Hřbitov Père-Lachaise

18. února 2012 v 12:00 |  20. obvod
Když byl v roce 1780 zrušený Hřbitov neviňátek v centru města, začalo se se zakládáním nových hřbitovů za městskými hradbami - na severu to byl hřbitov na Montmartru, na jihu Montparnasse a na východě takzvaný Východní hřbitov. Ten byl vybudovaný v roce 1804 podle návrhu architekta Brongniarta, autora pařížské burzy, na bývalých pozemcích jezuitů, ke kterým patřil i otec La Chaise, zpovědník Ludvíka XIV., jehož jméno později hřbitov dostal. V prvních deseti letech zůstával hřbitov víceméně prázdný a Pařížané své mrtvé stále pohřbívali jinde - změnilo se to až potom, co sem byly přeneseny ostatky Héloise a Abelarda, hrdinské milostné dvojice z 12. století, a také Molièra a La Fontaina. Pohřbívání na tomto místě se poté stalo takovou módou, že už v roce 1830 zde bylo 33 tisíc hrobů a jeho plocha musela být rozšířena. Pohřbených bylo ovšem mnohem víc než počet hrobek, v té době bylo ještě zvykem pohřbívání do hromadných hrobů (až 80% mrtvých) a jen ti nejbohatší a nejvýznamnější byli pohřbíváni samostatně. Jejich rodiny si také mohly dovolit nákladnou výzdobu hrobu, proto se hřbitov postupem času stal skutečnou uměleckou galerií, především ve své nejstarší části, kde hrobky vypadají jako malé domy a jsou bohatě zdobeny plastikami, vitrážemi a kamenickými díly.


Dnes má hřbitov 44 hektarů a jeho důkladná prohlídka zabere nejméně jeden celý den. Mnohé z 69 tisíc hrobů (a dalších míst v kolumbáriu) patří významným osobnostem francouzského i zahraničního veřejného života a kultury. Leží tady Felix Faure, jeden z francouzských prezidentů a spousta francouzských válečných hrdinů, maršálů a generálů ze všech historických období, i hrdina maďarské revoluce v roce 1956 Imre Nagy a někteří státníci ze zemí třetího světa, které tady smrt zastihla během jejich exilu. Z hudebního světa jsou tu pohřbeni Bizet, Bellini, Rossini, Chopin, Maria Callas i Edith Piaf, z malířů Daumier, Delacroix, Seurat, Pissaro i Modigliani, ze spisovatelů Balzac, Beaumarchais, Proust, Apollinaire i Oscar Wilde, z herců Sarah Bernhardt, český rodák mim Jean-Gaspard Debureau i manželská herecká dvojice Yves Montand a Simône Signoret.
Pro ty, kteří morbidně milují hřbitovy stejně jako já, je toto místo jedinečnou příležitostí objevovat místa posledního odpočinku svých více či méně oblíbených historických postav.



Naposledy jsem hřbitov navštívila loni před vánoci vlastně náhodou - původně jsem tam ani jít nechtěla, byla jsem tam už mockrát a teď jsem mířila jinam, ale na poslední chvíli jsem u něj vystoupila z metra a rozhodla se, že hřbitovem jen projdu na náměstí Gambetta a cestou vyfotím pro dceru hrob Jima Morrissona, zpěváka skupiny The Doors, kterou zrovna v poslední době poslouchá. Nějak jsem ovšem nabrala špatný směr, zamotala jsem se v úzkých dlouhých uličkách a nejen že jsem Jima nenašla, ale úplně regulérně jsem se ztratila. Poučení: už nikdy si nebudu myslet, že bych se tady mohla vyznat bez plánku a pokorně si ho sebou vždycky vezmu.


Hřbitovní kaple



Kromě nekonečného zástupů slavných jmen na hřbitově najdeme i celou galerii soch od známých i méně známých umělců









Další exemplář do mé sbírky bizarních náhrobků



Victor Noir, novinář, zabitý v roce 1870 ve svých 21 letech v souboji jedním z bratranců Napoleona III., má do zlatova oblýskanou bradu. Že by nějaká pověrčivost pro štěstí?



