Rue Réaumur

Čtvrtek v 12:00 |  2. obvod
Široká a živá rue Réaumur prochází napříč 2. a 3. obvodem, od pařížské burzy až k radnici 3. obvodu. Na rozdíl od některých jiných bulvárů v této části města na ní nenajdeme typické pařížské činžáky z poloviny 19. století, ale modernější domy z přelomu 19. a 20. století, kdy už byla zmírněna přísná pravidla na vzhled ulic a na jednotnost domů, zavedená prefektem Haussmannem při jeho přestavbě města v polovině 19. století. Architekti se tak mohli více rozmáchnout a předvést při stavbě nejen nové stavební a dekorační prvky, také nové materiály, hlavně beton a železo.



Pokud půjdeme od západu na východ, začne naše cesta po rue Réaumur u budovy burzy, nazývané také Palais Brongniard podle architekta, který ji postavil v roce 1808 na základě Napoleonova požadavku. Burza zde tedy stála už sto let předtím, než přišli noví architekti a pustili se do obnovy celé ulice.



Ulice byla od začátku koncipovaná jako komerční, najdeme v ní proto převážně vysoké paláce, v nichž byly umístěny nejen obchodní domy, ale také velkoobchody a částečně i výrobní činnost. Většina z domů je dnes využívána jako kanceláře, některé z nich však slouží jako obchody a proto je možné se aspoň do některých podívat dovnitř. Nejzajímavější je ovšem venkovní výzdoba domů, na kterou se tady dnes zaměříme.



Domy na nárožích mají většinou nárožní věže, často s hodinami, mozaikou nebo reklamním nápisem. Horní patra bývají zdobená štukováním a mají vypouklá okna, zdobená balkónky s tepaným zábradlím. To je příklad i obou rohových paláců naproti burze, které ulici otvírají.









Zatímco domy po pravé straně jsou secesně zdobné, dům číslo 124, ležící naproti nim po levé straně ulice má se svojí kovovou konstrukcí spíše průmyslový vzhled. Jednotnost a jednoduchost fasády je ozvláštněna vypouklými okny v předposledním patře a nečekanými cihlovými ornamenty až těsně pod střechou.









Jen o kousek dál najdeme další pozoruhodný dům s typickými secesními ozdobami na fasádě. Prosklená plocha, překrývající výšku tří pater, připomíná, že i v tomto případě šlo o prostory, určené k obchodním účelům.



Vedlejší dům 116 za svoji zdobnost získal dokonce cenu za nejlepší fasádu v roce 1898. V podobném slohu jsou potom postaveny i další domy, které následují až ke křižovatce s rue Montorgueil.









Abychom se nedívali pořád jen do výšky na domy, všimneme si samozřejmě i toho, že v jejich přízemí najdeme kromě obchodů i kavárny a restaurace. Jejich největší koncentraci ovšem najdeme za zeleným kovovým obloukem v rue Montorgueil, kolmé na rue Réaumur v místech, kde stojí stanice metra Sentier.






Přímo u metra se také rue Réaumur ještě více rozšířuje a vytváří tak prostor pro malé náměstí square Pierre Lazareff s parčíkem, který zabírá kus její pravé strany. V parčíku stojí jeden z typických pařížských holubníků a za ním řada starých nižších domů, jediných, které tady zůstaly z minulosti. Jak se přesvědčíme, narozdíl od nóbl secesních domů v dalších částech ulice se v nich zachovaly hezké klidné dvorky.






Na řadu původních domů po pravé straně navazují další novější stavby, mezi nimiž vyniká novogotická fasáda čísla 61-63 s obrovskými hodinami. Hodiny jsou zdobeny znameními zvěrokruhu, stejně jako dva oblouky, které přetínají vysoká okna pod hodinami.









Naproti na levé straně ulice stojí další z typických obchodních domů, který pod názvem A Réaumur fungoval od svého postavení v roce 1896 až do roku 1960. Ještě dnes jsou v přízemí obchodní prostory (hlavně s oblečením a s obuví, ale taky s outletem některých francouzských oděvních značek), zatímco horní patra slouží jako kanceláře.












Na rohu s boulevardem Sébastopol narazíme na další krásně zdobenou stavbu s kulatou nárožní rotundou, která byla postavená na začátku 20. století pro obchodní dům Félix Potin. Dnes v něm sídlí obchodní dům Monoprix, při jehož rekonstrukci v roce 2006 byly v podzemí objeveny zbytky středověkého hřbitova s několika společnými hroby, z nichž při výzkumech, vedených ještě v roce 2015, nejvíc archeology překvapil ten největší se sto padesáti těly. Podívat na objev se můžete TADY. Hřbitov je pozůstatkem nemocnice svaté Trojice, který v těchto místech stával kolem 12. století a v hrobech byly pravděpodobně pohřbeny oběti některé z epidemií.
Připomínkou nemocnice jsou dnes jen zbytky nedaleké fontány na rohu rue Greneta a také úzká ulička passage de la Trinité, kterou se dříve do nemocnice přicházelo. Ta zůstala zachována, i když je ve své první části překrytá novější stavbou.



