Café de Flore

8. ledna 2017 v 12:00 |  Kavárny a restaurace
V seznamu slavných pařížských kaváren, ve kterých se psala historie francouzské kultury, mi tady na blogu zatím jedna chyběla. Byla to ta, ke které se vztahuje první polovina minulého století a hlavně 60. léta s existencialistickými filosofy, krásnými zpěvačkami s tajemstvím s očích, skrytých za dlouhou ofinou, rozhněvanými levicovými básníky a dramaticky se tvářícími zpěváky v černém roláku. Ti všichni se scházeli v kavárně, která dnes figuruje v tištěných průvodcích na čelném místě a která už dávno není plná francouzské avantgardy, ale spíš amerických a japonských turistů.



Café de Flore leží jen pár metrů od nejstaršího pařížského kostela Saint-Germain-des-Prés, který dominuje Latinské čtvrti, dávnému centru pařížských intelektuálů a umělců.
Kavárna vznikla už v 80. letech 19. století a jméno dostala podle sochy římské bohyně Flóry, jejíž socha stála naproti na druhé straně boulevardu Saint-Germain. Od samého začátku byla místem, kde se setkávali především spisovatelé, doba její největší slávy však přišla kolem roku 1913, kdy sem začal chodil pracovat Guillaume Apollinaire, který bydlel jen o pár domů dál. Za ním sem začali chodit jeho přátelé surrealisté v čele s André Bretonem a Louisem Aragonem.




Ve 30. letech je už Flore jedním z nejznámějších a nejoblíbenějším místem intelektuální a kulturní Paříže; kromě spisovatelů sem chodí i filosofové, malíři a sochaři, herci a zpěváci. V té době se tu začala také často objevovat dvojice, jejíž jméno je s historií kavárny pevně spojeno a která zde prakticky prožila celou dobu 2. světové války - Jean-Paul Sartre a Simône de Beauvoir. Ti sem chodili už ráno v devět, celé dopoledne zde pracovali, odpoledne se setkávali s dalšími slavnými i méně slavnými kolegy, s nimiž pokračovali v debatách i během celého večera. Kavárna v té době prý spíše než kavárnu připomínala diskusní klub, tvořený třemi skupinami - tzv. "Prévertovou partou", "Sartrovou rodinou" a "komunistickou skupinou".



Simône de Beauvoir a Jean-Paul Sartre



Slavná dvojice ještě jednou, uprostřed Boris Vian a jeho žena Michelle

Po válce se Sartrův duch existencialismu rozšířil i na mladší generaci - v kavárně každodenně vysedával nad psaním Boris Vian, po svých koncertech sem chodila zpěvačka Juliette Gréco a mnoho dalších zvučných jmen té doby. Nesmíme také zapomenout na celou generaci "pařížských" Američanů v čele s Trumanem Capotem a Ernestem Hemingwayem.






Juliette Gréco v autě přímo před kavárnou



Ernest Hemingway

Nová vlna 60. let sem přinesla další známá jména, především ta herecká, jako Brigitte Bardot, Jean-Paul Belmondo, Alain Delon nebo Yves Montand. Kromě herců, malířů a sochařů (Dalí, Giacometti, César a další) do kavárny přicházely i nové hvězdy francouzské haute-couture - Yves Saint Laurent, Rochas, Givenchy, Lagerfeld, Paco Rabanne nebo Guy Laroche. Už tehdy se z kavárny pomalu stával mýtus, který se v následujících dvou desetiletích ještě více prohloubil. Pořád zde sice vysedávaly hvězdy francouzské kultury, přicházeli sem ovšem také snobové, kteří se rádi ohřáli v paprscích slávy těch talentovanějších a slavnějších.