Hrob Oscara Wilda se od mé poslední návštěvy změnil. Dřív býval od země až po hlavu anděla celý pokrytý rudými otisky rtěnky, které tam nechávaly - kdoví proč - návštěvnice nejrůznějších národností. Teď je pomník vyčištěný a až do výše lidské hlavy ho před dalším podobným vandalstvím chrání sklo.



Tato ulička, ze které je jen pár kroků k hrobu Edith Piaf, byla při mé návštěvě celá lemovaná ohromnými věnci. Nepatřily slavné zpěvačce, byly na nich čínské nápisy a týkaly se černého čínského hrobu, který je vidět na fotce úplně vlevo.



Tady leží Edith Piaf. Kromě Edith, jejího otce a jejího posledního manžela je tady pohřbená i malá Editina dcerka Marcelle



Při svém bloudění jsem náhodou objevila i hroby dvou známých zpěváků. Ten první, Gilbert Bécaud, byl velmi populární i u nás a v první polovině 80. let dvakrát koncertoval v Lucerně. Mimochodem, na obou koncertech jsem byla a byl to nezapomenutelný zážitek.



Druhý zpěvák, jehž hrob jsem náhodou našla, je u nás méně známý Henri Salvador, jazzový interpret antilského původu



V ten chladný zimní den poprchalo, foukal ledový vítr a dost jsem promrzla. Tento hrob mě zahřál aspoň virtuálně.


Tip 1: U všech vchodů najdete tabuli s vyznačením hrobů známých osobností. Tištěný plánek si také můžete vyžádat v některém z domečků správců, které stojí u všech vchodů na hřbitov.

Tip 2: Skvělý interaktivní plán hřbitova (ve francouzštině a angličtině) se zobrazením těch nejslavnějších hrobů najdete TADY. Ještě podrobnější seznam pohřbených slavných osobností, bohužel jen ve francouzštině, je uvedený na stránkách radnice 20. obvodu TADY.

Le cimetière du Père-Lachaise
hlavní vchod z Boulevard de Ménilmontant, další dva postranní vchody z téhož bulváru, jeden vchod od Place Gambetta (avenue du Père-Lachaise) a jeden od Rue de la Réunion
Otevřeno:
v zimním období po-pá 8 - 17, 30 hod, so 8,30 - 17,30 hod, ne a svátky 9 - 17,30 hod
v letním období po-pá 8 - 18 hod, so 8,30 - 18 hod, ne a svátky 9 - 18 hod


Jak se tam dostat: Metro Père-Lachaise nebo Philippe Auguste


 


Komentáře

1 Jana Káninská Jana Káninská | E-mail | 5. března 2012 v 20:27 | Reagovat

Jak píšou v průvodcích je Victor Noir osahaný (hlavně tedy v rozkroku :-) kvůli pověře, že kdo si na něj sáhne, tak otěhotní ... Loni jsem si sáhla a splnilo se :-)

2 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 5. března 2012 v 20:48 | Reagovat

Díky za informaci, to jsem nevěděla. A upřímně řečeno, všimla jsem si jen té oblýskané brady, jinam jsem mu nekoukala :-)

3 Nikol Nikol | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 16:14 | Reagovat

Hřbitov Pere-Lachaise mám opravdu ráda :) a hodně mě překvapil hrob Oscara Wilda.. docela mě to mrzí, byla to hezká tradice :)

4 eva eva | 14. května 2012 v 15:07 | Reagovat

Tak hrob Oskara Wilda byl opět olíbaný a popsaný rtěnkami.

5 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 15. května 2012 v 18:10 | Reagovat

[4]: Evo, děkuji za informaci, budu se na to muset zase jít podívat. Jen by mě zajímalo, jak se tam přes to sklo dostali :-)

6 Jirka Jirka | E-mail | 5. srpna 2013 v 21:54 | Reagovat

Vůbec jsem nepochopil proč ženy líbají hrob O.Wildeho když to byl homosexuál a o polibky žen by možná ani nestál.

7 pariz-pro-pokrocile pariz-pro-pokrocile | 5. srpna 2013 v 22:09 | Reagovat

[6]: Jirko, o tom jsem taky přemýšlela. Spíš bych řekla, že teď už je to jen taková davová psychóza, že se to zkrátka tak dělá, tak to musí zkusit každá :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama