Za Francouzským institutem - Derrière l´Institut de France

Sobota v 12:00 |  6. obvod
Rue de Seine, kterou jsme se procházeli minule, se svým severním koncem dotýká nábřeží Malaquais a úzkým průchodem ústí hned vedle Francouzského institutu - dvě stě let staré akademické instituce, která sdružuje pět vědeckých a uměleckých akademií. Ulice tvoří za institutem malé náměstíčko s názvem Square Honoré Champion, na kterém se dnes na chvíli zastavíme.






Na rohu najdeme v malém parčíku u zdi domu dva z francouzských osvícenců a nejvýznamnějších spisovatelů a filosofů. Uprostřed záhonku stojí bílá socha Voltaira a u zdi na vysokém sloupu busta barona Montesquieu.



Kamenná Voltairova socha měla původně stát na quai Malaquais, kvůli průtahům ale nakonec skončila tady. Jejím autorem je sochař Léon-Ernest Drivier, který ji vytvořil jako státní zakázku v roce 1962.



Autorem busty barona Montesquie je Félix Lecomte. Busta byla vytvořená na začátku 19. století, tady v parku stojí až roku 1992.






Hned přes ulici najdeme další parčík, Square Gabriel Pierné, ze kterého máme výhled na zadní stranu institutu a jeho kupoli. Uprostřed parčíku stojí fontána z roku 1830, která dříve stávala na nádvoří Karmelitského tržišti (v blízkosti place Maubert) a sem byla přemístěná po jeho zboření v roce 1930. Kamenná hlava s girlandami na jedné straně představuje hojnost a na druhé obchod. Ve fontáně teče voda ze Seiny.






Jsme za vědeckou akademií a proto tady objevíme nezvyklé lavičky, sestavené z kamenných knih



Další zajímavostí v parčíku je socha s názvem Caroline, jejímž autorem je Marcello Tommasi, který ji vytvořil v roce 1968.

Pokud budete v Paříži na jaře, nenechte si parčík ujít, kvetou v něm sakury, magnólie, rododendrony a krásná stará katalpa.


Jak se tam dostat: metro St. Germain de Prés (linka 4) nebo Mabillon (linka 10)
 


Umělecké galerie v rue de Seine - Les galeries d'art dans la rue de Seine

23. února 2015 v 12:22 |  6. obvod
Dnes se projdeme jednou ze starých ulic na levém břehu řeky. Rue de Seine byla vybudována kolem roku 1489 v místech dřívějšího hradebního příkopu, ale její první část, vedoucí od řeky, je ještě starší - pochází z poloviny 13. století. Dnes je to jedna z nejvíce "chic" ulic v této části Paříže, plná drahých obchodů a především uměleckých galerií veškerého zaměření, ve kterých si přijdou na své jak milovníci starých orientálních tisků, tak znalci toho nejmodernějšího umění. Ráda se tady procházím především večer, když už jsou obchody a galerie zavřené a do tmy svítí jen jejich pestré výlohy. Dnes se na některé z nich podíváme.



Hitem letošní zimy mezi pařížskými výstavami byla velká expozice Niki de Saint Phalle v Grand Palais (skončila už bohužel začátkem února). Barevná a extravagantní díla této umělkyně, narozené v roce 1930 v Paříži, která prožila velkou část svého života v Kalifornii, kde zemřela v roce 2002, především její zobrazení baculatých žen, byla k vidění i na mnoha dalších místech v Paříži, například v této malé galerii hned na začátku rue de Seine.
Znalci Paříže si jistě vzpomenou, že její zvláštní barevné sochy jsou součástí fontány Stravinski vedle Centre Pompidou.



Ulice plná výloh jako každá jiná v této části města. Za výlohami však najdeme téměř výhradně obrazy, sochy a knihy. Některé galerie nemají vstupy rovnou z ulice, ale z malých malebných dvorků, na které se dostaneme široce otevřenými vraty domů. Ty mě tady baví nejvíc.






















Ještě předtím, než nás rue de Seine přivede na boulevard Saint Germain, kříží se s rue de Buci a ve zdejších kavárnách, bistrech a restauracích snadno ztratíme sílu vůbec někam dál pokračovat.



Jak se tam dostat: metro Mabillon (linka 10)

Hôtel de Galliffet

19. února 2015 v 12:00 |  7. obvod
Palác v noblesním 7. obvodu, do kterého se dnes podíváme, už z dáky ukazuje, k čemu slouží. Italská vlajka společně s modrou vlajkou se žlutými evropskými hvězdičkami napovídají, že tady bude sídlit nějaký oficiální italský orgán. Je to tak, v paláci Galliffet najdeme jednak Italské kulturní středisko a jednak Stálou misi Itálie při OECD (mezinárodních organizacích).



Palác Galliffet postavil v 18. století architekt Legrand pro markýze de Galliffet, předsedu parlamentu Provence. Je příkladem neoklasicistického stylu doby Ludvíka XVI., který čerpal z antiky. Palác má typické antické sloupové průčelí, procházející přes dvě patra.
Po francouzské revokuci byli majitelé ještě nedokončeného paláce nuceni opustit Paříž. Po jeho dokončení v roce 1792 byl zkonfiskován revolucionáři a v revoluční loterii ho získal otec malíře Delacroix. Zákulisními praktikami byl však o pár let později přidělen Talleyrandovu Ministerstvu zahraničních vztahů.
Později se dědicové markýze Galliffeta paláce domohli zpět, nechali ho rozdělit na menší byty a pronajímali ho. Sídlil zde například papežský nuncius a španělská šlechta. Postupnou výstavbou v okolích ulicích se značně zmenšila zahrada a nádvoří.
Od roku 1894 měla palác pronajatý italská vláda, která ho v roce 1909 koupila jako svoje velvyslanectví. To bylo později v roce 1938 přestěhováno do nedaleké rue Varenne a zde zůstaly jen obě uvedené instituce.



Palác leží na konci dlouhého průchodu, který nás přivede na malé nádvoří s kašnou z červeného mramoru. Tento vchod z rue Grenelle ovšem není původní, hlavní vchod dříve ležel v kolmé rue du Bac, odkud se přijíždělo přes několik nádvoří přímo před sloupové průčelí paláce, které po zrušení a zastavění původního vjezdu dnes na stísněném dvoře nevyniká. Chybí odstup a průčelí je vůči vstupu umístěno podélně.






Monumentální průčelí, za kterým se v přízemí skrývá hlavní sál kulturního střediska





















K hlavnímu sálu přiléhá několik dalších menších místností, ve kterých se konají výstavy






Nakoukneme také do přilehlé kanceláře



Z druhé strany paláce vede vchod do Stále mise. Vstupní hala má oválný tvar a dominuje jí krásné schodiště z konce 19. století.






Schodiště nás přivede do malého oválného předsálí, opět zdobeného antickými sloupy s jónskými hlavicemi (ale bez typického kanelování) a řadou reliéfů na motivy Diany a Apollóna. Odtud vede vchod do kanceláří Stálé mise, kde už se fotografovat nesmí.






Zahradní průčelí je také členěno sloupy. Řada římských fontán, které zdobí půvabnou zahradu, tady zůstala po výstavě, která se před časem konala v kulturním centru.








Kulturní centrum je běžně přístupné. Konají se tady výstavy i koncerty pro veřejnost. Prohlídky celého paláce, kterou jsem absolvovala, bývají občas organizované průvodci.



Hôtel de Galliffet
7. obvod, 73 rue de Grenelle


Jak se tam dostat: metro Rue du Bac (linka 12)


Další články



Kam dál