V dominikánském klášteře / Dans un couvent dominicain

Pátek v 12:00 |  8. obvod
Na kláštery různých náboženských řádů narazíme v Paříži na mnoha místech. Většinou jsou i se svými zahradami skryté za vysokými zdmi a obyčejný smrtelnik nejen, že se nedostane dovnitř, ale většinou si jich ani nevšimne. Nedaleko Champs Elysées, jen co by svěcenou vodou dostříkl od Vítězného oblouku, leží jeden z nich. Dominikáni se tady na rozdíl od jiných uzavřených řádů snaží aspoň částečně otevřít návštěvníkům, pro které pořádají různé akce. Já jsem se tam vypravila na výstavu, i když můj prvotní zájem byl podívat se dovnitř do kláštera. Podařilo se mi ho však najít až na podruhé, přestože je jeho součástí impozantní kostel Zvěstování Panny Marie. Z ulice však není vidět vůbec nic.



Kostel se totiž skrývá v zadním traktu moderní budovy. Když projdeme vstupní halou, dostaneme se na malý dvorek, široký sotva pár metrů, který nám nedovolí dostatečný odstup nejen k fotografování, ale ani k prohlédnutí portálu kostela.




Uznejte sami, jestli byste hledali za tímto proskleným vchodem kostel a dokonce klášter.
Budovy pocházejí ze 30. let 20. století. Byly postaveny ve stylu Art Déco pro starý řád dominikánů, který v Paříži působil už od roku 1613. Jejich kláštera se však po francouzské revoluci zmocnili jakobíni, kteří dominikány vyhnali a v klášteře si pod Robespierrovým vedením zřídili sídlo tzv. Klubu jakobínů, který se stal centrem a původcem porevolučního teroru. Poté, co jakobínské hrůzy pominuly a ve Francii bylo znovu nastoleno království, byl klášter, který příliš připomínal revoluční hrůzy, srovnán se zemí. Celý příběh je podrobněji popsán TADY.
Dominikáni se do Paříže vrátili až kolem roku 1870 a usadili se necelé dva kilometry od svého původního kláštera na tehdejším venkovském předměstí Faubourg Saint-Honoré. Tady si také nechali později postavit tento nový moderní klášter s kostelem v byzantskem stylu. Nové budovy si zachovaly odstup od ulice, který respektoval nařízení, které platilo v 19. století, kdy náboženské kongregace nesměly mít portál přímo do veřejné komunikace.



Kostel, zasvěcený Zvěstování Panny Marie, má tři lodi. Kněžiště trochu připomíná Sacré Coeur na Montmartru.














Vstupní prostory kláštera jsou světlé, prostorné... a moderní, stejně jako křížová chodba kolem rajského dvora












Horní patro křížové chodby, které není veřejnosti přístupné, má na rozdíl od přízemní části moderní vitráže s motivy kříže






Vystavené obrazy měly, pochopitelně, všechny náboženská témata






K venkovní straně kostela přiléhá průchod, který vede do kancelářských budov, které stojí za klášterem. Podél průchodu najdeme několik hezkcýh soch.



8. obvod, 222 rue du Faubourg Saint-Honoré



 

Versailles - čtvrť Notre-Dame

24. dubna 2016 v 12:00 |  Versailles
S jarním počasím se čím dál víc turistů vydává do Versailles. Zámek a zámecký park jsou nutným a samozřejmým cílem, za prohlídku stojí však také samotné město. Některé části jsme tady už viděli v minulosti a dnes se podíváme do čtvrti Notre-Dame, jejímž centrem je stejnojmenný kostel, ale také tržiště s krytou tržnicí, které jsme už viděli TADY.



Naši procházku začneme v uličkách, které přiléhají k tržišti. Jsou plné restaurací, kaváren, pekáren a dalších přitažlivých krámků. A také malebných starých domů, samozřejmě.





















To, co odlišuje tuto část města od jiných, je nezvyklý počet starožitnictví, které se v úzkých uličkách za tržištěm tísní jedno přes druhé. Uličky jsem objevila už v prvním porevolučním roce, kdy jsem začala jezdit do Paříže. Vzpomínka na to nedělní odpoledne, kdy jsem tudy bloumala sama a kdy jsem se čirou náhodou dostala na dražbu starožitností, věc u nás do té doby nevídanou, mi zůstala vězet v hlavě a občas mě napadlo, že se tam musím ještě někdy podívat. Nakonec k tomu došlo po mnoha letech až loni v létě.

























Z okolí tržnice a spleti antikvářských uliček to není daleko k bývalé versailleské nemocnici Hôpital Richaud. Budovy pocházejí z poloviny 19. století a sloužily svému účelu až do 60. let minulého století. Poté několik desetiletí chátraly, až byly loni zrekonstruovány, už ne pro medicínské účely, ale jako bytový a kancelářský komplex, s veřejně přístupnou zahradou.



Kouzelné rozvodné skříně v jedné z hlavních ulic, s obrázky s motivy La Fontainových bajek



Kostel Notre-Dame který dal celé čtvrti název, pochází - stejně jako velká část jiných versailleských staveb - z doby Ludvíka XIV. a stejně jako další versailleské stavby, i tuto navrhl architekt Jules Hardouin-Mansart. Kostel byl vysvěcený v roce 1686 a do jeho farnosti spadal i zámek a zámecká kaple, proto jsou ve zdejších farních knihách zapsány mnohé královské křty, svatby i pohřby.















Kostel spojuje s place Hoche se sochou maršála Hoche krátká, ale rušná ulice. Najdeme v ní nejen zajímavé obchody, ale za vraty starých paláců i malebné dvorky.



Place Hoche












Když se od kostela vydáme dlouhou rue de la Paroisse, dostaneme se až na dohled zámku, ke kterému odtud vede hezká alej. My po ní ovšem nepůjdeme k hlavnímu vchodu, ale jen přejdeme ulici a vstoupíme do zámeckého parku Dračí bránou. Za ní leží první z velkých vodních nádrží, Neptunův bazén, u kterého můžeme začít prohlídku parku. Jeho část jsme viděli i TADY.








Popis cesty do Versailles a základní informace k návštěvě zámku i města najdete TADY.














































Place d´Italie

19. dubna 2016 v 12:00 |  13. obvod
Velké kulaté náměstí v jihovýchodní části Paříže je frekventovaným uzlem 13. obvodu, přesto se tady díky parčíku uprostřed náměstí zdá dopravní ruch snesitelný. Náměstí dostalo své jméno díky maršálu Juinovi, jehož socha stojí na kraji parku uprostřed kruhového objezdu. Název připomíná italskou expedici čtyř francouzských vojenských divizí za 2. světové války, kterým maršál velel, a které bojovaly ve Středomoří při italském tažení proti německým jednotkám.








V parčíku leží malé jezírko s vodotryskem, kolem kterého teď na jaře bohatě kvetou stromy s drobnými fialovými kvítky. Pokud by někdo věděl, jak se jmenují, budu ráda, nepodařilo se mi to zjistit.









Jednu stranu náměstí zabírá radnice 13. obvodu s malou pěší zónou, lemovanou po stranách záhony










Přímo před radnicí stojí socha s názvem Návrat ztraceného syna, kterou vytvořil Ossip Zadkine, jehož ateliér, ve kterém je dnes muzeum, jsme navštívili TADY



Náměstí dominuje ohromné nákupní centrum, před kterým se vypíná do výšky zvláštní věž. Autorem jejího návrhu byl japonský architekt Kenzo Tange. Komu by se budova zdála příliš velká a nehodící se na toto místo, může být klidný, protože původní projekt ze 60. let minulého století zde počítal se stavbou mrakodrapu, který měl svojí výškou překonat Tour Montparnasse. Další mrakodrapy měly postupně vyrůstat podél boulevardu d´Italie směrem z centra. Plány byly zrušeny poté, co se v roce 1975 dostal k moci prezident Giscard d´Estaing, který mrakodrapy v centru města odmítal.










Nákupní centra nemám ráda a ta pařížská proto nemám zmapovaná, ale toto znám. Je průchozí a já tudy chodím, když jsem v okolí a mířím do čtvrti zvané Butte aux Cailles. Líbí se mi tady vysoká konstrukce prosklené střechy, kovová mapa čtvrti, zasazená do podlahy v přízemí, a také tady mají bezkonkurenčně nejčistší toalety, které jsem v Paříži viděla. I s vitrínou plnou barevných toaleťáků.








Place d´Italie je jedním ze sedmi pařížských náměstí, které mají být v průběhu příštích let kompletně přeměněny a zrekonstruovány. Kromě place d´Italie je to ještě Nation, Gambetta, Bastille, Panthéon, Madeleine a place des Fêtes. Pařížská radnice na nich hodlá potlačit dopravu, rozšířit pěší zóny a zeleň a přeměnit je tak na veřejné plochy, věnované chodcům namísto automobilům. Celá operace se bude postupně odehrávat až do roku 2020 a tento blog ji bude samozřejmě sledovat.



Jak se tam dostat: metro Place d´Italie (linka 5, 6 a 7)





Další články


Kam dál

Reklama