Place de Catalogne

4. února 2012 v 12:00 |  14. obvod
Oblast nad nádražím Montparnasse byla kompletně přestavěná v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Nejdříve zbourali rozsáhlou oblast starých domů, dílen a ateliérů, při čemž byla nenávratně ztracena místa, na kterých tvořilo mnoho francouzských i světových umělců. Byl zbourán ateliér, kde tvořil Celník Rousseau, ateliér Paula Gauguina, ateliér Brancusiho (i když jeho kopie byla vytvořená vedle Centre Pompidou, viz můj článek TADY) a další a další ubohé domky a ateliéry více či méně úspěšných umělců.
Na místě starých domů potom začaly vyrůstat nové. Nejdříve to byly ohyzdné věžáky, které dnes lemují nádraží Montparnasse, postupem času se pak tato móda architektury ze 70. let zmírnila a novější části této oblasti už mají aspoň trochu lidské dimenze.


V té době vyrostlo i Katalánské náměstí, Place Catalogne, které navrhl slavný barcelonský architekt Riccardo Bofill. Náměstí je tvořeno dvěma neoklasickými domy, postavenými do polokruhu a členěnými vysokými sloupy, ve kterých bylo postaveno 574 bytů, z toho 400 pro sociálně slabé.
Musím se přiznat, že můj první dojem z náměstí před několika lety byl tísnivý - měla jsem pocit, že tam na mě všechno padá a architektura mi připadala taková - stalinská. Jak se líbí vám?



Oba domy byly potom doplněny dalšími dvěma budovami ve stejném stylu, které navrhl architekt Maurice Norarina (nahoře vpravo). Celý soubor domů, tvořící náměstí, byl dokončen v roce 1986.



Uprostřed náměstí měl být nejdříve postaven obelisk, plán byl později změněn a byla zvolena fontána, kterou navrhl Shamaï Haver - nakloněná kruhová plocha, po které volně stéká voda. Vypadá to poměrně zajímavě - bohužel tak nízko u země hrozí, že si toho člověk vůbec nevšimne.



Vysokým průchodem se sloupy se potom dostaneme k Rue Vercingetorix a takzvané Zelené promenádě, parku, který vede podél železničních kolejí na místě, kudy měla původně vést městská magistrála.



Kdyby na vás té moderny bylo příliš, existují jistoty, které jsou v Paříži vidět téměř na každém kroku. Přímo z náměstí se totiž nabízí tento pohled.

Často na takových místech přemýšlím o tom, jak by to tam vypadalo, kdyby místo asanace a zastavění novými domy byly zachovány a zrekonstruovány ty staré. Jestli modernizace nějakého prostoru a získání zdravějšího a hodnotnějšího bydlení ospravedlní vymazání jedné části historické epochy. To mě napadá nejen v Paříži, ale samozřejmě i v Praze a jiných městech, kde řádila Mrštíkova bestia triumphans.
Na druhou stranu by rekonstrukcí starého Montparnassu s jeho křivými domky, ateliéry, hospodami a bary pravděpodobně vznikl podobný skanzen pro turisty, jako dnes vidíme na Montmartru. Moje staromilské srdce by to ale pravděpodobně přivítalo víc.


Jak se tam dostat: Metro Gaîté

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama