Ici habita Jean de La Fontaine...

Dnes v 12:00 |  1. obvod
Tady bydlel Jean de la Fontaine, říká nenápadná šedá tabule na zdi jednoho z domů v nóbl čtvrti jen kousek od place Vendôme. Není to tak úplně pravda, protože domy, které zde v rue Saint-Honoré stály v polovině 17. století, jsou už dávno zbořené a dokonce se ani nedá přesně určit, kde vlastně přesně stával palác paní de la Sablière (některé prameny ho situují spíš až do míst domu číslo 308), která nad slavným spisovatelem držela ochrannou ruku zhruba od roku 1670 po víc než 20 let. La Fontaine navíc žil střídavě v paláci tady v rue Saint-Honoré i v jejím druhém paláci v rue Neuve des Petits-Champs. Po její smrti v roce 1693 se La Fontaine přestěhoval k dalším mecenášům do dnešní rue Jean-Jacques Rousseau, kde dva roky na to zemřel a kde najdeme také pamětní desku.



Pamětní desku jsem objevila náhodou, až poté, co jsem si vyfotila dvorek domu, který mě přitáhl až z ulice. Je to vlastně jen obyčejný dvůr obyčejného starého domu, ale všechny ty kytky a půvab ošuntělých zdí a prošlapaných schodišť z něj dělají další krásný pařížský kout.












Na zdech starých domů se často objevují podivuhodná instalatérská a elektrikářská díla - zhmotněný zlý sen každého bezpečnostního technika






Ze dvora se vchází do dalšího traktu domu, které vyniká podivuhodným starým dřevěným schodištěm.





1. obvod 205, rue Saint-Honoré

 


Cité Leroy

Čtvrtek v 12:00 |  20. obvod
Dnes si projdeme další z úzkých malebných uliček na původně dělnickém východě Paříže, tak daleko od centra, že se až zdá, že jsme spíš někde v nějakém bukolickém koutě na venkově, kde můžeme bloudit mezi domy, porostlými psím vínem, zahrádkami jako dlaň a dílnami, které pamatují ještě předminulé století a které dnes slouží jako umělecké ateliéry. Cité Leroy je jen krátká slepá ulička, ale má tolik půvabu, že by ho mohla rozdávat plnými hrstmi všem těm neosobním moderním ulicím, jaké se stavějí dnes.



Do uličky se dostaneme z rušné rue des Pyrenées, jen přes ulici od tohoto malého náměstí, které jsme tady viděli nedávno. Je vlastně součástí trasy, po které vás už nějakou dobu provázím čtvrtí Belleville a Ménilmontant a kterou se časem dostaneme až na place Gambetta.
























Součástí uličky je i malý kout se společnou zahradou, neuvěřitelně kvetoucí a zelenou. Slyšíte zpívat ptáky?







Ulička se na svém konci lomí a zužuje a právě tudy se vstupuje do dalšího pařížského pozemského ráje, který nás vítá vtipným anglickým nápisem. Někdy příště se tam také podíváme.






Jak se tam dostat: metro Jourdain nebo Pyrenées (linka 11)



Kostel / Église Saint-Eustach

14. října 2014 v 12:00 |  1. obvod
V srdci čtvrti Les Halles, na okraji parku, o kterém jsme mluvili minule, najdeme jeden z největších pařížských kostelů. Základní kámen ke sto metrů dlouhému kostelu byl položený v roce 1532, stavba však byla dokončená až v roce 1640. Stavbu zdržel nejen nedostatek peněz a nestabilní terén, se kterým se stavitelé museli vyrovnat, ale také náboženské války, které se v těch letech Paříží prohnaly. V době francouzské revoluce byl, jako většina ostatních, vypleněný, církvi se vrátil v roce 1803. Jeho dnešní podoba pochází z rekonstrukce po roce 1840, kdy kostel vyhořel.



Kostel byl postavený v pozdně gotickém slohu s některými renesančními prvky. Oba slohy se překrývají jak na fasádě, tak i v interiéru.






JIžní fasáda kostela s krásným portálem zdaleka předčí hlavní portál - ten při rekonstrukci v polovině 19. století navrhl architekt Hardouin-Mansart v klasicistním stylu, ale průčelí nikdy nebylo dokončeno. Dnes jsou jeho dvě řady sloupů navíc ještě zpevněny kovovými opěrami.






Uvnitř nás ihned pohltí především výška, umocněná strohými kamennými pilíři. V protikladu k nim je zde ovšem řada kaplí, která kostel lemuje. Především ty na jižní straně mají sloupy s renesančně zdobenými hlavicemi a jsou bohatě vymalované a zdobené. Výmalba kaplí pochází z poloviny 19. století. Všechny kaple jsou kromě toho uvnitř bohatě vyzdobené často cennými uměleckými díly - obrazy a sochami.











Tou největší kaplí je přímo za oltářem kaple Panny Marie. Sochu Panny Marie s dítětem, která stojí nad oltářem, vytvořil sochař Jean-Baptiste Pigalle.



Varhany pocházejí z roku 1854 a jsou jedny z největších ve Francii vůbec. Na fotce to není moc dobře vidět, ale jejich vyřezávaná skříň, kterou navrhl architekt Victor Baltard (ano, ten, který navrhl haly vedlejší tržnice), je nádherná.



Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na vitráže, protože těch je v kostele taky nepřeberně. Většinou pocházejí z poloviny 19. století, jen devět oken v chóru vysoko nad oltářem je původních z roku 1631.






V kapli je samozřejmě pohřbena řada významných osob jak církevních tak i světských. Největší hrobku tady má Jean-Baptiste Colbert, pohřbený v kapli, která patřila jeho rodině. Byl vlivnými ministrem Ludvíka XIV. Kromě financí se postupně stal i ministrem námořnictva, obchodu nebo kolonií.
Za oltářem najdeme fascinující seznam osobností, které v kostele byly pokřtěny (např. Molière, Richelieu nebo madame Pompadour), oženily se tady (za všechy hudební skladatel Lully) nebo tady měly pohřeb (Mirabeau, La Fontaine nebo Mozartova matka).



Vyřezávaná lavice pochází z roku 1720



Mezi vší tou gotickou, renesanční a klasicistní krásou nás v jedné z kaplí, zasvěcené Sv. Vincentu z Pauly, překvapí stříbrný trojdílný reliéf s motivy Kristova života. Vytvořil ho v roce 1990 těsně před svojí smrtí (zemřel v 28 letech) americký malíř Keith Haring, jeden z prvních umělců, který se věnoval street artu. Triptych, který ve světě existuje v dalších šesti kopiích, sem věnovala americká nadace Spirit Foundation, kterou v roce 1978 založil John Lennon a Yoko Ono.






V jiné z kaplí, zasvěcené poutníkům z Emaus, najdeme další současné dílo - barevnou a veselou plastiku trhovců před kostelem s názvem Příjezd ovoce a zeleniny do srdce Paříže



Tyhle boční dveře s venkovsky malovanými skly vypadají, jako by sem zabloudily náhodou. Moc se mi líbí, podobné měla na verandě moje slovácká prateta Milka, ke které jsem jezdívala na prázdniny (v době, kdy její jméno patřilo jen jí a ne fialové čokoládě).


Église Saint-Eustach
1. obvod, 2 impasse Saint-Eustach


Jak se tam dostat: metro a RER Châtelet-Les Halles






Další články



Kam dál