Hôtel de Lauzun

Čtvrtek v 12:00 |  4. obvod
Za strohými zdmi vysokých paláců na Île Saint-Louis se často skrývají nádherné interiéry. Jeden z nejhezčích najdeme v paláci Hôtel de Lauzun na severním nábřeží ostrova.
Černá mramorová deska se zlatým nápisem nad vstupními vraty nese nápis Hôtel de Lauzun 1657, palác ale v průběhu století měnil často majitele a tedy i názvy. Ten dnešní připomíná jednoho z prvních, hraběte Antoina Nompar de Caumont, vévodu de Lauzun, který dům koupil od prvního majitele, zbohatlého obchodníka s obilím Charlese Gruyna. Vévoda de Lauzun byl pravděpodobně - dodnes se to neví přesně - tajným manželem tak zvané Grande Mademoiselle, vévodkyně Orleánské, sestřenice Ludvíka XIV., jedné z nejbohatších nevěst své doby, která odmítla celou řadu evropských královských nápadníků, aby se bláznivě zamilovala do vévody de Lauzun, který neměl dostatečný původ na to, aby se s ní oženil. Ludvík XIV. svatbu nepovolil a vévodu nechal pro jistotu uvěznit.
V 18. století začal kolotoč změn vlastníků a také úpadek paláce. Po francouzské revoluci se tady začali usazovat řemeslníci, kteří palác, kterému se začalo posměšně přezdívat Palác barvířů, zdevastovali ještě více. V roce 1842 ho zakoupil markýz Pichon, který ho nechal zrekonstruovat a jednu jeho část pronajal umělcům. Žil zde básník Charles Baudelaire a malíř Théophile Gautier, kteří tady pořádali seance Klubu Hašišínů, jehož členy byli společně s dalšími zvučnými jmény francouzské kultury, kteří se vášnivě věnovali zkoumání účinků hašiše i jiných drog.
V roce 1928 palác zakoupilo město, které zde pořádalo různé oficiální akce, byly zde pořádány koncerty i natáčeny filmy. V roce 2013 proběhla velká rekonstrukce. Po jejím ukončení slouží budova Institutu vyšších studií, mezinárodnímu centru, které se zabývá sociálními a humanitními vědami.






Palác navrhl architekt Charles Chamois, spolupracovník slavného architekta Louise Le Vau. Na výzdobě pracovali malíři Sébastien Bourdon, Charles Le Brun a další malíři a dekoratéři té doby, kteří zde vytvořili bohatou výzdobu s malovanými stropy, vyřezávanými a zlacenými obklady a sochařskými díly. Co z toho dnes za strohou klasicistní uliční fasádou s okapy ve tvaru tepaných delfínů zbylo nebo bylo obnoveno při poslední rekonstrukci, se podíváme při naší dnešní návštěvě.






Krátkým průjezdem se dostaneme na malé nádvoří, obklopené ze všech tří stran vysokými zdmi. Dvě z nich patří k paláci, ta třetí, opatřená oblouky a falešnými okny, je slepá a odděluje dvůr od sousedního domu.






Původní schodiště bylo dávno zničeno a to dnešní je jeho kopií. Vstupuje se z něj do dvou křídel paláce, při prohlídce je však zpřístupněno jen hlavní křídlo, jehož okna vedou do ulice.








Ve velkém sále v prvním patře z původní výzdoby stěn nezůstalo nic. Dnes jsou potaženy červeným hedvábím. Sál však zdobí původní trámový malovaný strop.







Na velký sál navazuje malý salonek, obložený dřevěnými vyřezávanámi a malovanými panely, se zlaceným a malovaným stropem, který v plné kráse ukazuje, jak tady dříve vypadaly všechny místnosti





V prvním patře najdeme řadu dalších místností. V té první, kterou vidíme nahoře, se většinou konají schůzky členů vědeckého institutu. (Upřímně, s tím nábytkem to moc nevychytali). Z bohaté výzdoby tady zůstalo dřevěné vyřezávané zlacené a malované obložení kratších stěn, delší stěny a strop o ně bohužel přišly v 19. století, kdy bylo pravděpodobně prodáno.









Další místností je menší sál s vestavěnou galerií s balkóny. Za ním leží ještě další podobně bohatě zdobené salónky, s malovanými výjevy z mytologie nebo zátišími na stropech nebo na stěnách.






























Přes tepané zlacené zábradlí balkónu na průčelí vidíme nejen Seinu a protější nábřeží, ale vlevo nahoře i zvláštní věž kostela Saint-Paul Saint-Louis v Marais



Okny, vedoucími na nádvoří, vidíme některé detaily budovy, včetně slunečních hodin s kalendářem mezi okny v prvním patře




Palác není volně přístupný, ale dá se poměrně snadno navštívit v rámci organizované skupinové prohlídky. Možností je více a dají se dohledat na internetu, já jsem volila osvědčeného průvodce, se kterým jsem podnikla v minulosti už víc prohlídek. Kontakt najdete TADY.


Hôtel de Lauzun
4. obvod, 17 quai d´Anjou


Jak se tam dostat: metro Pont Marie (linka 7)

 


Fondation Louis Vuitton

Úterý v 13:09 |  16. obvod
Rozhodnutí vypravit se na prohlídku nové budovy Nadace Louis Vuitton právě na Silvestra padlo rychle a nečekaně. Přiměla nás k tomu letně modrá obloha a příjemná teplota nad nulou. Ještě rychle ověření, jestli vůbec maji otevřeno, a pak už jen směr Buloňský les. Právě tam tato mimořádně zajímavá stavba stojí.



Budova, kterou navrhl architekt Frank Gehry, byla dokončená a slavnostně otevřená za přítomnosti francouzského prezidenta a dalších osobností politického a kulturního života 20. října 2014. Bude sloužit jako muzeum moderního umění. Budovu financovala skupina LVMH, která zahrnuje kromě značky Louis Vuitton i dalších šedesát luxusních značek (Moët, Hennessy, Guerlain a další) a celkové náklady na stavbu nebyly zveřejněny.
Stavba na okraji Buloňského lesa u parku Jardin d´Acclimatation připomíná zaocenský parník. Dvanáct obřích skleněných plachet, které stavbě dodávají lehkost a vzdušnost, zahaluje centrální budovu s výstavními sály. Na výrobu 3600 skleněných panelů, ze kterých se plachty skládají, byla zapotřebí speciálně postavená pec, která umožnila vytvarovat jejich zakřivení. Zajímavé je taky to, že stavba spolkla dvakrát tolik oceli, než Eiffelovka.
Frank Gehry si touto stavbou, která navazuje na jeho muzeum v Bilbau nebo na Tančící dům v Praze, určitě postavil svůj pomník.


K sídlu nadace vás odveze od Vítězného oblouku jejich miniautobus, ale dá se tam pohodlně dojít pěšky od metra. Zrovna na Silvestra byl autobus přeplněný tak, že na zpáteční cestu čekala dlouhá fronta. Ta stála i na vstup do budovy a byla tak na půl hodiny čekání, ale myslím, že v méně exponovaných dnech (třeba ve všední den) to tak zlé nebude.





Stavba je jednoduše úžasná. Skleněné plachty obtáčejí kolem dokola její bílý kapitánský můstek a soustava teras, které ji korunují, umožňuje výhledy na všechny strany. A že je na co se dívat. Pokud budete mít štěstí na hezké počasí, zážitek bude umocněný ještě hrou stínů všech trámů, sloupů a skleněných křivek na bílých plochách a odrazy okolních stromů ve skleněných stěnách.
Nám se osvědčilo vyjet nejdříve výtahem (najdete je ve výstupní hale v prostorách vpravo od vchodu) až úplně nahoru do pátého patra a udělat si představu o celkové hmotě a rozložení jednotlivých částí budovy. Myslím, ze právě na horních terasách je zážitek nejsilnější.







Jako by byl průhled mezi dvěma částmi vypočítaný přesně tak, aby nám nabídl tento pohled





Pohled z horní terasy na jednu z těch v nižších patrech











Všechna patra jsou navzájem propojena několika venkovními i vnitřními schodišti









Architekt nebo stavař se v tom zřejmě vyzná, ale já mohu jen smeknout nad tím, že někdo dokáže vymyslet a nakreslit takovou změť všech možných prvků a vypočítat k nim všechny ty nosnosti a pnutí a kdovíco ještě



Zatímco páté, čtvrté a třetí patro nabízí více venkovních prostor, v druhém a prvním je umístěna převážná část výstavních sálů. Je jich tu několik navzájem propojených a momentálně jsou v nich vystavena díla současných výtvarníků, at už obrazy, plastiky, fotografie nebo různé instalace. Všeobecně se mi zahajovací expozice zdají hodně povedené.





Autor obřího bílého chlapíka s virgulí vystavuje jako protiváhu i křehké akvarely květin





Velkou radost mi udělala malá expozice plastik a kreseb Alberta Giacomettiho, doplněná fotografiemi a dokumenty z jeho života






Výstavní sály v nižších patrech jsou opět obklopeny téměř ze všech stran věncem teras s kouzelnými výhledy









Pohled k zadnímu vchodu





V přízemí roste přes dvě patra ohromná růže - je to asi kýč, ale nevadí


Pohled do vstupní haly



Restaurace a kavárna je umístěná v části vstupní haly a zdobí ji svítidla ve tvaru ryb, která také navrhl Frank Gehry





Po občerstvení přišly na řadu ještě přízemní a suterénní prostory. Tím prvním, do kterého se dostaneme hned ze vstupní haly, je prosklené auditorium, kterému na jedné straně dominuje barevná plocha, která se může proměnit v jeviště, a na druhé straně galerie s řadami sedadel.
Z auditoria se také můžeme dostat do venkovní části se soustavou bazénů, ted v zimě bohužel bez vody, a do dalších výstavních sálů, umístěných ve dvou podzemních patrech. U nich stála fronta na výstavu, anoncovanou na poutačích už venku před vchodem, ale na tu už prostě po několika hodinách nebyla síla.








Pokud se mě zeptáte, jestli návštěva budovy stojí za to, tak určitě a stoprocentně ano. Já se sem určitě vydám ještě jednou na jaře nebo v létě, až budou stavbu znovu obklopovat vodní plochy, které jí dodávají další zajímavé stránky.



Fondation Louis Vuitton
8. avenue du Mahatma Gandhi
16. obvod, Bois de Boulogne

Otevřeno pondělí-středa-čtvrtek 12 - 19 hod, pátek 12 - 23 hod, sobota a neděle 11 - 20 hod
Vstupné 14 eur, děti do 3 let zdarma, do 18 let 5 eur, do 26 let 10 eur, rodinné vstupné 32 eur (1-2 dospělí a max 4 děti do 18 let), vstupenka platí i do Jardin d´Acclimatation

Jak se tam dostat: metro Les Sablons (linka 1), odtud cca 10-15 min pěšky, nebo miniautobus nadace, který odjíždí od Vítězného oblouku od stanice metra na rohu avenue de Friedland (jízdné 1 eur, neplatí na něj žádné jiné běžné jízdenky)



Kanál / Canal Saint-Martin

23. ledna 2015 v 12:00 |  10. obvod
Dnes se spolu projdeme kolem kanálu Saint-Martin, jednoho z nejromantičtějších pařížských míst. Rameno kanálu, které se od Seiny odděluje pod place de la Bastille, bylo vytvořeno po roce 1802 na základě rozhodnutí tehdejšího prvního konzula Napoleona Bonaparte, který hledal řešení nedostatku čisté pitné vody, kvůli kterému vznikaly epidemie vážných nemocí. Na severovýchodě města tak byl vytvořený čtyři a půl kilometru dlouhý systém rozlehlých vodních nádrží, propojených úzkými vodními dopravními cestami.
Kanál vede zpočátku pod zemí a až na úrovni place de la République se vynořuje na povrch. Je po obou stranách vroubený stromy a klenou se přes něj romantické můstky, které jsou kvůli jeho splavnosti buď zvedací, nebo mají tvar vysokých oblouků, které místu dodávají ještě více půvabu.





Hluboké nádrže, které dříve sloužily jako zdroj pitné vody, jsou odděleny systémem propustí a zdymadel, které umožňují provoz lodí. Dnes jde už jen o lodi turistické, ale v minulosti byl kanál také významnou dopravní tepnou, kterou se v těchto místech dopravovalo zboží, vyráběné v mnoha dílnách a továrnách, které ho lemovaly. Ty už dnes většinou vzaly za své a místo nich zde vyrostly činžáky a často dost nevzhledné paneláky. V jejich přízemí dnes najdeme desítky kavárniček a bister, které břehům dodávají život (a jejichž návštěvníci v létě posedávají přímo na zídkách podél kanálu).











Samozřejmě ani místní můstky nejsou ušetřeny moru posledních let v podobě stovek zámků, které sem věší zamilovaní v marné naději na věčnou lásku :-)



Na prvním zdymadle, když se kanál objeví na povrchu, jsme viděli Amélii házet do vody žabky, pamatujete?






Za povšimnutí stojí i některé staré budovy, které tu zůstaly, jako například tato továrna původně na papírenské a galanterní zboží, která dnes vyrábí kožené diáře, roztomilé malé kabelky a další drobnou koženou galanterii, jako peněženky, pouzdra na klíče a podobně. Hezké jsou také uličky pod levou stranou ohybu kanálu, kolem rue de Marseille a rue des Vinaigries, plné obchodů a restaurací.







V těchto místech stojí také pekárna, o které mi kamarádka říkala už před dlouhou dobou, ale do které jsem se dostala teprve až nedávno. Za návštěvu stojí nejen kvůli svému vnějšímu a vnitřnímu vzhledu a výzdobě, ale také kvůli výbornému ručně vyráběnému pečivu.









Typický tříkrálový koláč vypadá moc hezky, víc mě tady ale zaujaly slané briošky, plněné sýrem, uzeninami nebo ovocem a zeleninou. Dala jsem si jednu plněnou kozím sýrem, jablky a medem a druhou s kozím sýrem a sušenými rajčaty. Byly ještě teplé a tááák dobré, že se tam co nejdřív vydám na testování dalších.





Na prohlídku kanálu se můžete vydat i turistickou lodí. Lodě vyplouvají z přístaviště u place de la Bastille a poté, co proplujete několik set metrů krytou zaklenutou trasou, můžete obdivovat břehy z vodní hladiny a sledovat fungování zdymadel. Podrobné informace nadjete TADY.


Jak se tam dostat: metro République (linka 3,5, 8, 9, 11) zdola nebo shora Jaurés (linka 2 a 5)






Další články



Kam dál