Polský kostel - L´église polonaise

Včera v 12:00 |  1. obvod
Přímo v centru Paříže, jen pár desítek metrů od luxusu place Vendôme a od vznešenosti place de la Concorde, stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, který slouží jako hlavní kostel polské menšiny v Paříži.



Kostel postavil v letech 1670 - 1676 řád sester Nanebevzetí Panny Marie na místě domu, který jim dali k dispozici jezuité. V roce 1884 byl řád vyhnaný z Francie a nedlouho potom kostel začal sloužit polským věřícím, především emigrantům, kteří do Francie uprchli po potlačení povstání v roce 1831 (kdy se polští důstojníci snažili vybojovat svobodu pro tehdy neexistujícího Polsko proti ruskému caru, který ho prakticky anektoval).



Architekt Charles Errard se inspiroval antikou a italskou renesancí a vytvořil okrouhlou stavbu ve tvaru rotundy s vysokou kupolí. Průčelí tvoří trojúhelníkový fronton, nesený šesti sloupy s korintskými hlavicemi.


















Pamětní deska v kostele připomíná tragickou smrt bývalého polského prezidenta. Přímo před vstupem do kostela stojí bysta dalšího slavného Poláka.





V budově, přiléhající po levé straně ke vchodu, funguje polská restaurace s typickými polskými jídly, údajně za velmi příznivé ceny. V neděli prý prodávají i polské koláče, ale ani jedno z toho nemám ověřené a vyzkoušené.


Église Notre-Dame-de-l´Assomption
1. obvod, 263 bis rue Saint Honoré

Jak se tam dostat: metro Concorde (linka 1, 8 a 12)


 


Mezi dvěma fontánami - Entre deux fontaines

Úterý v 11:39 |  5. obvod
Jak jste si všimli (a jak já jsem si všimla bohužel až teď), včera došlo zase k jedné nevysvětlitelné události, kdy se mi zveřejnil článek, který byl určený do složky "Rozepsané" a nebyl ještě připravený ke zveřejnění. Už se stalo, tak k fotkám dopíšeme jen nějaké povídání.

Dnes se budeme procházet v 5. obvodu mezi dvěma fontánami, ležícími na trase, kterou turisté obvykle nechodí, i když první z fontán leží jen za rohem od Panthéonu. Na malém náměstí, kde se setkávají rue de l´Estrapade a rue des Fossées St. Jacques, najdeme první ze dvou fontán, která tady šumí pod vysokými stromy.



Mimochodem, právě tady, v rue des Fossées St. Jacques, bydlela malířka Toyen s básníkem Jindřichem Heislerem, když spolu po válce přijeli do Paříže


Že je Panthéon se svojí kopulí, pokrytou lešením a vyzdobenou lidskými obličeji, opravdu za rohem, vidíme i průhledem rue d´Ulm, na kterou nás přivede rue de l´Estrapade. Na ní najdeme tady tento pěkný dvoreček.






Poté se vydáme dolů po rue Lhomond. Ta nás přivede do oblasti, ve které převládají rozlehlé univerzitní komplexy, především technického a uměleckého zaměření. Nahoře vidíme jednu z budov École Normale Supérieure, instituce, založené po francouzské revoluci, jejímž cílem je výchova vědců. V této budově z hezkých červených cihel sídlí fyzikální laboratoře.
Kromě jiných tady také leží poblíž v prostorách, kde působila Marie Curie Sklodowska se svým manželem Pierrem Curie, také prestižní Vysoká technická chemická škola, ve které najdeme i muzeum, které je oběma vědcům věnováno.



Na křižovatce rue Lhomond a rue Amiot najdeme hezký parčík a v okolí spoustu zajímavého street artu. Nejvtipnější mi připadají tato dvě okna.












Budeme pokračovat stále dolů po zužující se rue Lhomond, kolem kláštera Svatého ducha s vysokými nepřístupnými zdmi a krásným klepadlem






Kromě univerzitních budov je tato oblast Paříže bohatá i na klášterní komplexy, jejichž historie sahá často až do 17. století. Není divu, že právě do těchto míst umístil Victor Hugo ve svých Bídnících i klášter, ve kterém se skrýval Jean Valjean s Cosette. Ten klášter měl stát údajně v místech dnešního domu číslo 33, kde můžeme dnes přes mříže obdivovat krásnou zahradu.