Brigitte Bardot



Jane Fonda



A milé překvapení, podívejte, co jsem našla. Milan Kundera před Café de Flore v roce 1969



















Dnes už ve Flore slavné hvězdy nepotkáváme, aspoň ne běžně. Historie kavárny je natolik známá, že sem turisté míří v zástupech a je skoro nemožné najít tady odpoledne místo. Café de Flore se tak stala jedním z těch předražených a snobských podniků, které jeho sláva připravila o ducha.
Na druhou stranu - pro nás pokročilé, co v Paříži chceme vidět všechno, co je jen možné, to jednou nebo dvakrát za to stojí, ať víme, jak vypadají slavná historická místa francouzské kultury. Navíc horká čokoláda je tady jedna z nejlepších v Paříži.



Café de Flore
7. obvod, 129 boulevard Saint-Germain




 

Nový rok v Tuilerijské zahradě / Nouvelle Année dans le Jardin des Tuileries

3. ledna 2017 v 22:29 |  1. obvod
Letos jsem si předvánoční, vánoční i novoroční Paříž musela nechat ujít a proto na ni můžu jen vzpomínat u starých fotek. Třeba u těch, které jsem před několika lety vyfotila v krásném novoročním počasí při procházce v Tuilerijské zahradě mezi ruským kolem na place de la Concorde a Louvrem.


Přeji vám všem hezký nový rok a ať vám - stylově v duchu tohoto blogu - přinese i nějakou tu cestu do Paříže.



















































Národní knihovna / Bibliothèque nationale

28. prosince 2016 v 12:19 |  2. obvod
Kromě nového sídla, postaveného v roce 1996 v éře prezidenta Mitterranda v podobě čtyř otevřených knih na břehu Seiny, má Francouzská národní knihovna také původní sídlo, nesoucí jméno kardinála Richelieua, ve 2. obvodu. Komplex budov, který zde zabírá celý blok, pochází ze 17. století a právě prochází důkladnou rekonstrukcí, která bude trvat až do roku 2019. Loňské Dny evropského dědictví byly na delší dobu poslední příležitostí, jak se podívat dovnitř.






Na nádvoří už tehdy stály stavební buňky, takže zvenku se knihovna moc fotit nedala. Naštěstí uvnitř bylo ještě vše při starém.



Knihovna se skládá ze dvou starých paláců - Hôtel de Nevers z roku 1646 a Hôtel Tubeuf z roku 1635. Ty sloužily jako původní sídlo královské knihovny a v roce 1868 byly doplněny novou budovou, kterou postavil architekt Henri Labrouste. V ní byla v roce 1936 vytvořená ohromná oválná čítárna, která je dnes jejím symbolem. Právě k ní vede široké čestné schodiště.
Podle některých informací by po rekonstrukci mělo být schodiště nahrazeno moderní přístupovou rampou; projekt mi připadá ale tak nesmyslný, že se mu zdráhám uvěřit.



Na vrcholku schodiště stojí sádrový originál sochy Voltaira, sedícího v křesle. Autorem sochy je Jean-Antoine Houdon, který sochu postavil na mohutný sokl. Právě v něm je od roku 1864 umístěno Voltairovo srdce, zatimco tělo, nebo lépe řečeno to, co z něj po několika exhumacich zbylo, je uloženo v Panthéonu.



Oválná čítárna s částečně prosklenou střechou má opravdu impozantní rozměry






Při Dnech evropského dědictví byly knížky - asi pro jistotu - před návštěvníky chráněny sítí






Další prostory a čítárna Mazarin v jednom ze starých křídel knihovny...









Knihovna pořádá ze svých bohatých sbírek i krátkodobé výstavy; ta, kterou jsem tam tehdy viděla, se týkala starověkého Řecka a památek, dochovaných z té doby. Krátkodobé výstavy jsou současně příležitostí, jak se podívat dovnitř knihovny. Po jejím otevření po rekonstrukci toho určitě ještě využiju.



Kromě početných literárních svazků má knihovna taky sbírky divadelní literatury i kostýmy, kabinet medailí a další zajímavé sbírky.








Bibliothèque nationale française
2. obvod, 5 rue Vivienne

Další články


Kam dál

Reklama