Vlevo na nároží pozůstatky fontány







Za křižovatkou pokračuje rue Réaumur dalším blokem domů, za kterým se po pravé straně skrývá kostel St. Nicolas des Champs a vlevo moje oblíbené muzeum Conservatoire des Arts et des Métiers i se svou úžasnou kaplí, ve které jsou uchovávány modely dopravních prostředků, včetně starých letadel, a také Foucaultovo kyvadlo.







O malý kousek později, na náměstí s parčíkem ped radnicí 3. obvodu, rue Réaumur končí a mění se na rue de Bretagne. To už je ovšem úplně jiná káva a tak si ji necháme na jindy.

Ještě se podíváme, kudy jsme dnes šli:







 

Medvědi / Ours

18. března 2017 v 14:00 |  Muzea a galerie
Pokud jedete do Paříže s dětmi a už nevíte, jakou byste jim našli zábavu, zkuste je vzít na výstavu, která se koná ve Velké galerii evoluce v botanické zahradě Jardin des Plantes. Najdete tady nejen přehled snad všech existujících druhů medvědů s podrobným popisem jejich vzhledu, zvyků a života vůbec, ale pro děti také kreslené filmy a různé hry. V žádném případě to však není jen akce pro děti, pokud máte aspoň trochu rádi medvědy (a kdo nemá?), pobavíte a poučíte se tam také.





















Nejde jen o přehlídku vycpaných zvířat, najdeme tady i spoustu dalších zajímavých věcí - fotografie, dokumentární filmy, různé popisky s informacemi a taky třeba i popis toho, čím se medvědí kostra liší od lidské, nebo pro ty úplně nejmenší koutek s výstavkou plyšových medvědů.








I když se člověk odpoutá od toho, že jde o vycpaná zvířata, v žádném případě se nedokáže odpoutat od obsahu té části výstavy, která ukazuje, k jakým účelům jsou medvědi také zneužíváni. Na fotce nahoře vidíme jedno čínské zařízení v Sečuánu, kde jsou medvědi na farmách chováni pro svoji žluč, které je v Číně i jiných asijských zemích připisována léčivá moc. Žluč je jim odebírána v narkóze injekční stříkačkou nebo hadičkou a je samozřejmé, že ve všech civilizovaných zemích je zakázaný nejen takový chov, ale i samotné přípravky, které se ze žluči vyrábějí.



Zatímco medvědí výstava je umístěná v suterénu, čeká vás ještě několik dalších pater stálé expozice Velké galerie evoluce. Podrobně jsme ji viděli TADY.


Grande Galerie de l´Évolution
5. obvod, 6 rue Geoffroy Saint-Hilaire

Otevřeno denně kromě úterý od 10 do 18 hod
Vstupné 9 Eur, děti a mládež do 26 let zdarma
Výstava trvá do 19. června 2017





Dvůr U zlaté hvězdy / Cour de l´Étoile d´Or

13. března 2017 v 12:00 |  11. obvod
Ve čtvrti na východ od place de la Bastille najdeme celou řadu dvorů, na kterých dřív sídlily malé dílny, hlavně nabytkářské, ale také zde bydleli dělníci, kteří v dílnách pracovali. Jedním z těchto dvorů, které dodnes zůstaly ve skoro stejné podobě, jen se zde změnilo osazenstvo a místo chudých dělníků tady bydlí šťastlivci, kteří si bydlení na tak malebném místě mohou dovolit, je Dvůr U zlaté hvězdy, na který se podíváme dnes.




Dispozice skupiny domů se dvorem pochází už z 18. století. Vlastně to není jeden dvůr, ale dva, propojené krátkým průchodem. Na zdi domu, kterým probíhá průchod, najdeme nejen starý vybledlý reklamní nápis, ale také napůl zašlé sluneční hodiny.
Na prvním dvoře stojí v zeleni pár nízkých domků, zatímco ten druhý, zadní dvůr je lemovaný po levé straně vysokou zdí několikapatrového starého nájemního domu.
Dvůr si zahrál i v několika filmech. Tím, který tady chci připomenout, je romantický americký film Před soumrakem (Before sunset), ve kterém hrál Ethan Hawke a krásná francouzská herečka Julie Delpy. Ta ve filmu bydlela právě tady na zadním dvoře. Však se na to podívejte.


Film byl natočený v roce 2004, ale od té doby se tady nic nezměnilo. I ten mourovatý kocour vám, stejně jako hlavní hrdince, přijde naproti.















Dvůr je soukromý a i když nikdo ve vstupu nebrání, vrata z ulice zůstávají většinu času zavřená. Pokud se vám je podaří najít dokořán, určitě stojí za to do tohoto klidného ostrova uprostřed tak hektické čtvrti aspoň nakouknout.


11. obvod, 75 rue du Faubourg-Saint-Antoine



Další články


Kam dál

Reklama