Na ruhu rue Lhomond a rue Rataud vidíme zbytek brány, která byla mezi zdmi dříve umístěná a kterou se ulice, která dříve vedla mezi vinohrady, na noc zavírala



V dolní části rue Lhomond můžeme obdivovat staré domy s venkovními schodišti



Nakonec přijdeme na malebné náměstíčko place Lucien Herr, kde se pod opěrnou zdí domů setkává rue Lhomond s rue Tournefort. Najdeme tady restauraci, ze které je krásný výhled (ale bohužel ten den zrovna zavřenou). Na malém plácku s parčíkem stojí zvláštní jezdecká socha a pod zdí bublá fontána, u které naše dnešní procházka končí.



Filmoví nadšenci si určitě vzpomenou, že se na náměstíčku natáčely některé scény z filmu Muž z Acapulca s Belmondem v hlavní roli. Hlavní hrdinka Christine, kterou hrála Jacqueline Bisset, ve filmu jako studentka bydlela na koleji Concordia, kterou vidíme v pozadí






Autorem jezdecké sochy z roku 1980 s názvem Vzpínající se kůň je španělský malíř a sochař Camilo Otero



Fontána s bronzovými prvky byla na náměstí umístěná až v roce 1982, ve filmu ji proto nehledejte


Pokud se do této části Paříže dostanete, nezapomeňte, že kousek odtud leží rozsáhlý komplex bývalého opatství Val de Grâce s kostelem Panny Marie ze 17. století s nádhernou kopulí.





Restaurace La Rotonde

23. dubna 2015 v 12:00 |  Kavárny a restaurace
Jeden z mýtů historie umělecké Paříže začátku minulého století funguje na boulevardu Montparnasse dodnes. Stejně jako další montparnasské kavárny, které mají takto dlouhou a bohatou historii, se však i z La Rotonde stalo drahé a tak trochu snobské místo, které je ovšem svou historií natolik přitažlivé, že sem stále míří davy místních i turistů. Samozřejmě tam nemůžeme chybět ani my.






Na začátku 20. století začali umělci opouštět Montmartre, který se pro ně stal drahý, a začali se stěhovat na jižní periferii města, kde ještě dokázali sehnal bydlení i ateliéry za pár franků, a kde fungovaly levné resturace a kavárny. Srdcem této tehdejší umělecké čtvrti se stala křižovatka kolem metra Vavin, kde už dříve fungovala umělecká komunita kolem uměleckých škol v blízké rue de la Grande Chaumière, kde jednu dobu bydlel i Mucha. O této době jsem psala už TADY, dnes se zaměříme na pozdější generaci, která se setkávala v kavárnách Closerie des Lilas, la Coupole, le Dôme, le Select, le Boeuf sur le toit nebo právě la Rotonde. Mnozí z těchto umělců byli slavní už v té době nebo se proslavili později, ať už za svého života nebo po smrti: Pablo Picasso, Amedeo Modigliani, Max Jacob, Blaise Cendrars, celník Rousseau, Henri Matisse, Georges Braque, Salvador Dalì, Guillaume Apollinaire a další. Zvykla si sem chodit také celá generace spisovatelů jako André Breton, Louis Aragon, Jacques Prévert nebo Raymon Queneau.
Zlatý věk těchto míst nastal s příchodem Američanů - právě tady vysedával Hemingway, Francis Scott Fitzgerald, Henri Miller a celá veselá parta kolem nich.



Picasso v la Rotonde



Picasso, Jean Cocteau a další před kavárnou



Před kavárnou. Uprostřed Picasso, vlevo Amedeo Modigliani, vpravo André Salmon, který je autorem Modiglianiho životopisu, ve kterém píše i životě umělecké komunity na Montparnassu (vyšel i v češtině pod názvem Modigliani). Konec konců, Modigliani bydlel hned za rohem.









Zatímco přízemí restaurace bývá pořád plné a trochu jsem se tam styděla fotit, v prvním patře je prázdno. Prostory zde nejsou velké a červená barva je zútulňuje. Na zdi visí reprodukce Modiglianiho obrazů. Myslím, že by se Amedeo divil, kdy by mu to někdo řekl v dobách, kdy do kavármy chodil a nabízel návštěvníkům nakreslení portrétu, jen aby si vydělal pár franků na jídlo.






Moje odpoledne na terase kavárny. K odpolednímu mátovému čaji mi přinesli nejen konvičku s mátovými snítkami, ale také další konvičku s horkou vodou na dolévání, a ještě karafu s vodou. Asi jsem vypadala hodně vyprahle.


La Rotonde
105 Boulevard Montparnasse 75006


Jak se tam dostat. Metro Vavin (linka 4)


Další články



Kam dál