Skleníky v Jardin des Plantes / Les serres du Jardin des Plantes

Úterý v 12:00 |  5. obvod
Pokud jste navštívili Jardin des Plantes, botanickou zahradu na břehu Seiny v 5. obvodu, určitě jste si všimli řady historických skleníků v její severozápadní části.
První skleníky byly v této zahradě postaveny už po jejím založení v 18. století, kdy ji spravoval slavný francouzský botanik hrabě Buffon. Skleníky sloužily hlavně k přezimování choulostivých tropických a exotických rostlin, většinou citrusů. Tyto staré skleníky byly později zbourány a v první polovině 19. století, kdy se při stavbách začalo používat železo a sklo, byla zahájena stavba nového skleníku.
Skleníky jsou celkem čtyři, jeden z nich stojí samostatně a tři jsou propojeny. Ten nejstarší pochází z let 1834 - 1836 (na dolní fotografii úplně vlevo), ty ostatní byly postaveny ve 30. a 40. letech minulého století. V roce 2010 prošly všechny renovací.



Každý ze skleníků je určen pro jiný druh prostředí. Ten první v řadě, který je největší a kterým se do skleníkového komplexu vstupuje, je zařízen jako tropický prales, kde jsou umístěny především rostliny, které vyžadují vysokovou vzdušnou vlhkost. Na něj za průchodem navazuje další skleník, který je pravým opakem toho prvního - představuje poušť a suché prostředí, kde najdeme hlavně kaktusy a sukulenty. Za jezírkem a umělou skálou se dostaneme do třetího skleníku, věnovaného Nové Kaledonii. Je v něm vytvořeno pět různých podnebních prostředí, která se v této bývalé francouzské kolonii vyskytují. Jsou tu umístěny také některé prvky z tamního lidového umění, hlavně vyřezávané dřevěné sochy.
V menším skleníku, který stojí samostatně, je vytvořená expozice historie rostlin, od prvních přesliček a kapradin až po bohatě kvetoucí tropické květiny. Nechybí tady ani mohutné zkamenělé kmeny pravěkých stromů.

































Zkaměnělý kmen araukárie pochází z Arizony v USA





Jardin des Plantes
5. obvod, quai Saint-Bernard (a několik dalších vchodů po obvodu zahrady)
vstup do zahrady zdarma, vstupné do skleníků 5 eur
otevřeno denně v letní sezóně od 10 do 18 hod, v zimní sezóně do 17 hod


Jak se tam dostat: metro a RER stanice Gare d´Austerlitz (linky 5 a 10)


 

Beat generation

Sobota v 12:00 |  Muzea a galerie
Beat generation je pro určité ročníky pojem a přesně tak se jmenuje výstava, na kterou se můžete podívat ještě do prvního říjnového týdne. Upřímně řečeno, jít zrovna v Paříži do Centre Pompidou na americké beatníky by mě normálně nenapadlo, ale když už jsem tam byla kvůli výstavě Paula Kleea, vydala jsem se tam taky - a vůbec jsem toho nelitovala.
Ti, co se narodili tak pozdě, že jim výraz beat generation nic neříká, se můžou podívat TADY.









Výstava je koncipovaná jako přehled těch nejvýznamnějších osobností z generace beatníků - z portrétů a životopisů se nám představí nejen Allen Ginsberg, Jack Kerouac, Bob Dylan, Lawrence Ferlinghetti, Willan S. Burroughs, ale i další, méně známí, jejichž jména mi často vůbec nic neříkala (Larry Rivers, Robert Frank, Alfred Leslie, Julian Beck, Bob Thompson a další a další). O to překvapivější se mi potom zdálo jejich dílo.
Mnozí z těch, které máme zafixované jako básníky nebo zpěváky, také malovali, a naopak, mnozí výtvarníci skládali poezii, psali romány nebo fotografovali. Na výstavě můžeme jejich díla vidět a je to často hodně zajímavé a překvapivé. Je tu také mnoho rukopisů, fotografií a filmů - ať už dokumentů, natáčených při různých setkáních mezi přáteli, záznamů z různých společných uměleckých akcí, nebo filmů, vytvářených jako umělecká díla.






