Ledová zácpa v Saint-Germain-des-Prés / L´embâcle à Saint-Germain-des-Prés

Pondělí v 12:00 |  6. obvod
Jak jsem jenom mohla minule zapomenout! K článku o procházce v okolí kostela Saint-Sulpice jsem měla připravené ještě další fotografie, které mi nakonec z textu nechtěně vypadly. Je na nich zvláštní skulptura, kterou mnozí z vás určitě už viděli nedaleko rue du Four na nároží přímo naproti kostelu Saint-Germain-des-Prés.
Z chodníku se tady zvedá dlažba a přechází do železných desek, které vytvářejí umělou přehradu. Takovou, jako vytváří na jaře tající ledové kry v řekách, když ucpou koryto. Přesně tak se také dílo jmenuje - Ledová zácpa. Jeho autorem je kanadský sochař Charles Daudelin. Dílo Paříži darovala quebecká vláda v roce 1984 (a nechala ho zrestaurovat v roce 2011 při příležitosti oslav 50. výročí od otevření quebeckého zastoupení v Paříži).















Od této zvláštní instalace se skrytou fontánou je to jen pár kroků přes křižovatku k jednomu z nejstarších kostelů v Paříži Saint-Germain-des-Prés, kde najdete zajímavý původní interiér. V jedné z bočních kaplí po pravé straně je pohřbena jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filosofie a vědy René Descartes.
No a koho nezajímají ani umělecká díla, ani kostely, toho určitě zaujmou protější kavárny Deux Magots a Café de Flore, které mají ve své historii taky spoustu zajímavých okamžiků. Obě už jsme tady taky viděli podrobně.









6. obvod, křížovatka boulevardu Saint-Germain a rue de Rennes



 

Kolem kostela Saint-Sulpice / Autour de l´église Saint-Sulpice

10. ledna 2018 v 13:49 |  6. obvod
Prostor mezi náměstím Saint-Germain des-Prés a divadlem Odéon patří mezi nejstarší a také nejhezčí čtvrti v Paříži. V jejím středu, přesně na poloviční cestě mezi oběma vytyčenými památkami, leží rozlehlé náměstí s mohutným kostelem Saint-Sulpice. Kolem náměstí leží spousta zajímavostí, kolem nichž se dnes projdeme a na některé se spolu podíváme.




Metro nás přiveze do stanice Saint-Sulpice, přímo u kavárny s nevynalézavým názvem Café du Métro. Úzkou ulicí rue du Colombier už vidíme jednu z věží kostela Saint-Sulpice, my se ale nejdřív vydáme dolů po rue de Rennes, kde zahneme do rue du Four. Bývala centrem bohémského života této čtvrti, konec konců o ní zpívá v jedné své písni i Juliette Gréco, a i dnes je plná obchodů, spěchajících lidí a hřmotící dopravy. Přivede nás mezi tři staré úzké uličky kolem rue des Cannettes a rue Princesse, napůl pěší zóny s kavárnami, bistry a restauracemi. Večer, zvlášť v létě, tady není mezi všemi těmi postávajícími lidmi k hnutí, teď v zimě le to lepší; projdeme bez problému a v klidu si můžeme vybrat, kam půjdeme na oběd.
Ještě než z tohoto okolí odejdeme, mám jeden tip pro dámy - na rohu rue du Four a rue Bonaparte leží lékárna, kde v nekonečném bludišti regálů seženete lékařskou kosmetiku, na kterou si jen vzpomenete, a to za leckdy poloviční ceny než u nás. Já si sem už roky chodím pro svoji značku Vichy, ale mají tady opravdu všechno.



















V uličkách najdete kromě klasické francouzské kuchyně i několik bretonských crêperií, italské pizzerie a zmrzlinárny, ale také různé exotické lokály. Já tady mám oblíbenou palačinkárnu La crêpe rit du clown, ale chybu tady neuděláte nikde, ať zajdete kamkoliv. Nejsou to žádné turistické pasti, sem chodí opravdu hlavně Pařížané.








Uličky nás přivedou ke kryté tržnici Saint-Germain, která vznikla už ve středověku a byla první krytou tržnicí v Paříži. Na rozdíl od jednoduchých tržnic v lidovějších čtvrtích je tato, stojící nedaleko boulevardu Saint-Germain uprostřed mondénní části Paříže, luxusnější, dražší a více šik. Po právě dokončené rekonstrukci se ještě více proměnila - i když už předtím sloužila ke svému původnímu účelu jen napůl a z druhé poloviny z ní bylo nákupní centrum, teď se její využití změnilo ještě víc. Velkou část plochy zabralo oddělení potravin nejmenovaného velkého anglického obchodního domu a další části hostí drahé nepotravinářské obchody.




Roh tržnice a hezký nově zrekonstruovaný dům v jejím sousedství




Pod podloubím tržnice




K původnímu účelu tržnice dnes slouží už jen malá část, přesto ale stojí za to sem zajít



V ulicích, které tržnici lemují, najdeme spoustu zajímavostí. Mě tady zaujal starý dům v rue Mabillon, oddělený od ulice plůtkem, za kterým je vidět suterénní kavárna. Jde o staré sídlo cechu tesařů, v němž dnes sídlí muzeum řemeslných cechů (Musée du compagnonnage) a knihkupectví. Zatím jsem ho ještě neviděla a hned si ho připisuji na dlouhý seznam věcí, které mě v Paříži ještě čekají.







