Nové Muzem Montmartru / Le nouveau Musée de Montmartre

Včera v 12:00 |  Muzea a galerie
Samozřejmě, že Musée de Montmartre není nové, bylo otevřeno v roce 1960, jen v říjnu loňského roku rozšířilo svoje výstavní prostory o nově zrekonstruovaný vedlejší dům. V něm jsou umístěné sbírky, připomínající uměleckou slávu tohoto dnes tak vyhledávaného místa, kudy se tlačí davy turistů, kteří zaplavují ulice a hledají aspoň nějakou připomínku slavné minulosti. Sem, kde se tyto připomínky dají najít, však přijde málokdo z nich.









V nově zrekonstruovaném domě se momentálně upravují přízemní prostory, kde míval svůj obchod s barvami Père Tanguy, obchodník a přítel všech impressionistů i postimpressionistů. Jeho druhý obchod pod Montmartrem jsme už viděli (i s jeho životopisem) TADY. Obchod s různými (bohužel asi i dost turistickými a upomínkovými) předměty by měl být otevřen co nejdřív. V novém přístavku byla vybudovaná i kavárna se stolky kolem kruhového bazénku.



Père Tanguy, jak ho v jeho krámku namaloval Vincent van Gogh



V muzeu až do září 2015 probíhá krátkodobá výstava s názvem Duch Montmartru a moderní umění. To je to, co tady nakonec všichni hledají, ne?



Jedním z exponátů je i originál vývěsního štítu kabaretu Le Lapil agile



Najdeme tady také několik obrazů Théophila Steinlena, velkého milovníka koček (a autora známého vývěsního štítu kabaretu Chat noir), jak je vidět i z tohoto velkého plátna s názem Apoteóza koček



Nechybí ani Toulouse-Lautrecovy plakáty



Picasso na fotografii s Montmartrem za zády



Pro nás je nová expozice zajímavá i proto, že zde najdeme spoustu kreseb Františka Kupky. Tady nahoře vidíme, jak jsou kresby vystavené ve vitríně - vlevo Picasso, vpravo Kupka.



Kupkova ilustrace pro časopis La Vie en rose, pocta malířům Steinlenovi a Willetteovi



Další Kupkova ilustrace: Kněz s podběrákem plným zlata, 1904



Z oken nové části muzea je vidět na starou budovu, ve které je umístěná expozice, mapující starší doby Montmartru - doby vesnice za branami města, plné větrných mlýnů, tančíren, kankánu, hospod a ubohých nízkých domků, doby ještě předtím, než Montmartre proslavili umělci.
Dům je obklopený tzv. Renoirovými zahradami a já si nikdy neodpustím, abych je všechny neprošla, znovu neprohlédla všechna zákoutí a nepokochala se pohledem přes montmartreský vinohrad na severní stranu města.






Říkáte Montmartre? Co tedy jiného, než pravý chat noir... Ten místní se jmenuje Salis, stejně jako zakladatel a majitel slavného kabaretu Chat noir.






























Musée de Montmartre
18. obvod, 12 rue Cortot

Otevřeno denně od 10 do 18 hod, od května do srpna do 19 hod (ale poslední vstup už v 18,15 hod)
Vstupné 9,50 eur, studenti do 25 let 7,50 eur děti do 17 let 5,50 eur.


Jak se tam dostat: metro Lamarck-Caulaincourt (linka12)



 

Atelier Suzanne Valadon

Pátek v 12:00 |  18. obvod
Vy, kdo jste v minulosti navštívili Muzeum Montmartru (nebo kdo jste o něm četli tady na blogu) víte, že muzeum, vytvořené z domu, kde v minulosti žilo mnoho pařížských umělců, procházelo v posledních letech rekonstrukcí. Před dvěma lety byly upraveny zahrady, které dostaly název Renoirovy zahrady (protože slavný malíř zde měl ateliér a v zahradě namaloval některá svá plátna). Ještě donedávna byly veškeré expozice soustředěny v domě uprostřed zahrady, zatímco za sousední dřevěnou ohradou probíhaly stavební práce. Ty byly dokončeny loni na podzim a v říjnu byly otevřeny nové prostory ve vedlejším domě s názvem hôtel Demarne, kam se muzeum rozšířilo. Kromě nových sbírek byl zpřístupněný i ateliér, ve kterém žila modelka všech slavných malířů konce předminulého století a později sama malířka Suzanne Valadon a její syn Maurice Utrillo, který se proslavil svými obrazy uliček a náměstí Montmartru.
Pro milovníky malířství a nostalgiky po romantickém uměleckém Montmartru je to při návštěvě Paříže nutná zastávka.



Prosklená okna ateliéru jsou dobře vidět přímo ze zahrady






Vstup do nové a nově zrekonstruované budovy muzea, kde byla v přístavku v přízemí vybudovaná kavárna






Suzanne Valadon v tomto ateliéru, ke kterému patří i malý byt, žila poprvé kolem roku 1898, když se chýlila ke konci její kariéra modelky Renoira, Toulouse-Lautreca a především Degase, který si všiml jejího malířského talentu a přivedl ji k malování. Znovu se sem vrátila v roce 1912 se svým nemanželským synem Mauricem, kterému dal jméno španělský malíř Miguel Utrillo (který ovšem nebyl jeho otcem) a s o více než dvacet let mladším malířem André Utterem, který byl jejím milencem a který se s ní v roce 1914 oženil. Všichni tři tady žili až do roku 1926.



Suzanne Valadon v roce 1885, když jí bylo 20 let



Portrét od Renoira...



... a od Toulouse-Lautreca



Poté, co Suzanne Valadon tento ateliér opustila, zde postupně malovali fauvisté Émile-Othon Friesz a Raoul Dufy, Gauguinův přítel Émile Bernard a mnozí další. V posledních desetiletích byl ateliér neobydlený a chátral.



\


Suzanne Valadon, André Utter a Maurice Utrillo v ateliéru - v rohu, který vidíme na fotografii nahoře



V ateliéru v roce 1926









V malém obývacím pokoji na stěně visí portrét Maurice Utrilla, který namalovala jeho matka, a také jeho obrazy









Toto byl Mauricův pokoj. Mříže sem údajně už tehdy nechala dát jeho matka, aby mu zabránila v útěku za alkoholem do okolních hospod, a také proto, aby nemohl v alkoholovém šílenství vyhazovat z okna nábytek i své obrazy.



Spojovacími dveřmi se z ateliéru dostaneme do nové části muzea, kde nás čekají tři patra exponátů o dávno zaniklém bohémském Montmartru a jeho umělcích. Tam se podíváme zase příště.


Musée de Montmartre
18. obvod, 12 rue Cortot

Otevřeno denně od 10 do 18 hod, od května do srpna do 19 hod (ale poslední vstup už v 18,15 hod)

Ateliér je součástí muzea, je proto nutné koupit si plnou vstupenku do všech prostor. Vstupné 9,50 eur, studenti do 25 let 7,50 eur děti do 17 let 5,50 eur.


Jak se tam dostat: metro Lamarck-Caulaincourt (linka12)




Park zámku / Le parc du château de Saint-Germain-en-Laye

Úterý v 12:00 |  Kousek za městem
Zámek v Saint-Germain-en-Laye, který jsme tady viděli minule, leží v rozlehlém parku - jako ostatně všechny zámky z té doby, které sloužily jako královské sídlo. Stejně jako zahrady ostatních královských zámků (především ve Versailles nebo v Saint-Cloud), i tuto navrhl vyhledávaný zahradní architekt André Le Nôtre. Jeho dispozice francouzské zahrady sice v průběhu staletí vzala za své a ve srovnání s ostatními je tento park chudší, není však zanedbaný a o co je divočejší, o to je zajímavější.


Parter přímo před zámkem je rozčleněný květinovými záhony a nechybí ani fontány. O kousek dál nás dlouhé řady stromů a keřů, ztrácející se v dalekých perspektivách, vedou do anglického parku a hlavně k terase, kterou Le Nôtre nechal vybudovat na terénním zlomu, za kterým se svah prudce láme a spadá směrem k Seině, která obkružuje celé městečko, stojící na vyvýšenině.












Anglický park se svými 60 hektary sahá daleko za město a je protkaný cestičkami, rozlehlými trávníky a různými zahradními stavbami. V podobě, jak ho vidíme dnes, byl vytvořený v první polovině 19. století, poté, co při stavbě železnice z Paříže byla velká část parku poškozená a přímo jeho prostředkem v hubokém a širokém kaňonu vedly koleje (nádraží stálo těsně vedle zámku). Koleje i s nádražím byly později překryty a park byl v té části znovu obnoven.



Někde v parku se prý dají vypůjčit kola, to je dobré vědět pro příště. Tentokrát jsme přišli tak pozdě, že nestálo za to se o ně zajímat. Přitažlivější byl stánek s občerstvením, který byl kromě obvyklých stolků obklopený i lehátky.






To, čím se tento park odlišuje od jiných, je vyhlídková terasa. Ne že by ji jiné královské zámky neměly, ale tato je mimořádná nejen kvůli výhledu, ale především pro svoji velikost. Na délku měří přes dva kilometry a se svým kovaným krajkovým zábradlím je tak půvabná, že jen kvůli ní stojí za to si sem zajet.
Na této dlouhé terase je navíc přímo pod zámkem postavená další, bohatší a zdobená kamennou balustrádou. Na horní fotce je za kamennými vázami vidět, do jaké dálky terasa ubíhá. Jednou si ji celou projdu.






Terasa stojí na mohutných základech a je poměrně dost vysoká. Vůbec jsem nezáviděla mamince, která sem přišla se třemi dětmi a celou dobu nedělala nic jiného, než že je honila pryč od zábradlí. Zatímco odháněla holčičku, která si usmyslela, že se těmi kudrlinkami protáhne, kluci to hodlali vzít sebevražedně horem.












Prudký svah pod terasou vede k řece, která tady dokončuje jeden ze svých zákrutů, kterými se vzdaluje od Paříže. Je obklopená lesy a je plná hausbótů a člunů. Nad ní na obzoru vidíme v dálce věžáky La Défense a trochu víc vpravo vykukuje i Eiffelovka.






Není to tak blízko, jak to vypadá v zoomu. Město je odtud vzdálené asi patnáct kilometrů.



Nad terasou stával nový zámek, o kterém jsme si říkali minule, a který byl zbořený na konci 18. století. Vidíme ho na této kresbě, kde je v dálce nahoře vidět starý zámek a pod ním ten nový. Pod novým zámkem spadala až k řece soustava teras, propojených rampami, které umožňovaly pohyb mezi jednotlivými stupni. Na terasách byly upravené krásné zahrady, plné fontán, umělých jeskyní, altánů a pavilonů. Zahrada zanikla po zboření zámku a prostor je dnes zastavěný domy. Zůstaly jen opěrné zdi teras, které jsou vidět ze silnic, které pod nimi podélně vedou.



Když říkám, že z nového zámku nic nezůstalo, není to tak úplně pravda. Z celého rozsáhlého královského paláce zůstal zachovaný tzv. pavilon Jindřicha IV., malá červená stavbička, která ukončuje terasu na jižní straně. Na dolním obrázku je vidět, kde ležela v původní dispozici zámku.






K pavilonu byly později přistavěny domy a vznikl tady luxusní hotel, kam jezdila pařížská smetánka a především umělci. Alexandre Dumas tady údajně napsal Tři mušketýry i Hraběte Monte Crista.
Samozřejmě jsou tu i připomínky toho, že právě tady se narodil Ludvík XIV. Hotel na svých stránkách uvádí, že zůstala zachovaná místnost, kde se král narodil (ale to se mi moc nezdá - že by královna rodila zrovna tady, v malém pokojíčku na samém konci rozlehlého zámku?).









A ještě jedna připomínka jednoho vládce. Minule jsem psala, že rekonstrukci starého zámku nechal provést Napoleon III., synovec velkého Bonaparta, který byl současně císařem a také prvním francouzským prezidentem. Právě on tady nechal v roce 1857 vytvořit toto krásné zábradlí kolem terasy - a v místech, kde se zábradlí připojuje k pavilonu Jindřicha IV., najdeme jeho připomínku i s datem.



Château de Saint-Germain-en-Laye
Park je otevřen denně od 8 do 17-21 hod podle sezóny, vstup zdarma.
Zámek je otevřen denně kromě úterý od 10 do 17 hod, vstup na nádvoří a do kaple zdarma.


Jak se tam dostat: RER A až na konečnou Saint-Germain-en-Laye nebo autobus 258 z La Défense (pozor, červené číslo, ne žluté, to má jinou konečnou)







Další články


Kam dál

Reklama