Jack Kerouac na fotce Allena Ginsberga. Dole Kerouacovy tenisky a oblečení, možná právě to, které nosil, když byl "on the road". Ještě níže jeden z jeho obrazů z doby kolem roku 1960.









Další hvězda této generace, nám možná nejbližší (schválně, kdo ještě vyrostl na jeho písničkách?), je Bon Dylan. Na výstavě máme možnost vidět krátký záznam jeho písničky Subterranean Homesick Blues. Našla jsem ho na Youtube, tak se na toho tehdejšího čtyřiadvacetiletého mladíčka podívejte.
Mimochodem, ten rabí vlevo na záznamu je Allen Ginsberg.



A ještě jednou Dylan a Ginsberg, o hodně let později






Kromě všeho toho, co jsem už uváděla, si na výstavě můžete prolistovat knihy, které jednotliví beatníci vydali, nebo si prohlédnout facsimile jejich korespondence. A fotky, spoustu fotografií.






Někteří z beatníků také, samozřejmě, navštívili Paříž, nebo v ní kratší či delší dobu žili. Tím prvním, kdo ji pro tuto americkou generaci objevil, byl Allen Ginsberg. Bydlel v malém bezejmenném hotýlku nedaleko place Saint-Michel, v ulici Gît-le-Coeur číslo 9, kterému se později začalo říkal Beat Hotel. Sem za ním později přijeli Peter Orlovski, William Burroughs, Gregory Corso a jiní. Na výstavě můžeme vidět, jak byly tehdy malé hotelové pokojíčky zařízené.
Dnes se hotel jmenuje Vieux Paris, má čtyři hvězdičky a beatníky připomíná jen pamětní deska na průčelí.



Atraktivním exponátem jsou dvě stěny, polepené plakáty, které byly na přelomu 50. a 60. let typické pro ulice Los Angeles. Americký konceptuální umělec Allen Ruppersberg z nich sestavil koláž, na kterých jsou foneticky uvedena slova Ginsbergovy nejznámější a tehdy skandální básně Kvílení.



A jestli vás zajímá, co vlastně ten fotograf nahoře fotil, tak to byl (zřejmě) tenhle průhled ven z budovy. Jedna ze stěn, mezi kterými je výstava nainstalovaná, zůstala volná a můžete si tak odtud vychutnat pohled na město, který nikdy neomrzí.





Centre Pompidou
4. obvod, place Georges Pompidou

Výstava trvá do 3. října 2016
Vstupné 14 eur zahrnuje vstup do všech dočasných i stálých expozice galerie



Památník obětem terorismu / Mémorial aux victims du terrorisme

22. září 2016 v 12:00 |  7. obvod
V pondělí 19. září se v Paříži konala ceremonie k poctě všech lidí, postižených terorismem. Pozváni byli všichni, kteří byli jakýkoliv způsobem dotčení poslednimi atentáty, ať už jde i oběti, které přežily, nebo o příbuzné těch, kteří takové štěstí neměli. Za přítomnosti prezidenta Hollanda, předsedy vlády Vallse a mnoha dalších současných i bývalých politiků byla přečtena jména všech, kteří přišli o život při teroristických útocích za posledních dvanáct měsíců, a to nejen ve Francii, ale také v Bruselu, v Mali nebo na Pobřeží slonoviny. Bylo jich 230.



Oběti terorismu se ve Francii připomínají diky Národní federaci obětí atentátů a hromadných nehod vždy 19. září už od roku 1998. Tehdy byl také přímo před Invalidovnou vztyčen památník obětem terorismu. Ten tvoří fontána s bronzovou stélou ve tvaru ženské postavy, která drží v rukou svoji hlavu. Autorem díla je sochař Nicolas Alquin.









Památník stojí v parčíku po levé straně vchodu do dómu Invalidovny







7. obvod, place des Invalides

Další články


Kam dál

Reklama