pro Pařížany a ne pro turisty, zvláště ne pro ty, kteří nemluví francouzsky a nedokáží si proto vychutnat ta kvanta dokumentů, které jsou zde vystavovány. Přesto jsem přesvědčená, že si v muzeu každý najde to, co ho zajímá - například část, kde jsou vystavovány staré znaky domů, vývěsní štíty i celé interiéry obchodů (včetně toho, který vytvořil Alfons Mucha pro zlatnictví Fouquet). Některé z nich byly zachráněny na poslední chvíli z demolovaných domů a jsou proto důležitou památkou na Paříž, která dnes již neexistuje.









Reklamní poutač zlatnického obchodu Au nègre, který sídlil na bulváru Saint-Denis. Poutač pochází z první čtvrtiny 19. století.



Zachované křídlo starých dveří pařížské radnice, které přežilo velký požár v květnu 1871, kdy radnici zapálili komunardi. Bronzová hlava medúzy pochází z roku 1653.

A jen malá ukázka některých interiérů z paláce Peletier:


Část modrého salónu Ludvíka XV.











Kromě stálých sbírek jsou v muzeu organizovány krátkodobé výstavy - ta současná, která trvá do 29. července, je věnována slavnému fotografovi Eugènu Atgetovi, který zdokumentoval město takové, jak vypadalo na přelomu 19. a 20. století.


Musée Carnavalet
Marais, 2 Rue de Sévigné
www.carnavalet.paris.fr

Otevřeno denně kromě pondělí a svátků 10 - 18 hod
Vstup do trvalých sbírek zdarma


Jak se tam dostat: Metro Saint-Paul, Chemin Vert
 


Komentáře

1 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 10. července 2012 v 10:56 | Reagovat

Jako obvykle krásný článek! Carnavalet je moje patrně nejoblíbenější muzeum na planetě - a to hlavně kvůli svým sbírkám z dob Velké francouzské revoluce, které jsou prý vůbec nejrozsáhlejší ve Francii, alespoň mi to tvrdil jeden pán, co tam pracuje.

2 Paříž-pro-pokročilé Paříž-pro-pokročilé | 10. července 2012 v 11:41 | Reagovat

Děkuji, já tam taky moc ráda chodím.

3 replica watches rolex replica watches rolex | E-mail | Web | 1. listopadu 2012 v 17:55 | Reagovat

Q. When do you stop at green and go at red?
http://www.thesewatches.com/

4 Jitka Jitka | 6. srpna 2014 v 13:41 | Reagovat

Možná jen praktická poznámka: minulý týden jsme muzeum navštívili a byli jsme velmi zklamaní. Velká část muzea je nepřístupná a protože jsme dorazili krátce po dvanácté, nedostali jsme se do mnoha prostor, které byly striktně zavřeny s tím, že hlídač je na obědě a vrátí se v půl čtvrté. Takže buď hned dopoledne nebo až později odpoledne, jinak toho moc neuvidíte.

5 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 6. srpna 2014 v 23:03 | Reagovat

[4]: Jitko, děkuji za zprávu. To je, bohužel, daň za to, že je do muzea vstup zdarma - že přes poledne zavírají postupně jednotlivá oddělení podle toho, jak jdou hlídači na oběd. Já jsem se tam na ten Muchův obchod poprvé dostala až na potřetí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama