Place du Guignier

Včera v 12:00 |  20. obvod
Jen něco přes sto metrů nad uličkami, kterými jsme kolem vodovodních domků chodili minule, leží malé náměstí. Připadáte si tu spíš jako někde na jihu, jako byste serpentinami vystoupali do některého z provensálských městeček, ležících na vrcholku kopce.



Vlastně tady žádné velké pamětihodnosti nejsou, za zády vám po rue des Pyrenées jezdí autobusy a auta, ale to malebné místo vás přímo vybízí k tomu, abyste si sedli na lavičku, zadívali se na řadu domů se starými dřevěnými okenicemi a snili o prázdninách.






Na konci náměstí stojí domeček, který slouží jako zázemí pro pracovníky kanalizací, údajně tady mají i sprchy. Samozřejmě, že to vše je propojené s vodovodním systémem, o kterém jsme si říkali minule.






Restaurace a kavárny přímo na náměstí a v okolních uličkách jsou samozřejmostí, a protože jsme v mnohobarevném Belleville, mnohé z nich jsou etnické



Pokud se sem vydáte ve čtvrtek nebo v neděli dopoledne, zjistíte, že klid náměstí vzal za své, a že tady své stánky rozložili trhovci. Nakoupíte tady za mnohem nižší ceny, než na honosnějších trzích v centru.







Pokud byste se sem vydali dříve, než bude pokračovat naše vycházka touto čtvrtí, hledejte v mapě v blízkém okolí další uličky, které se nazývají "Cité" nebo "Villa". Jsou bezkonkurenčně jedny z nejkrásnějších v celé Paříži a my se sem do nich časem taky vrátíme.


Jak se tam dostat: metro Jourdain nebo Pyrenées (linka 11)

















 


Bellevillské vodovodní domky - Les regards de Belleville

Sobota v 12:00 |  20. obvod
Dnes se vydáme zpět z pozlátka královského a senátního paláce do mé oblíbené čtvrti Belleville, kudy chodím pokaždé, když jsem v Paříži, a kde objevuji neustále další a další malebné kouty, pitoreskní uličky, tajné dvorky a kuriozity všeho druhu. Jednou ze zajímavostí, kterou v Belleville můžeme najít, jsou staré kamenné vodovodní domky, pocházející až někdy z přelomu 15. a 16. století (a zrekonstruované v 18. a 19. století). Bellevillský kopec byl díky svému podloží vždy bohatý na podzemní vodu a už mnohem dříve, údajně už v římské době, byl využíván ke svádění pramenů do centra města, které vždy trpělo jejím nedostatkem. Kolem 13. století byl postavený podzemní akvadukt, který kromě centra zásoboval vodou i četná převorství na severovýchod od Paříže. Po trase podzemního potrubí byla později postavená celá řada malých domků, které sloužily ke kontrole vodovodní trasy. Do dnešních dnů se jich zachovalo jen několik a my se dnes podíváme na dva z nich (na další, třeba na ten největší a nejhezčí na place des Fêtes, dojde zase jindy).



Tenhle pohled prostě miluju. Ten nejznámější domek leží v blízkosti bellevilleského parku, na křižovatce rue des Cascades (ano, mnohé bellevilleské ulice svými "vodními" názvy připomínají tuto část své historie) a rue des Savies. Jmenuje se regard de Saint-Martin, podle převorství Saint-Martin-des-Champs (od Francouzské revoluce Conservatoire des Arts et des Métiers), ke kterému přiváděl vodu.






Když se vydáme po rue des Cascades o kousek dál, uvidíme pod schody, vedoucími do malého parčíku, další domeček, regard de la Roquette. Další domek, který jsem ovšem nevyfotila, potom můžeme najít u čísla 17 v rue des Cascades.




Vodovodní domky ovšem nejsou to jediné, co nás v těchto ulicích může přitahovat a zajímat. Pokud půjdeme od spodní části bellevilleského parku (navazujeme na TUTO naši procházku), dostaneme se do rue de la Mare (ano, další "vodní" ulice), kde při troše štěstí najdeme některé dveře domů otevřené. Většina domů tady má zadní dvorky s dílnami a ateliéry a ty mě teda hodně baví.












Můžeme se také pokochat barevnými domečky přímo v rue des Cascades, možná budeme mít štěstí na focení modelky? módní blogerky?, a nebo si můžeme tady i v okolí prohlédnout street art (a že ho tady je).













Nakonec se vydáme nahoru po schodech uzounkou uličkou rue Fernand Raynaud hned vedle vodovodního domku sv. Martina a potom nahoru k rue des Pyrenées, protože tam se taky ještě příště musíme na něco podívat.


Jak se tam dostat: to bude horší, protože poblíž žádná stanice metra není. Ale tak třeba Jourdain nebo Pyrenées (linka 11), ať to máme s kopce.


Kde jsme to vlastně chodili? Červený bod vyznačuje umístění prvního "regardu":





A ještě pro orientaci, jak je to daleko a kterým směrem z centra:





Lucemburský palác - Palais du Luxembourg 3

Čtvrtek v 12:00 |  6. obvod
Když vyjdou francouzští senátoři z amfiteátru - zasedacího sálu, mají přímo před sebou jen přes Galerii byst konferenční sál. Ten je se svými 650 metry čtverečními a 11 metry na výšku největším, nejvyšším a nejhonosnějším sálem v celém paláci.






Sál byl vytvořený v roce 1852 na žádost Napoleona III. jako Trůnní sál Císařského senátu. Architekt Alphonse de Gisors proto připojil k původnímu zasedacímu sálu další dva salóny a vytvořil tento sál s přebohatým zdobením.












Malba s názvem Chvála Napoleona I. v malé kupoli uprostřed stropu



Na další malbě nad vstupními dveřmi namaloval v roce 1854 Henri Lehman, žák Ingrèse, Epopeu křižáckých tažení pod vedením Ludvíka Svatého. Na opačné straně sálu potom najdeme další podobnou malbu s tématem Karla Velikého.






Zlacené vyřezávané senátorské křeslo Napoleona (toho prvního) z roku 1804 je vystaveno na čestném místě uprostřed sálu



Okna konferenčního sálu, která zabírají celé průčelí budovy, vedou na čestné nádvoří



Z konferenčního sálu vycházíme do levého křídla budovy, kde za sebou leží několik slavnostních salónů. Najdeme v nich řadu obrazů i soch a nástěnných maleb (které nám už po tom všem začínají tak trochu splývat)



Mramorovou sochu Harpokrata, boha Ticha, vytvořil v roce 1789 Louis-Philippe Mouchy na objednávku Ludvíka XVI.



Alegorické zobrazení Zákona, které namaloval v roce 1843 Henri Ducaisne



Ve stejné místnosti najdeme na stropě i medailón z roku 1857 s portrétem Napoleonova syna, který byl prohláíšen římským králem hned po svém narození a dožil se pouhých jednadvaceti let



Okna těchto pokojů vedou do západní části parku za Malým Lucemburským palácem



Nakonec vycházíme z budovy po čestném schodišti, které tvoří čtyřicet osm schodů. Je lemováno šesti kamennými lvy, jejichž tvůrce se inspiroval lvy na římských fontánách.
Schodiště bylo vytvořeno v roce 1800 při první přestavbě paláce architektem Chalgrinem, který kvůli němu nechal strhnout původní galerii (původní schodiště Marie Medicejské ústilo v místech dnešního konferenčního sálu).
Balustráda kolem schodiště a 29 metrů dlouhá klenba s rozetami pocházejí ze začátku 19. století. Prostor schodiště je členěn jónskými sloupy, mezi kterými jsou zavěšeny cenné tapiserie, pocházející z dílny Manufaktury Gobelins, která je vytvořila pro Světovou výstavu v roce 1889, rok na to byly přemístěny sem do Senátu.












Palais du Luxembourg
6. obvod, 15 rue Vaugirard

Pokud se netrefíte do žádného z termínů, kdy jsou v Senátu pořádány dny otevřených dveří (nejbližším termínem je 20. - 21. září 2014 při příležitosti Dnů evropského dědictví), můžete najít prohlídku na stránkách některého z pařížských průvodců. Já jsem volila TUTO možnost.


Jak se tam dostat: metro Odéon (linka 4 a 10), RER B Luxembourg


Další články



Kam dál