V uličkách kolem tržnice najdeme další zajímavé obchůdky, hlavně s luxusními potravinami a drahými sladkostmi. Svůj obchod tady má i Pierre Hermé se svými makronkami,najdete tady i nepřekonatelnou čokoládovou pěnu Chapon a obchody s čokoládovými pralinkami. A taky spoustu dalších kaváren.







Kavárny lemují hlavně place Saint-Sulpice, rozlehlé náměstí, na kterém při troše štěstí můžete někdy najít bleší trh, jindy zase vánoční nebo velikonoční trh, různé výstavy s uměním pod širým nebem, a nebo také, jako se to podařilo tentokrát mně, úplně prázdnou plochu, na které hrají kluci fotbal. Jen tak totiž vynikne fontána před kostelem.
Mimochodem, v těch ateliérových oknech napravo nahoře bydlí podle Jana Šmída herečka Cathérine Deneuve. Pokaždé, když jdu kolem domu, pečlivě se dívám, jestli ji náhodou před dveřmi nepotkám (ne, nepotkala).




Tak zvaná Kašna čtyř biskupů, byla vytvořena v roce 1844 architektem Viscontim. Ve čtyřech výklencích, vedoucích do světových stran, sedí pod kamenným baldachýnem biskupové Bossuet, Fénelon, Massillon a Fléchier, které dole pod proudy vody hlídají čtyři kamenní lvi.



Ať chceme nebo nechceme, kostel je natolik dominantní, že nás nakonec vtáhne dovnitř. Já ho moc ráda nemám, zvlášť ne v zimě, když se setmí a je v něm šero, ale jsou zde dvě zajímavé věci, které mě tam nakonec vždycky přivedou.



Hned první kapli vpravo vymaloval Eugène Delacroix, který tady v letech v letech 1849 - 1861 znázornil na stěnách a na stropu biblické výjevy Jakubova zápasu s andělem, Heliodora vyhnaného z kostela a Svatého Michaela zabíjejícího kopím draka. Už jsem o nich na blogu několikrát psala, ale pro jejich půvab stojí za to se k nim vracet. Navíc před pár lety proběhly restaurační práce, které teď z maleb září a přitahují tak diváky.













Další zajímavostí, která tady na blogu taky už v minulosti byla, je linie, která znázorňuje pařížský poledník. Prochází napříč kostelem a končí sloupem - astronomickým gnómónem, který tady byl vytvořen v roce 1744 astronomy z pařížské observatoře na základě žádosti místního faráře, který si přál sám přesně určovat dobu jarní rovnodennosti a tedy i velikonoc. Každý den prochází sluneční paprsek čočkou, umístěnou v okně jižního transeptu, a v závislosti na roční době se dotkne mosazné linie v různé vzdálenosti od obelisku. O jarní rovnodennosti dosahuje k mramorové desce, vsazené do podlahy. Jednou to budu muset o velikonocích prozkoumat na vlastní oči.
Linii měděného pásku, vsazeného do podlahy tam, kudy probíhá poledník, si určitě pamatujete ze Šifry mistra Leonarda jako "rose line", kolem níž Dan Brown navršil kromě skutečných faktů i spoustu dalšího tak trochu popleteného balastu.



Gnómón stojí nenápadně v rohu u bočních dveří, trochu ve stínu sochy sv. Petra








Z rohů sloupu vylézají krokodýli. Údajně tak chtěl jejich tvůrce připomenout, že obelisk, jehož tvar gnómón nese, pochází svým původem z Egypta.



Napříč kostelem, průhledem pod neobvykle umístěnou kazatelnou, zahlédneme krásný místní betlém. Pokud máte namířeno do Paříže v příštích dnech, stihnete ho na místě až do 2. února.







Jako poslední stojí za povšimnutí nádoby na svěcenou vodu u hlavního vchodu do kostela. Jsou dvě a jsou vytvořeny z obrovských mušlí, které darovali francouzskému králi Františku I. představitelé Serenissimy - Benátské republiky. Autorem podstavců je sochař Jean-Baptiste Pigalle, který k mořskému motivu mušle přidal další mořské živočichy.







Jesličky v katedrále Notre Dame de Paris / La Crèche de la cathédrale Notre-Dame de Paris

24. prosince 2017 v 1:05 |  4. obvod
Už třetí rok po sobě se katedrála Notre-Dame de Paris, kde se každý rok střídají různé typy betlémů, může chlubit tím provensálským. Ten letošní pochází z Arles, je vyrobený nově přímo pro tuto příležitost a stejně jako ty předchozí má stovky figurek, které znázorňují nejen biblické postavy, ale především Provensálce při všech jejich typických činnostech.
Bohužel letošní jesličky ukázat nemůžu; po mnoha letech jsem tentokrát obvyklou předvánoční cestu do Paříže vynechala. Fotografie, které vám ukážu, pocházejí sice z letošního roku, ale ze začátku února a jde tedy o loňský betlém. I ten pocházel z Arles a vznikl v rámci Mezinárodní výstavy betlémů. Skládal se ze sto padesáti vypalovaných hliněných figurek "santons", jak Provensálci říkají těmto typickým místním postavičkám.

Současně s obrázky betléma vám všem přeji hezké, klidné a nerušené vánoční svátky, ať už jste v České republice nebo ve Francii.




































Další články


Kam dál

Reklama